Obývací pokoj

[Victoria]

no vidíš. řekni mu, ať se staví kdy chce. když zrovna nebudem doma, jeefes mu něco dá. +usměje se+ ale nejsem, majk je přece rodina. +usměje se a zavrtí hlavou, nakloní se k němu a hraje si s jeho rty, tak něžně, nikam nespěchá, protože sophie je venku a nepřilítne na ně+ mám tě ráda, abys věděl. +usměje se+

[Byron]

No, to by mu asi bylo blbý, mám trochu pocit, že se sem bojí chodit. Ali se bojí jeefese. +zazubí se na ni vesele a pomalu ji hladí a kouká na ni+ Ale jseš, kočko, já to vím. +řekne jí+ Jo? Máš? +usměje se tak šťastně+

[Victoria]

jo? no my ho neukousnem. +uculí se+ má to těžký, jak se stará o mámu, mám takovou potřebu mu nějak pomoct, ulehčit mu to. +pousměje se, a opře se mu hlavou o rameno+ já si spíš připadám jako děsnej sobec. +pousměje se+ nemáš pocit, že sem na sophii moc přísná? +koukne na něj s obavou+

[Byron]

No já vím, ale on si třeba myslí, že ho okoušeme. +uchichtne se a překvapeně na ni koukne+ přísná? to si nemyslím. +zavvrtí hlavou+ Jenom... tak akorát asi. +odtuší+ Jako, musí přece jíst zdravý věci a tak.

[Victoria]

Tak to se boji oprávněne to jo. +zazubi se vesele a zavrta se mu do naruce+ jo? Ja mam pocit, ze si hraju na neco... Nevim, ze bych mela bejt hodnejsi. Dyt o nic nejde. +usmeje se+

[Byron]

Na co, že si hraješ, kočko? +usměje se a líbne ji do vlasů a obejme ji, přitulí tak ksobě, aby se mohl nenápadně nadechvat její vůně+ Já si myslím, že ty jsi moc hodná. Na nás jsi moc hodná.

[Victoria]

já nevim, že jsem skvělá matka, a přitom vlastně nevim, co dělám. +pousměje se, a stulí se mu do náruče+ Jo? já se snažím. +usměje se hezky+ pamatuješ, jak jsme tady spolu bydleli? A pak nás tu nachytal můj brácha... +uculí se trochu, jak si na to vzpomene+ A já sem se s ním zhádala a odjeli jsme do ameriky.

[Byron]

No, jseš skvělá matka z jedinýho prostýho důvodu. Chceš abych ti řek, z jakýho? mno já ti to stejně řeknu. Protože ji máš ráda a nevadí ti, že bude svá a nebudeš ji nutit být jiná, než jaká sama bude chtít. +řekne jí děsně vážně, protože je to pravda+ Fakt? +zasměje se+ No, moc ne, teda popravdě. +uculí se na ni omluvně+

[Victoria]

no, to je přece jasný, že ji nebudeme do ničeho nutit. +usměje se na něj+ Já na to dycky myslím, když jsme tu na návštěvě. +uculí se+ jak jsme tu spolu začínali.... bylo to takový děsně pěkný. +usměje se+ jak jsme byli jenom my dva proti celýmu světu. +uchichtne se mu do kůže na krku+

[Byron]

No a proto jsi nejlepší. +usměje se na ni šťastně+ Já si to zopakuju, kočko slibuju na holej pupek. +vyhrne si tričko, aby to fakt na ten holej pupek slíbil+ My sme byli proti celýmu světu, jo? Jak v románech? +zasměje se+