South Provence and Ténebreuse Manor

[Victoria]

Jeefes je taky víla. +zazubí se+ já se před tebou stydím. +pousměje se+ protože tam často brečím, ale ne protože sem smutná, jen prostě... já nevim. +usměje se, a drží ho pořád za ruku, a vede ho za dům na kopec a na hřbitov, on už tam byl, tak ví kam+

[Byron]

A proč se stydíš? +pousměje se+ Víc, než se stydím já, když si před tebou prdnu? +zazubí se na ni vesele+ Však můžeš plakat, když to není od smutku, možná je to ze vzpomínek.. +pohladí ji po ruce+

[Victoria]

no, protože je to trapný. že pořád brečím, i po takový době. a že si povídám s mrtvou mámou... +zašklebí se+ fakt? +zazubí se+ i po pěti letech? +musí se smát a dát mu pusu+ to se nestyď, já před tebou taky prdím. +culí se, sedne si tam s ním před hrob a omete z něj spadaný listí+

[Byron]

Já myslím, že je to normální, že si s ní povídáš, lepší než dělat, jako kdyby nikdy nebyla. +koukne na ni a pak sse zarazí+ A odpovídá ti? Máma? +zeptá se+ jenže ty jsi holka a ty prdíš jinak. +osvětluje jí+ Jako jednorožec.

[Victoria]

+koukne na něj a usměje se+ ne, neodpovídá. někdy kouzelníci zůstanou na světě jako duchové, třeba v knihovně na tvrzi. ale máma šla dál, není tu. +zavrtí hlavou+ nejde to. +zarazí se trochu a vypadá, jako kdyby chtěla ještě ěnco říct, ale pak si to rozmyslí+ já prdím stejně, hlavně po fazolích. +zazubí se+

[Byron]

+koukne na ni, co chce říct+ Co nejde? +zeptá se trochu zmateně+ No jo, ale po fazolích prdí každej. +zasměje se, ale potichu, protože jsou na hřbitově+

[Victoria]

mluvit s někým, kdo je mrtvej. Ani kouzlem. +usměje se na něj+ jsou jen takový legendy. +uhne očima a podrží ruce nad hrobem, a z navlhlý půdy jí pod rukama začnou růst kytky, vystrkují hlavy a pomalu rozkvétají, dokud z nich není kytice+ a dsně smrdím. +zazubí se+

[Byron]

aha. +přikývne a kouká na její ruce, a na ty kytky, co tam rostou+ To je pěkný. +usměje se a sehne se a pohladí jednu kytku po okvětních lístcích+ No to teda nene, já to vím. +zasměje se a mrkne na ni+

[Victoria]

+jsou to takový podzimní kytky, žlutý a oranžový, a taky fialky+ líbí se ti? +uculí se, jednu utrhne, a stčí mu ji do zipu u mikiny+ jsou různý způsoby, jak ten závoj mezi říší mrtvých a řiší živých poodhrnout. +řekne opatrně+ kdysi jsme je s jadem hledali. +koukne na hrob+

[Byron]

Ty jsou krásný. +usměje se a hrdě se vyplne a nechá si tam strčit kytičku+ Jo? A dostali jste se blízko? Nem, že bych je chtěl jako použít, ale zajímá mě to. +pousměje se+ Ty jsi chtěla vzkřísit mámu? +koukne na ni+