Druhý pokoj pro hosty

[Locke Lamora]

+šine si to rovnou za Jeanem do jeho pokoje, zavře za sebou a nenuceně se opře o zeď+ Jeane, kamaráde. +začne se širokým přátelským úsměvem+ Co si kurva myslíš, že děláš? +zeptá se sladce+

[Jean Tannen]

+koukne po něm, zatím co přechází po pokoji a balí+ Co by, balím. +pokrčí rameny+ A ty bys měl taky, zachvílu odcházíme, jak jsi říkal. +podotkne+ No co. +zeptá se ho, když ho vidí+ Je to pěkná ženská a pokud vím, je nezadaná. Tak jsem si říkal, že bych mohl mít štěstí. Hlavně ty její oči. A ty kozy. +zazubí se na něj, úplně bezelstně+ A nikoho nemá, ne? Nebo jo?

[Locke Lamora]

+kouká na něj přimhouřenýma očima a chřípí má poněkud rozšířený+ Já vím o co ti jde. A rovnou ti říkám, že ti to nevyjde. Takže toho můžeš rovnou nechat. +řekne nadějně+ Jdu balit. Ale sleduju tě. +koukne na něj významně, otočí se na patě a jde k sobě+

[Jean Tannen]

No tak ji chci dostat do postele. +pokrčí rameny+ Některý z nás souloží, abys věděl. +řekne mu a dál se soutředí na balení a uvažuje, co může vědět, ale svýho plánu se rozhodně nezvdá. Jen počkej až na ni pošlu Sanzy, to se zblázníš. pomyslí si trochu pomstychtivě+

[Locke Lamora]

+Locke zatím trochu prošmejdí Tvrz, a nakonec dojde do Jeanova pokoje+ Nazdar nazdar! +uculí se na něj, ten se tam zas válí s knihama a jídlem v posteli+ Už jsem se bál, že tě sežral ten duch z knihovny. Tak jak je? +zajímá se+ Sanzové jsou furt u Phillipy? A taky mám na tebe prosbu. +vzpomene si+

[Jean Tannen]

No né. +zazubi se na něj když ho uvidí+ A tebe neskolila Wenai v posteli? +taky se ho s uculem zeptá+ Ten duch v knihovně je náhodou docela milý chlapík. Trochu nerudny že začátku ale jak mu člověk projeví náležitou účtu tak mu poví spoustu uzasnych příběhů... +koukne zamyslene na jeden papír+ Prosbu? +koukne na něj tazave+ Jasné brácho poslouchám. +prikyvne+ Ale nerozmyslel sis to náhodou že ne? Tu svatbu jako.

[Locke Lamora]

Pff, mě? Mě jen tak něco neskolí. +zvedne nos, ale uculuje se+ Wenai je nemocná. +koukne na něj zkroušeně, jestli si jako uvědomuje hloubku tragičnosti situace+ Ty ses skamarádil s duchem? +vyvalí oči+ No, příběhy mi povíš jindy. +mávne nad tím rukou+ Nějak jsem se tě zapomněl zeptat, jestli bys mi šel za svědka. +uculí se+ A taky... chtěl bych kromě tý normální místní svatby pro Wenai a její kámoše mít taky zlodějskej obřad. Před Třináctým. No a tak jsem si říkal, jestli bys to nechtěl odcelebrovat. +navrhne nenápadně+ Vysvěcenej jseš, a nebudeš u toho mít hromadu sprostejch řečiček jako Sanzové. +uculí se a vyčkávavě na něj kouká+

[Jean Tannen]

A jseš si jistej, že to jenom nehraje, aby nemusela vylízt z postele? +zazubí se na něj v žertu, po jeho první otázce se mu tvář roztáhne v širokém úsměvu+ Jasně, že ti půjdu za svědka, ty parchante jeden zlodějskej. +s radostí ho plácne po rameni+ S tím jsem už počítal. +přizná se, po jeho druhé otázce zvedne tázavě obočí+ Jenom my tři? Ty, Wenai a já? Všechny ostatní pány parchanty chceš z toho obřadu úplně vynechat? +podiví se+

[Locke Lamora]

Jsem si úplně jistej, ještě večer měla horečku. +zavrtí hlavou pobaveně, a když Jean souhlasí, spokojeně ho jen tak ze srandy bouchne do ramene+ Dík. Já s tím taky počítal, a pak mi došlo, že jsem se tě vlastně nezeptal. +uculí se+ No... ty myslíš, že by u toho chtěli bejt? +zvedne obočí+ Potřeba jsme k tomu akorát my tři. +pokrčí rameny, ale vypadá to, že má v hlavě nasazenýho brouka+ Hmm... ale šel bys do toho? prosím? +usměje se+

[Jean Tannen]

+jen tak se pousmeje+ A ty bys jim nechtěl jít na svatbu ať už ty dva sbali kohokoliv? +zeptá se ho s úsměvem+ Jasné že by tam chtěli bejt. Kluci a počítám že Sabeta taky. Mohli by sme udělat svatbu ve jménu trinactyho. +prohodi+ Jestli chceš že jo. Se mnou počítejte v každým případě. +mrkne na něj+