Londýn

[Victoria]

+kouše se do tváře a dech se v ní trochu zadrhává, přístroj co jí měří tep pípá nějak rychlejc+ Víš. víš, že tě miluju. +vydechne+ Já jsem musela vypadnout, já... on umřel. +koukne na něj+ mrzí mě, že jsem se zdejchla, myslela jsem... že to bude jen na jeden večer, že se dám dohromady. +odkašle si+ Můžeš mi to odpustit? +koukne na něj+

[Byron]

Já vím, kdo zemřel. +přikývne, ale kouká pořád z okna+ Chris se stavil chvíli po tom, co jsi zmizela a nechala jsi doma svoje prstýny. Naše prstýnky. +otočí se k ní+

[Victoria]

+rozechvěle se nadechne a přinutí se kouknout mu do očí+ Protože jsem je nechtěla prodat. Jednou jsem... v rauši vyměnila řetízek po mámě za drogy a už sem ho nenašla. +řekne tiše a připadá si jako strašná troska+ Nechtěla sem o ně taky přijít. Jsou moc důležitý. +koukne na ně+j

[Byron]

To jsou. Přikývne a kouká na ni+ Ale ty mi nikdy nebudeš věřit, že ne? Že ne, Vici? +koukne na ni a jí do očí+

[Victoria]

Jo, jsou. +řekne tiše+ Já ti přece věřím. +zavrtí hlavou a koukne na něj, tak zoufale, aby věděl, že to myslí vážně+ Věřím ti, že se postaráš o malou, když mi hrábne, a... že tu budeš, že se budu mít kam vrátit, když si potřebuju vymazat hlavu. Že... mě neopustíš. +dodá potichu a koukne na něj+ Teda doufám. +pousměje se nevesele+

[Byron]

+koukne na ni a děsně moc se mračí a čím dál tím víc a pak se od ní odvrátí, nic neříká a kouká z okna, pryč od ní, aby neviděla, jak brečí+

[Victoria]

+žaludek se jí úplně stáhne, když na to nic neřekne, posadí se, prostě se donutí, a chce vstát, ale je připoutaná k různejm přístrojům+ Já udělám cokoliv. +koukne na jeho záda naléhavě+ Půjdu na odvykačku, jestli chceš. K psychologovi, nebo... cokoliv. Co budeš chtít. Prosím... +hlas se jí trochu zlomí a v tom tam vtrhne doktorka, protože jak si sedá, tak tahá za ty dráty a přístrojům se to nelíbí+

[Byron]

+palcem škrábe lak na parapetu a snaží se přestat brečet+ Dyť chodíš k psycholožce, ne? Nebo jsi mi kecala? +koukne na ni tázavě a pak se otočí k doktorce, když tam dojde a zase k oknu, protože mu je trapně, jak je na něm vidět, že brečel+

[Victoria]

Nekecala- +namítne, ale pak přijde doktorka a začne jí nadávat, že neleží v klidu+ Kdy mě pustíte domů? +zajímá se akorát, a doktorka jí řekne, že musí udělat neurologické vyšetření, ale pokud dopadne dobře, tak pro ni už víc udělat nemůžou a pustí ji odpoledne+ Děkuju. +přikývne+ Chtěla bych co nejdřív. +dodá, počká až doktorka odejde, a upírá oči na byronovy záda+ můžu... můžu zpátky domů? +zeptá se ho tiše+

[Byron]

+poslouchá doktorku a na Vici nekouká až když odejde, tak přikývne+ Jo, jasně, že můžeš. Je tam přece malá. Mám tu na tebe počkat?