Londýn

[Victoria]

+zamžourá do světla a chvilku je zmatená a trochu vyděšená protože to tam vůbec nepoznává a slyší všechno to pípání, ale pak najde očima byrona a tak nějak se jí uleví, i když ještě nedá dohromady souvislou myšlenku+ So? +zachraptí, jak má sucho v krku, zní to jako by předtím dlouho křičela, pohne prstama, ztuhle, a přejede mu po ruce+ Au. +vydechne+

[Byron]

+hledí na ni, celej bledej starostí a obavou o ni a když se probere, trochu se narovná+ Jsi... +odkašle si, protože má vyschlej krk+ Jsi v nemocnici. +koukne na ni a kousne se do rtu+ Cos dělala? +zeptá se jí a pustí její ruku+

[Victoria]

v nemocnici... +zamumla a konecne si vzpomene co se vsechno delo+ uh... Sophie? +koukne na nej a odkasle si, pricemz ji zaboli cely telo+ picoviny. +vydechne a pritiskne si ruku na pusu a chvilku bojuje s nevolnosti+ ty jsi... +koukne na nej a zaludek ji tezkne pocitem viny a strachem+ tady. +pousmeje se malicko+

[Byron]

Jo v nemocnici. +přikývne a stáhne obočí k sobě, a ruku taky, takže ji pustí+ Sophie je samozřejmě v pořádku, já už moc ne, díky že ses zeptala. +koukne na ni+ Jsem moc rád, že ses probrala. +odkašle si+

[Victoria]

+když stáhne tu ruku, tak se to v ní úplně sevře a kouká na něj, hledá mu v obličeji nějakej záchvěv toho jak mu je+ Já... jsem ráda, že je. +přikývne a trochu se pokusí posadit, ale moc jí to nejde, tak zůstane ležet+ Ty... mě to hrozně mrzí. +řekne tiše a kouká pečlivě na svoje ruce+ Strašně moc. +polkne+

[Byron]

Zůstaň ležet, máš ležet. +poučí j, dkyž se zkouší posadit+ Jo. +přikývne a kouká na ni+ Mě to taky mrzí. +přikývne+ Že mi ani po těch letech nevěříš. +vstane ze židle+ Sophie je samozřejmě v pořádku, teď se o ni starrá Jeefes. Já půjdu domů.

[Victoria]

jo. +přikývne a dívá se na něj a dýchá se jí nějak ztěžka+ Zlobíš se. +řekne tiše a tiskne si nehty do dlaní+ to není... +vydechne+ to přece není pravda. Já jsem musela... +olízne si rty a slova a myšlenky má ještě celý zpomalený a rozházený+ Byrone prosím tě... +vyhrkne, a strašně mu chce říct, aby ji tam nenechával samotnou, ale má pocit, že na to nemá právo+ Nevíš... nevíš, kdy mě pustí? +řekne pak tiše+

[Byron]

Jo, zlobím. +přikývne a koukne na ni z půlky pokoje na cestě ke dveřím+ Co jsi musela? Zmizet a vyfetovat si mozek z hlavy.. Protože já jsem jenom něco jako tvůj spolubydlící? No tak jo. +pokrčí rameny+ Ne, nevím, kdy tě pustí. Spolubydlícím se takový věci nesdělujou.

[Victoria]

To jsem musela. +přikývne a hrudník se jí svírá+ nejseš, přece víš, že nejseš. +kouká na něj tak úpěnlivě a nejradši by vyskočila a nepustila ho, ale nemůže vstát+ Já vím, že jsem to posrala. +zamumlá+ strašně moc, já jsem... prosím tě nenechávej mě tu. +řekne úplně potichu+

[Byron]

No, to teda nevim. +zavrtí hlavou a přejde k oknu, protože nechat ji tam přece jenom nechce+ Já vím, že jsem idiot. Naivní blbeček Byron. +ušklíbne se ven+ Nemusíš mi přece říkat nic.