105 W 29th Street Manhattan NY

[Vishous]

+Absolutně neslyšně se přikrade ke dveřím a jen na mezírku otevře kukátko. Málem ho šlak trefí. Prudce otevře dveře.+ Co tu kurva děláte, kreténi +zařve na ně, ale je docelá rád, že je vidí. A taky že jsou to oni a ne bezduší. Pustí je dovnitř a stejně pečlivě za nima zase dveře zavře. Pak si vzpomene na Payne.+ Kurva....

[Dean]

+přemístí se k domu a vyběhne schody do patra, kde má Becca byt, zaklepe na dveře, zazvoní, a čeká, až mu někdo otevře. Pak zaklepe znovu, a ještě jednou, zamračí se, a nakonec vytáhne mobil a nakliká smsku Payne, jestli je v Dublinu+

[Payne]

+a během chvilky mu dojde odpověď+ Ne, jsme obě v Guns. P.

[Charlie Weasley]

+Objeví se kousek od domu a chvilku mu trvá než se zorientuje, tuhle čtvrť nezná. Než do něj vejde, podívá se nahoru na tu výšku, a rozhodne se počkat na výtah. Už když se otevřou dveře má pocit, že ji tady nenajde. Nicméně se rozhodne zazvonit a čeká, jestli někdo otevře. Ale ono nic. V bytě je ticho a dveře jsou stále zavřené.+ Kde jsi... +urputně přemýšlí, kde by ji mohl najít+

[Rebecca Altamirano]

+zajede autem do podzemních garáží přímo pod výškáčem, kde se nachází jejich nový byt a musí se uculit, když vidí, jak Payne skoro nadskakuje netrpělivostí.. Vystoupí a výtahem vyjedou až nahoru. Naštěstí to je fakt rychlý výtah, takže tam neztráví půl dne:D Vyjdou na chodbu, kde jsou jen dva byty, ten jejich napravo a druhý nalevo, každý tak má přesně polovinu obrovské střešní plochy mrakodrapu. Makléř čeká přede dveřmi a když je uvidí vycházet z výtahu, nasadí profesionální úsměv někoho, kdo ví, že zrovna vydělal na provizi z prodeje zhruba tolik, co běžný smrtelník za rok.+ Slečno Altamirano..+kývne jí na pozdrav a krátce jí stiskne ruku, kterou mu podala+ Slečno Payne...+usměje se i na ni+ Tak prosím, pojďte za mnou. +pokyne jim a otevře dveře+ Jen se porozhlédněte, zatím připravím papíry. +usměje se a Payne okamžitě vyrazí na průzkum. Becca zůstane s ním. Ví, že ten byt chce a že ta cenu tam rozhodně žádnou chybu nenajde. A navíc se Payne už očividně nastěhovala. Musí skrýt úsměv, když vidí, jak přechází z jedné místnosti do druhé, až nakonec zůstane stát u okna a s poněkud nevěřícím výrazem zírá na Empire State building+ Takže pane, Donovane...+otočí se Becca zase k němu+ Bude stačit šek, nebo raději převod? +zeptá se s lehkým úsměvem+ Šek bude zcela vyhovovat. +přikývne s lehkou úklonou, přistrčí k ní smlouvy a nechá ji, aby si to pročetla. Bí to podepíše, svoje kopie si nechá a pak vyndá svou šekovou knížku a vypíše příslušnou částku+ Prosím. +podá mu ho+ Díky za vaše služby, pane Donovane. Tohle místo je dokonalé. +rozhlédne se a pousměje se+ Děkuji, madam. Rád jsem pomohl. +usměje se profesionálně, pobalí si papíry a s poslední zdvořilou úklonou se rozloučí a odejde+ No, to bylo rychlý. +uculí se a koukne na Payne, která se uvelebila v jednom z křesílek a pořád zírá z okna+ Vidím, že výhled se ti líbí...+usměje se na ni+

[Payne]

+nemůže se dočkat, až tam budou, ale snaží se ovládat a nedat tu netrpělivos tak najevo, ale je jí jasné, že Becca ji prokoukla. Když procházejí halou a nastupují do výtahu, ten úžas přímoúměrně stoupá. Sice si už na luxus, na jaký si Bí potrpí, víceméně zvykla, ale tohle jí příjde jako další level. Zdvořile pozdraví makléře, který na ně čeká, ale jen co vejdou do bytu, hned se vydá na průzkum a postupně tak trochu přijde o dar řeči a místo toho se jen šťastně culí. Nakonec zůstane stát u okna a uchváceně se dívá na mrakodrap kousek od nich a má pocit, že kdyby natáhla ruku, může se ho dotknout. Vyndá mobil a vyfotí si to a hned to pošle Deanovi.+ Je to naprosto fantastický. Fakt mě to dostalo. +koukne na Beccu a usměje se+ Jdu si vybalit. +zvedne se, dojde si pro tašku, kterou nechala v chodbě a vejde do pokoje nalevo od vchodu.+

[Dean]

+neví přesně, kam jít; sice mu dala adresu, ale Hell's Kitchen je poměrně velký místo. Jo, asi by ji dokázal najít, ale je si poměrně jistej, že ji nechce vidět... při tom. Ne teď. Hlavou mu blýskne vzpomínka, ten obraz, když ji pozoroval zpoza rohu, jak se přitiskla k tomu chlápkovi, když... kousne se zevnitř do tváře, a vybere si jinou adresu, kterou od ní dostal. Přemístí se na manhattan, a podívá se nahoru do oken toho mrakodrapu. Sakra, tak tohle je fakt hustá adresa. Protáhne se dovnitř za nějakou ženou, která nese dovnitř nákup, získá si ji širokým úsměvem a tím, že jí podrží dveře. Nastoupí do výtahu a vyjede až úplně nahoru, netrvá to ani tak dlouho, jak by čekal, dojde ke dveřím, a zvedne ruku, aby zazvonil... a pak ji zase stáhne. Ne, čekat na ni uvnitř, na jednom gauči s Rebeccou, to by asi nedal. CHvilku nejistě přešlapuje přede dveřmi, a pak se prostě opře o stěnu vedle dveří, sesune se podél zdi a sedne si na zem. Může nesouhlasit s tím co dělá, může odmítat o tom něco vědět, ale... už ví, že ji v tom nemůže nechat úplně samotnou. Protože je to Payne, jeho Payne, a až se vrátí, bude ho potřebovat. a čekat on dovede+

[Payne]

+během cesty domů, s tím jak začíná opadat adrenalin, začíná pociťovat, že tentokrát si nějaké následky nese i ona. Bolí ji čelist a je si jistá, že tam bude mít pěknou modřinu. Taky má na dvou místech rozražený ret a menší tržnou ránu na tváři. Ta žebra budou pohmožděná a nejmíň jedno, možná i dvě zlomená. Klouby na rukách má odřené a na pravém rameni cítí podezřelé lepkavé teplo. Vůbec si ale nedokáže vzpomenout, že by ji pořezal. V metru si jí naštěstí nikdo nevšímá, což je na tomhle městě druhá skvělá věc. Každý si radši hledí sám sebe...netrvá to dlouho než dojde k jejich novému domovu, vejde dovnitř a vyjede výtahem nahoru. Myslí už jen na to, jak se naloží do vany, nechá uvolnit bolavé svaly a možná poprosí Bí o tu její kouzelnou hojivou mastičku; jenže všechny tyhle myšlenky se jí vykouří z hlavy ve chvíli, kdy vyjde z výtahu na chodbu a před dveřmi uvidí Deana. Srdce jí vynechá asi tři tepy a pak se o to divočeji rozběhne. Dívá se na něj, ale naprosto neví, co čekat. Ani co má dělat. Tuší, že vypadá hrozně a v duchu zakleje, že zrovna dnes musel mít její lov poněkud nestandardní průběh.+ Ahoj...+řekne tiše, když dojde až k němu, tvář bezvýraznou, ale oči ji tentokrát zradí. Dívá se na něj nejistě a snaží se připravit na jakoukoliv možnou reakci...+

[Dean]

+opírá se tam o stěnu a hlavu má sklopenou, skoro to vypadá, že spí - jako by v tuhle chvíli usnout dokázal. Za celou dobu neslyšel zevnitř sebemenší zvuk, který by dokazoval Rebeccy přítomnost, ale to nemusí nic znamenat, dobře ví, že je to pěkně tichá potvora. Každý cinknutí výtahu mu trochu stáhne žaludek, protože vlastně sám neví, co řekne a udělá, až se objeví. A pak to přijde, výtah se otevře v jeho patře, a nikdo jinej to bejt nemůže; upírka sem asi těžko chodí pěšky. Pomalu zvedne hlavu a je to jako rána do břicha. Bože, věděl, že to co dělá, nená žádná selanka, ale vidět ji takhle zřízenou... stiskne rty k sobě, aby si zabránil cokoliv říct, zareagovat nějak nepřiměřeně. Ale k něčemu to přece jen dobrý je, protože v tu chvíli, v tu vteřinu ví naprosto přesně, že ji nikdy nemůže opustit. Kousne se do rtu a vytáhne se na nohy. Chvilku se na ni jen dívá, počítá oděrky a rány v její tváři, pak sklopí oči dolů, prohrábne si vlasy a pousměje se+ tak pojď. +povzdychne si, trochu chraplavě, protože přes veškerou svoji snahu emoce stoprocentně zakrýt nedokáže, a natáhne ruku, aby mu dala klíče a neodírala si ruce ještě víc. Na podruhý se mu povede odemknout, instinktivně magicky osahá vchod před sebou, ale nevypadá to, že by se na něj chystaly zaútočit nějaký škaredý zaklínadla. Asi si už vysloužil permanentku. Mlčky skopne boty a stáhne si koženou bundu, rychle přelítne pohledem obývák, nad výhledem se teda trochu zarazí, ale na to bude čas pozdějc, teď je hlavní ošetřit Payne. Pokojů tam není zas tolik, takže koupelnu najde skoro hned. Otočí se k ní, vyhne se jejím očím a opatrně jí rozepne mikinu, jestli mu to dovolí. Stáhne jí látku z ramen a nemůže si nevšimnout, jak je na jedný straně nasáklá krví, trochu polkne a jen doufá, že na to bude stačit. Nechá ji se odzbrojit sama, to je tak osobní záležitost, že se jí do toho neplete, jen ji tiše sleduje, jak odkládá zbraně na umyvadlo, a pak si před ni klekne a sundá jí boty, jednu po druhý, a pak jí stáhne kalhoty a přidá je na hromadu zakrvácenýho oblečení. Nc neříká, vlastně ani neví, co by měl říct, jak to dneska šlo, zlato? Ne, to by asi nedal. Ale může se o ni postarat, to zvládne. Lehce ji pohladí po stehně, nijak eroticky, jen prostě proto, že neví, co říct, vytáhne svůj vlastní nůž a sportovní tílko na ní opatrně rozřízne, aby nemusela zvedat ruce a namáhat rameno. Za jinejch okolností by to mohlo působit i docela sexy, ale atmosféra mezi nimi je úplně jiná, jeho doteky jsou úplně jiný, opatrný, jemný, něžný. Tohle zase potřebuje on, tohle je jeho rituál. Zbaví ji ústřižků látky a pořádně se podívá na ránu; a konečně si trochu oddechne. Není to nic pěknýho, ale není hluboká, spíš jen povrchová, určitě neporušila žádný vazy. Pomalu jí stáhne i kalhotky a podprsenku, ale v životě by takový situace nezneužil; i když je nahá pořád stejně krásná, tahle chvilka není o sexu, ale úplně jiným druhu intimity. Chytne ji za ruku a pomůže jí do vany, pak zapne vodu, pečlivě vyzkouší teplotu a začne z ní smývat krev, špínu, prach, a všechno ostatní. do odtoku mizí nejdřív červená, pak narůžovělá, a nakonec úplně čirá, a on si dává záležet, metodicky jí klouže prsty po kůži a zbavuje ji zaschlých stop krve, z nichž ne všechna je její, pečlivě jí vymyje rány, jemně jí namočí vlasy+

[Dean]

+probudit se na ulici už je pro něj skoro denní chleba, je docela s podivem, že ho ještě nikdo neokradl. Ztěžka se zvedne, a nějak absolutně nemá touhu jít domů, v tom malým pokoji by asi na místě umřel. Vbelhá se do jednoho nonstopu, dost děsnýho, aby tam jeho zjev nikoho nepohoršil, a na ještě ohavnějších záchodech se dá dohromady+ opláchne si obličej, vyhojí nejhorší rány, zahladí stopy. Už to umí dost rychle a bezpečně na to, aby si to troufnul i takhle venku. Smyje ze sebe krev, vlastní i cizí, ale ten pocit hnusu a chuť tý holky úplně smýt nedokáže. Cestou ven si koupí flašku tequily a cigára, a pustí se městem. Ani neví, kam jde, stáhne u toho půl krabky a půl flašky, a cítí se trochu klidnější, i když zoufalství z tý hádky to moc nepřehluší. Vlastně ho ani nepřekvapí, když zvedne oči, a zjistí, že ho nohy donesly sem. Stejně na ni celou dobu myslí. Naprosto netuší, co jí řekne, nebo neřekne, ale vidět ji musí. Jen by asi.... možná měl nejdřív trochu vystřízlivět, usoudí, posadí se na lavičku před mrakodrapem a chvilku civí do asfaltu před sebou. Nejspíš se s ním definitivně rozejde. Jo, určitě, popotáhne a v nose ucítí trochu zaschlý krve. Jeho život je v totálních sračkách, pomyslí si pochmurně, a cítí, jak se mu klíží oči. Zajde za Payne a omluví se. Jo. Ale nejdřív se tady na chviličku natáhne+