Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+zavrtí hlavou a do očí se mu hrnou slzy, jenom ho chytí za ruku a čeká, že se vykroutí+ Maltezie. +zašeptá+ Promiň.

[Maltezius]

co se děje, slečno? +stiskne jí ruku poplašeně a vytáhne pro ni kapesník, který má vždycky v kapse+ Jste v pořádku? +odvede ji tam na gauč a opatrně ji posadí+

[Wenai Lafayette]

Jak to děláš? Že jsi pořád tak vyrovnaný a klidný. Vždyť tě musím ničit! +koukne na něj, vděčně si vezme kapesník, vysmrká se a pak Maltezia obejme+

[Maltezius]

Vy mě? +usměje se a zavrtí hlavou+ já vás opravdu rád vidím šťastnou, slečno. +vezme od ní posmrkaný kapesník a podá jí čistý, obejme ji a jen ji drží, tak dlouho jak bude potřebovat+ O mě se nebojte +usměje se+

[Wenai Lafayette]

+zavrtí hlavou+ Kolik těch kapesníků ještě máš? +zeptá se tak pro jistotu a další si vezme ráda+ Já vím, že o tebe se bát nemusím. +pousměje se+ Mám tě ráda, víš to?

[Maltezius]

to je moje obchodní tajemství. +usměje se pobaveně a pohladí ji po zádech, podívá se na ni, tak trochu se pousměje se a pomalu přikývne+ Já vím, že ano, slečno. +usměje se konejšivě+

[Wenai Lafayette]

To je dobře. +usměje se na něj+ To je moc dobře. +přikývne a chvilku se na něj dívá, než ho jen tak lehounce políbí, skoro na rty, skoro na tvář a pak si položí hlavu na jeho rameno+

[Maltezius]

+usměje se na ni, tak měkce, její polibek přijme se zavřenýma očima, pak ji pohladí po vlasech, nechá ji se o něj opřít, a tak napůl ji objímá, aby jí to bylo pohodlné+

[Wenai Lafayette]

+sleduje Jeana z postele a oči jí jenom svítí a culí se jako měsíček+ Ty seš tak krásněj, Jeane. +koukne na něj a přitáhne si ho k polibku+

[Locke Lamora]

Ale prosím tě. +zčervenají překvapenýmu Jeanovi uši, a vklouzne k nim pod peřinu, do tepla, mezi jejich propletený těla, najde její rty a zlíbá je+ ty jseš krásnější. +uculí se jí do rtů, a locke jí zatím vtiskne polibek na krk a přitulí se k jejím zádům+