Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+ona na něj taky hledí a jenom tiskne Malteziovi paži, aby nikam nešel+ Nemůžeme se vidět. +zašeptá+ To přece... nejde to. +koukná na něj+ Vy jste... máte svou práci. Velmi důležitou práci.

[mhgov]

+Maltezius nikam nejde a stojí klidně vedle ní, připravený na její rozkazy+
+sklopí oči a poslouchá, co mu řekne+ Nemůžu vás nevidět. +usměje se prostě, zvedne k ní oči a je to pravda+ Těch pár dní, nevědět o vás, bylo to... příšerné. +zbledne trochu+ Mám práci, je pro mě důležitá, to ano. +přikývne+ Ale... bez své práce přežiji, bez vás... +pousměje se smutně+ Nemohu fungovat. Rád bych... potřebuji vás po svém boku. +zadívá se jí do očí, vpije se do nich+ Vy přece víte, jak vás miluji. +dodá tiše a přistoupí až k ní+

[Wenai Lafayette]

Nechte toho. +zavrtí hlavou+ Mlčte! +koukne na něj a trochu se zamračí a sleduje ho, jak jde k ní a nemůže se ani pohnout, jenom má pocit že omdlí+ Já vím. +řekne potichu a hledí na něj+ Bez své práce nepřežijete, přiznejte to. Co byste dělal?

[mhgov]

+zavrtí hlavou+ Ne, to jsem si myslel. +pousměje se a nakloní hlavu na stranu+ Trvalo mi, než jsem si uvědomil, co vlastně chci, ale teď to vím, zcela jasně+ Nemohu se vás vzdát, to... +hlas mu trochu selže, natáhne ruku a vezme její dlaň do svých+ Nemohu si vás vymazat ze srdce ani kdybych chtěl. +pousměje se, a v očích je mu vidět, že je to pravda+ A já nechci. +dodá s jistotou, jednou rukou ji jemně drží dlaň a zlehka ji hladí palcem po hřbetu ruky, a druhou zaloví v náprsní kapse a vytáhne přeložené papíry, rozvodové, a podá jí je+ Už mezi námi nikdo stát nebude, slibuji. Nikdy. +řekne tiše+

[Wenai Lafayette]

Nemůžete se vzdát své práce, to byste nebyl vy. +trvá si na svém a sleduje ho+ Co je to? +zeptá se, vezme si ty papíry a nahlédne do nich, pak k němu zvedne oči+ Vy jste se zbláznil... +vydechne+ Co na to... vaše žena?

[mhgov]

Mohl bych se ale z kanceláří a schůzí vracet domů k vám, pokud byste to chtěla. +usměje se a nespouští oči z její tváře+ Moje žena si nemůže stěžovat, zabezpečím ji dostatečně. Sama nemůže popřít, že pokud mezi námi dvěma někdy něco bylo, dávno to vyprchalo. +sklopí oči k její dlani a jemně se dotýká jejích prstů+ Nebudu už popírat, že chci být s vámi. Odstěhoval jsem se z domu, bydlím teď v hotelu Savoy +pousměje se+

[Wenai Lafayette]

+hledí na něj, trochu nevěřícně, trochu zoufale+ To by bylo... to by bylo moc krásné, kdybyste se vracel ke mě. +vydechne+ Je to tak náhlé. Bojím se. +vzhlédne k němu+

[mhgov]

Chtěla byste? +usměje se a oči se mu trochu rozsvítí, když to řekne+ Nebojte se. +zavrtí hlavou, koukne na maltezia, jestli mu dá ránu, ale pak usoudí, že mu na tom nesejde, přitáhne si ji do náruče a obejme ji+ Vím, že je to náhlé, omlouvám se... nechtěl jsem vás tak přepadnout, ale... +zavře oči a přivoní si k jejím vlasům, a cítí ji u sebe tak intenzivně, že je mu z toho téměř slabo+ už jsem nedokázal čekat. +zašeptá+

[Wenai Lafayette]

+když ji obejme dlouze vydechne, jemu do saka a lehce se k němu přitiskne, oči zavřené, jen se nadechne jeho vůně+ Jste blázen. +zašeptá+

[mhgov]

+tak trochu očekává, že ho uhodí, ale když se k němu přitiskne, uleví se mu tak prudce, že mu z toho změknou kolena, ale ani za nic by ji nepustil+ To nepopírám. +pousměje se jí do vlasů a sklouzne jí rukama po zádech v pohlazení+ Blázen do vás. +řekne tiše, sotva slyšitelně+