Pokoj vlevo nahoře

[Maltezius]

Ale já jsem vám propašoval čokoládu do pokoje i když jste měla domácí vězení. +pousměje se, chvilku jí pohled opětuje a pak přistiženě sklopí oči a zadívá se do krbu+ Jistě, dělám svoji práci rád. +usměje se+ Vaše rodina ke mně vždycky byla velmi laskavá+

[Wenai Lafayette]

Děkuju, Maltezie. +usměje se na něj+ Děkuju ti za všechno. +sleduje ho+ Víš, že můžeš odejít, když budeš chtít. Můžeš dělat cokoliv. +usměje se na něj+

[Maltezius]

Nemusíte mi děkovat, to je přece moje práce. A dělám ji rád. +pousměje se+ Mohu? +usměje se na ni+ Pak bych rád, kdybyste mi dovolila zůstat a dál dělat tohle. +požádá+ Dáte si ještě koláč? Nebo byste ráda, abych vám předčítal? +usměje se+

[Wenai Lafayette]

To je to nejmenší, co mohu udělat, Maltezie. +usměje se na něj+ Nebo ti můžu přidat. +koukne na něj tázavě+ Budeš mi předčítat? Jako když jsem byla malá? +pousměje se+ Ty pohádkové knížky?

[Maltezius]

přidání se rozhodně bránit nebudu. +zažertuje trochu+ Pokud chcete, velice rád. +usměje se a přisvědčí, cestou ke knihovně přiloží do krbu, přinese jí deku na nohy, a pak si k ní sedne a otevře knížku pohádek na tom příběhu, který měla jako malá nejraději+

[Wenai Lafayette]

Dobře, promluvím s Viktorem, jak se vrátí. +usměje se na něj, docela vděčně a přitáhne si deku a sleduje ho+ Děkuju. +usměje se na něj+

[Maltezius]

Děkuji. +usměje se a začne vyprávět pohádku, o myšákovi a pirátech a je to dobrodružný a jsou tam draci, ale jsou hodný, a jméno hlavní neohrožený hrdinky vymění za Wenai, jako to dělal když byla malá+

[Wenai Lafayette]

+skrčí si kolena pod bradu, opře si ji o kolena a obejme si nohy pažemi a poslouchá ho a usmívá se tak pěkně a přijde jí to straně moc krásný, až se pomalu, potichoučku rozpláče, ale pořád se usmívá+

[Maltezius]

+čte dál, jak Wenai řádí s piráty a zachrání draka před zlýma rytířema, kteří mu chtějí ublížit, a když se rozpláče, a občas k ní zvedne oči, aby se ujistil, že je spokojená, takže jí okamžitě plynule podá kapesník a dolije jí horkou čokoládu, aby nebyla smutná+

[Wenai Lafayette]

+vděčně se na něj usměje a vezme si kapesník, otírá si oči, protože jí to připomene, jak byla malá a vůbec všechno to, sem tam se napije čokolády a v očích má slzy, ale jenom trošku, aby si nemyslel, že je citlivka+