Aiša

[Enzo]

+dívá se jí do očí a přibližuje svá ústa k jejím rtům, schválně oddaluje ten okamžik, protože jí vidí v očích, jak na to čeká. Jenomže se toho spojení, přestože to oba chtějí, nedočká ani ona, ani on. Enzo se zachytí zábradlí, jak ho od sebe Aiša odstrčí a chvíli na ni zírá, jak hysterčí. Najednou k ní udělá dva dlouhé, rázné kroky a strhne si ji do náruče+ Právě proto +zavrčí a přitiskne rty k jejím spílajícím ústům a vášnivým polibkem umlčí její argumenty a je mu úplně fuk, jestli se jí to líbí nebo ne. Prostě to musí udělat, i když očekává za to koleno v rozkroku+

[Vanessa]

+úplně zcepení, když se ocitne uvězněná ve svěráku jeho silných paží a ani se nebrání, když si Enzo vynutí svůj nespoutaný polibek. Chvíli jí trvá, než konečně přesvědčí samu sebe odtrhnout se od jeho rtů. Na pár centimetrů odtáhne tvář a podívá se mu zblízka do očí, z jejích očí metají blesky+ Nenávidím tě +sykne mu do obličeje a pak sevře v pěsti chumáč jeho husté hřívy, přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě a políbí ho, s divokostí šelmy, co v ní dřímá, s planoucí vášní, co jí spaluje její tělo pokaždé, když se ocitne v jeho blízkosti, s touhou, které už víc nedokáže poručit+

[Enzo]

+Enzovo pevné vytrénované tělo je připraveno přijmout Aišiny tvrdé údery jako odvetu za nedovolený polibek. Její reakce ho však natolik zaskočí, že se na okamžik poddá tomu, aby měla nad ním moc. Rychle ale nabere zpátky sebejistotu, zvedne si Aišu do náruče a líbajíc ji odnese si ji dovnitř a položí ji na deky na zemi+ Od nenávisti je jenom krůček k lásce. Je to i tvůj případ? Můj rozhodně +skloní se k ní a dotkne se jejích rtů v překvapivě něžném polibku na tak drsného muže+

[Vanessa]

+omotá si stehna kolem jeho boků, jak ji nese a nebrání se mu, jeho objetí, polibkům, ani tomu, když ji položí do pokrývek+ Funguje to ale i naopak... takže si dávej na mně pozor +zablýská se jí v očích vlažné varování, ale pak ho obejme pažemi kolem krku, přivře oči a nechá se unášet jeho něžným polibkem. I když by to od něj nečekala, líbí se jí, že odhodil svoji povýšenost a dominanci a že ji pokládá za sobě rovnou - alespoň pro tuto intimní chvíli+ Ach, Enzo... nedokážu se v tobě vyznat +zašeptá trochu zmateně a hbitými prsty mu začne nedočkavě rozepínat uniformu+

[Enzo]

+samolibě se ušklíbne, jak je Aiša v jeho rukách poddajná jako tekutý písek+ Fází nenávisti jsme si už oba prošli. Je čas postoupit na vyšší level +měkce jí sundá z ramen svůj plášť a přitiskne rty na její nahé rameno+ To ani já sám +přesune rty k jejím ústům a políbí ji, každým svým gestem jí dává najevo, že je pro něj rovnocenná a že mu záleží na tom, aby se jí to líbilo stejně jako jemu+ Nač takový spěch... teď už nám nic neuteče +pousměje se její nedočkavosti a jemně jí odtáhne ruce+ Chci si tě pořádně užít +skloní se nad její nahé tělo a rty prozkoumává její hebkou kůži+

[Vanessa]

+dusí v hrdle vzdechy, ale nevydrží moc dlouho vzdorovat Enzově hře. Uvolní se a poddá se mu, zcela dobrovolně a poprvé v životě mu dovolí, aby se jí dotýkal, aniž by mu za to ublížila. Její přeměnou vyčerpané tělo se chvěje slastí a prahne po zázračném pohlazení jeho dlaněmi, jeho rty. Dívá se na něj přimhouřenýma očima, nikdy předtím si nevšimla, jak je pohledný, mužný a přitažlivý. Jeho oči vůbec nejsou tak nelítostné, temné a kruté, jak si vždycky myslela. Anebo se jí to zdá jenom teď?+ Chci tě, Enzo +zašeptá tichým ochraptělým hlasem a ani si nevzpomene, že ještě včera by odpřisáhla na svoji smrt, že něco takového mu nikdy, nikdy neřekne+

[Enzo]

+fascinovaně sleduje její projevy a je z ní čím dál vzrušenější+ Vážně mě chceš? +tohle chtěl od ní vždycky slyšet. Sám už se sotva dokáže ovládat a toužebně se zmocní jejího těla. Při milování je Enzo dominantní, ale něžný. Dovede Aišu skoro k vrcholu a pak ji nechá se zklidnit. Nutí ji, aby vnímala pouze své tělo a myslela jenom na to, co s ní dělá. Hraje si s ní a činí mu to potěšení způsobem, který vzrušuje nejenom jeho, ale i ji samotnou. Postupně ji přibližuje k tomu, po čem touží. Nepřestává. Nepřestává, dokud nedonutí její rty vykřiknout na samém vrcholu blaha své jméno. Poté se i jemu vydere z hrdla ochraptělý výkřik nejvyšší rozkoše. Zlehka se z ní odvalí a políbí ji na ucho. Lehne si na bok a chvíli ji zblízka pozoruje, ten zvláštní výraz v její tváři, který tam ještě nikdy neviděl. Nezeptá se jí, jak se jí to líbilo, ale je mu vidět na očích, že ho to nesmírně zajímá+

[Vanessa]

V: +Aiša pobaveně sleduje tu nevyřčenou otázku v jeho očích a dává si načas, než promluví+ Bylo to... ďábelské a zábavné +poznamená, když se jí trochu zklidní dech+

E: +usměje se+ Stejnou měrou?

V: +zamyslí se nad tím+ Myslím, že ano. Mám jenom jednu výtku.

E: Vážně? +zatváří se udiveně a trochu ublíženě+ Jakou?

V: Že jsem to nezažila dřív.

E: Mohla jsi, už dávno. Bránila ses tomu. Byla jsi jako divoká kočka zahnaná do kouta +hraje si s pramenem jejích blonďatých vlasů+

V: Nemohla. Nenáviděla jsem tě.

E: Minulý čas? +ušklíbne se pobaveně+ Takže teď už ne?

V: +schválně neodpoví, jen mu hledí upřeně do očí+ Myslel jsi vážně, cos mi řekl těsně před tou přeměnou? Že mě miluješ?

E: Smrtelně vážně +stejně tak se u toho i tváří+ A vím, že ty mě taky +dodá šibalsky+

V: Ts, aby ti neprasklo to tvoje nafouknuté mužské ego +rýpne do něj, ale jeho odhalení mu nevyvrací+

E: To nemá s mým egem nic společného. Poznal jsem to. Už v té džungli +pohladí ji hřbety prstů po tváři+ Máš krásně jemnou pokožku...

V: Začínám mít podezření, že tu leteckou nehodu jsi způsobil schválně +ušklíbne se na něj, ale když ji Enzo začne hladit po tváři, tak zmlkne, jaksi jí dojdou pohotové odpovědi+

E: A zabil jsem pilota, abychom tam byli úplně sami +musí se uculit té její konspirační teorii+ Vlastně jsem rád, že se to stalo. Nebýt toho neštěstí, nikdy bys mě nevyslechla. A nikdy bys mě nepustila tak blízko k sobě +pevně ji obejme kolem pasu, jako by se chtěl ujistit, že se mu to s ní jen nezdá+

V: +musí uznat, že má holou pravdu+ Byl to osud +pokrčí smířeně rameny+ Ale musím tě varovat, Enzo. Bude to hodně divoký vztah +uculí se pobaveně+

E: Zvládnu to. Nejsem moc romantický typ +usměje se a přitáhne si ji do náruče+ A teď už spi, Aišo. Máš za sebou hodně náročnou noc +políbí ji na čelo+

[Enzo]

V: Musíme to za každou cenu utajit. Porušujeme všechna pravidla řádu, víš, že je zakázáno udržovat vztahy uvnitř bratrstva. Jeden z nás by musel odejít +připomene mu a pomalu se jí zavírají víčka, jak je šíleně unavená+ Ale počítej s tím, že se budu k tobě chovat stejně jako předtím...

E: Bude to naše malé tajemství. Nikdo o tom nebude vědět, ani můj nejlepší přítel. Byl by první, kdo by mi to chtěl rozmluvit +jelikož je nejvyšším představitelem zákona v řádu+ A to si nenechám +pozoruje ji, jak usíná+ Já k tobě taky +přikryje ji svým pláštěm a bdí nad jejím klidným spánkem+ ... ale velice nerad...

[Vanessa]

+když se Vanessa o pár hodin později probudí, Enzo vedle ní není. Zamrzí ji to. Místo, kde ležel, je ještě teplé, takže musel odejít teprve nedávno. Rozhlédne se, ale nikde ho nevidí. Pak si všimne květu pouštní růže na polštáři. Musí se tomu vážně zasmát a nevěřícně zavrtí hlavou. Ovoní ji a potutelně se u toho usmívá. Pak se oblékne do Enzova pláště, protože svoje oblečení si zničila při přeměně, a přemístí se před zdi Masyafu+