Pokoj vlevo nahoře

[Jean Tannen]

ty seš fakt rozkošná, snoubenko. +zasměje se tak pěkně, a vtiskne jí pusu+ tak co, oznámíme to ostatním? +usměje se+ nebo si to chceš ještě nechat pro sebe? +uculí se jí do kůže+

[Wenai Lafayette]

Nene. +uculí se a šťouchne do něj a trochu ho polechtá+ Klidně jim to můžeme říct, ale mě se nechce z postele. +koukne na ně tak trochu šibalsky a tulí se k nim+ Je tu teplo a vy dva nahatý. +svěří jim hlavní důvody+

[Jean Tannen]

ooh, tak to jsou velmi závažné důvody. +přikyvuje locke vážně a zadumaně+ soud odročuje vstávání z postele na příští víkend. +rozhodne, a místo kladívkem do stolu to potvrdí plácnutím do jejího zadku+

[Wenai Lafayette]

Já vím, vymyslela jsem je sama. +zazubí se na něj a pak se zasměje+ To je dobrej soud, to teda beru. +směje se a hnedka je oba dva pomuchluje, aby nemysleli, že se tam budou jenom tak válet+

[Jean Tannen]

já sem to vždycky věděl, že mám geniální ženu. +zazubí se locke, no to oni se válí moc rádi, a vůbec jim to nedělá problém. ale muchlujou se s ní ještě radši, takže ji zamuchlujou do peřin a jen se culej+

[Wenai Lafayette]

Jasně, že jsi to věděl, proto sis mě tehdy vzal. +zasměje se a dá Lockemu pusu, Jeanovi pak taky a muchluje se tam s nima a je jí krásně a teplo a muchlovačně+

[Jean Tannen]

přesně proto. +uculí se a muchluje ji na krku a v dekoltu, a Jean ji muchluje všude jinde a je jim dobře+ tk to vlastně musíme mít rozlučky se svobodou co? +uculí se vesele+

[Wenai Lafayette]

Áááá a je to tady, pravý důvod žádosti o ruku se právě vynořuje, dámy a pánové. +směje se+ No, to bysme asi měli mít, když chceš. +směje se+

[Jean Tannen]

Jistěěě, děláme to pro doživotní přísun sexu. +směje se Jean+ No já nevím, ale tak se to dělá, ne? že musíš mít rozlučku. +usměje se+ Já se teda s ničím moc neloučím. +uculí se+

[Wenai Lafayette]

No, však řekni dvojčatům, oni ti jistě udělají parádní rozlučku, jak se patří. Já myslím, že když poprosím Vici, tak taky něco spáchá. +zazubí se na ně+