Pokoj vlevo nahoře

[Hannibal Lecter]

+rty se mu zvlní v úsměvu a on pomalu přikývne+ rád. +řekne prostě a přiťukne si s ní tou broušenou sklenicí. Pak se posadí, napije se, a obdivuje výzdobu na stěnách+ Máte tu velmi speciální kousky. +pousměje se, přejede pohledem po zdech a skončí očima na ní+

[Wenai Lafayette]

+sedne si do druhého křesla a hledí na něj, jak si to tam prohlíží a rty jí zvlní úsměv+ To mám. +přikývne a napije se+ Jsou to moje nejoblíbenější. +souhlasí, přelétne je pohledem a také skončí na něm+

[Hannibal Lecter]

ty nejoblíbenější věci vždycky skončí v ložnici. +pousměje se, a je v tom skrytá narážka+ Alespoň já se po probuzení rád dívám na krásné věci. +přimhouří oči a nespouští přitom oči z její tváře+

[Wenai Lafayette]

+musí se pousmát, protože tu narážku pochopí a naprosto s ní souhlasí+ Tak půjdeme spát, abyste se mohl po probuzení dívat na krásné věci? +zvedne tázavě obočí a úsměv jí na rtech jen hraje+

[Hannibal Lecter]

S tím mohu jedině souhlasit. +pousměje se, dopije víno a počká, až si ona lehne první, aby si mohla vybrat svoji oblíbenou stranu postele, a teprve pak odloží sklenici, ručník co měl kolem pasu, uloží vedle ní a zhasne lampu. Ve tmě se jeho oči lehce lesknou, takže i tak může vědět, že se dívá+

[Wenai Lafayette]

Skvěle. +pousměje se a svleče si župan, přehodí přes nohy postele a vleze pod peřinu, na svou polovinu a hledí na něj, jak jde za ní do postele. Trochu po něm pokukuje, tak si všimne jeho otevřených očí a ještě ho políbí na dobrou noc+

[Hannibal Lecter]

+v očích mu pobaveně blýskne, když se střetne s jejíma očima, přitáhne si ji k polibku a pod peřinou cítí obrys jejího hřejivýho těla, a líbí se mu jak to její kopíruje obrys toho jeho, když si ji k sobě přitiskne, ve tmě se pohybuje s jistotou, jako kdyby mohl skrz temnotu vidět+

[Wenai Lafayette]

+ještě jednou ho políbí, protože se jí to moc líbí, pousměje ae a trochu se k němu přitiskne a zavře oči a pomalu a spokojeně se propadá do spánku, klidně oddechuje s jeho vůní+

[Hannibal Lecter]

+poslouchá její dech dokud se nezklidní, a pak vpluje do spánku taky a spí u ní klidně až do rána. Ráno ho probudí první paprsky slunce, protože je zvyklý vstávat brzy, tak otevře oči a dívá se na ni, protože se po probuzení rád dívá na krásné věci. Pak opatrně vstane aby ji neprobudil, protože je roztomile půvabná, když spí, oblékne si kalhoty a košili a nechce ji rušit, takže si půjčí knihu z její knihovny a chvíli si čte. Myšlenky se mu ale pořád rozbíhají, a nemůže se soustředit, tak knihu odloží, přitáhne si blok, co tam ona má, půjčí si tužku a zamyšleně do ní něco vpisuje, volné verše, občas škrtne, občas připíše, a když se slunce vyšplhá trochu výš, odloží blok a nechá ho tam jen tak ležet, a sejde do kuchyně pro snídani do postele, půjčí si od maltezia tác a všechno to tam naloží a vrací se zpět+

Spoiler: show

Remember the first night we shared?
Recall the night you melted my ugliness away?
The night you left with a kiss so kind
Only a scent of beauty left behind?
Ah, beautiful, I remember the night
The wine, and all the dreams we shared
Your pale white fingers in my hand
talking of that dreamt up land,
Touching me with a kiss of a beast.

I know my dreams are made of you
Of you and only for you
Your ocean pulls me under
Your voice tears me asunder...
As a world without a glance
Of the ocean's fair expanse
Such the world would be
If no blood did flow in thee
Tell me - is your heart occupied?
Do all my heart-quivers have to die?
My fear is, you need more than I can offer thee.

Didn't you read the tale
In which all I ever wanted
I'll never have
For who could ever learn to love a beast?

[Wenai Lafayette]

+po chvíli, když odejde, se vzbudí a pohlédne na prázdné místo vedle sebe a pomyslí si, že odešel. Pomalu vstane a natáhne si župan, když uvidí na stolku tu báseň, začte se do ní a usmívá se a přijde jí nesmírně krásná+