Obývací pokoj s kuchyní

[Neferet]

+tise zafuni a zavrti se+ Nechapu to. +prizna se po chvíli premysleni+ Vypadalo to, ze by me to skutecne nechal udelat. Od chvile co sme vstoupili do te mistnosti, se postavil ke dverim a nic neudelal. Stal a hlidal. Dival se a v jednu chvili... v jednu chvili jakoby mi pokyvnutim rikal, ze mam udelat co je treba. +povzdnechne si+ A ja to udelala. Byla sem rozhodnuta to dotahnout do konce, ale... +zavrti hlavou a konecne se napije caje+ ...rekla sem at ho preda te jeho spravedlnosti a zdrhla.

[Cairo]

Takže jsi ho tam nechala stát v cizí zemi nad polomrtvym chlapem a zmizela? *zasměje se.* To musel mít radost, *nemůže si pomoct a pobaveně se culí. Pak ale zvážní a natáhne se pro smůj hrnek.* Takže ty ses přenesla pryč, předpokládám, a co on? Šel za tebou?

[Neferet]

+pobavene se pousmeje, kdyz nad tim tak zpetne premysli, tak ji to na jednu stranu přijde vtipne ale na stranu druhou uz zase tolik ne+ Jo tak trochu... musela jsem pryc. +zavrti s a nohy slozi pod sebe+ Jo, sel. Chvíli potom, co jsem se sem prenesla mi bouchal na dvere. +pokyva zvolna hlavou+ Ale pockal az ho pustim dovnitr. Prenesl se ven a cekal az se rozhodnu mu otevrit. Nakonec jsem otevrela. +hlesne provinile a tezko rict jestli citi vinnu kvůli tomu ze ho nechala tak dlouho cekat nebo ze ho vubec pustila dovnitr+

[Cairo]

*Čím déle poslouchá, tím víc je přesvědčená, že v Isaacovi je toho vic, než by se zdálo. Podobnou míru empatie by od nej nečekala, na druhou stranu, podle toho, jak vypadá Nef, nejspíš je z vlastních reakcí stejně překvapený a zmatený, jako Nef. Posune se na pohovce kousek stranou a piplaca na misto vedle sebe.* Pojď sem, *vyzve ji.* Pamatuješ na první den, kdy jsem přijela na Darktor? Na ten večer, kdy jsem poprvé potkala Garetta?

[Neferet]

+s povzdechem nad tím, jak dokáže účinně dělat starosti jiným se zvědne s křesla a složí se vedle Cairo na gauč+ Mysím, že na to se nedá zapomenout? +pousměje se pobaveně nad tou vzpomínkou+ Vypadali jste jako by do Vás uhodil blesk a vzápětí vám přirostly nohy k zemi.... ehmn... no... bylo to nezapomenutelný. +pousměje se nakonec mírumilovně, jak jí jen trošku škádlí+ Svázání dvou jsem viděla předtím jen jednou a na něco takového se nezapomíná. +pokývá si sama nad sebou souhlasně hlavou+ Ale nějak nevím, co s tím má co společného setkání s Garettem.

[Cairo]

Hele! Az tak zle jsme nevypadali! *ohradi se a se smichem do ni stouchne.* Nebo jo? Kazdopadne, nemam ted ani tak na mysli Garettovo svazani. Pamatujes, jak jsem pak vyvadela ja? Byla jsem zmatena a rozhozena a nechapala jsem, co se to se mnou deje, *pousmeje se, kdyz si na to vzpomene.* Mam dojem, zes mi tenkrat rekla, abych tomu dala cas a nechala to plynout. A ze Garett je dobrej chlap. Takze, *odmlci se a obejme ji kolem ramen.* Isaac je dobrej chlap. Vlastne bych rekla, zeje to sakra dobrej chlap. Takovi jsou desivy, protoze cloveka casto vyvedou z jeho malyho, bezpecnyho sveta. Ale vis co? Ono to za to casto stoji. Takze to nech plynout a ono se to nejak vyvrbi, dobre? *pohladi ji po rameni a zlehka ji libne na spanek.*

[Neferet]

Nooo vypadali jste velmi... zajimave. +zazubi se na ni vesele. takove skadleni ji odvadi od vlastnich problemu a zlepsuje ji naladu. pozorne ji posloucha a chvili na ni jen beze slova civi+ Ty myslis, ze se do me zabouch? Jakoze fakt? Isaac? +vytresti na ni oci kdyz vsechna kolecka zapadnou v jeji hlave na miste+ O tom dost pochybuju. Ona neni ten typ toho chlapa, co se jen tak zabouchne. None? Navic svazany urcite nejsme. +zavrti razne hlavou a rozhodne si nepripousti, ze ona by mohla byt ta zabouchnuta+

[Cairo]

Naopak, on je presne ten typ. Ten typ, co se bezne nezamilovava, ale kdyz uz se to stane, je schopnej poprit vsechno, co v zivote uznava a dokaze hodiny prosedet u necich dveri. A z vlastni zkusenosti muzu rict, ze kdyz holka najde pred svyma dverma sedet chlapa, docela to na ni zapusobi. A kdyz ho pak pozve dal... *mrkne na ni.* A co se tebe tyce, vazne mi chces tvrdit, ze nejsi zabouchnuta? Ani trochu? Ale no tak... *zasmeje se*

[Neferet]

Hele urcite sem za mnou prisel jen aby mi vynadal, ze sem ho tam nechala a venku proste vychladl a preslo ho to. +zaryte vrti hlavou+ Nemuze byt zabouchnutej. Sam mi na zacatku rikal, ze nehleda lasku. Jsme jen pratele s vyhodami. Nic vic. +vyskoci na nohy a zacne prochazet kolem pohovky sem a tam+ Dobre... mozna k nemu neco malo citim. +pripusti po chvili+ Ale nechci... nemuzu... po tom vsem co se stalo. Kazdy z nich si odnesl kus me a nekdy mam pocit, ze uz mam jen jeden kousek sama sebe, ktery nemuzu dat. Protoze jestli ho dam a zase to nevyjde... +povzdechne si tise a zase padne na zadek vedle Cai na gauc+ Takze ne... ja zabouchnuta nejsem... nemuzu byt.

[Cairo]

A kdyz za tebou prisel a nejspis ti bouchal na dvere, vypadalo to, ze ti chce nadavat? *otaze se jen tak pro formu, protoze by se vsadila, ze ne.* Ja taky nehledala. Vis, zlato, ja jsem presvedcena, ze kazdy ma presne tolik kousku, kolik jich potrebuje. Ale samozrejmne ty sama nejlip vis, co se ti deje v hlave, *pokrci rameny.* Hele, co vyrazit na damskou jizdu? O vikendu? *vesele do ni drcne ramenem.* Pujdeme nakupovat, dame si neco dobryho k jidlu... *laka ji.*