Salon

[Hannibal Lecter]

Jistě, že ano. +přisvědčí pořád s úsměvem+ Netroufl bych si naznačovat něco jiného. +pousměje se+ Přesto vás musím požádat, abyste se s ním o moje tajemství nedělila. +zadívá se na ni+ Mé démony. +pousměje se, zvažuje, co a kolik říct, a dívá se na ni, jestli si uvědomuje, o co ho vlastně žádá+ Moje rodina zemřela při náletu německých letadel, tedy kromě mě a sestry. Byli jsme ještě děti. +řekne potom tiše+

[Wenai Lafayette]

+chápavě zavrtí hlavou+ Já mu nic neřeknu. +slíbí mu vážně a sleduje ho, váhavě a zkoumavě, jestli jí něco o sobě prozradí nebo ne+ To je mi opravdu líto, +promluví pak potichu a podívá se na něj, jako že vážně je jí to líto+ Válka je démonem sama o sobě.

[Hannibal Lecter]

věřím tomu. +usměje se+ Už je to dávno. +pousměje se+ Náš dům byl poměrně daleko od města, ale přesto nás našel sovětský tank. Posádka se u nás zastavila pro vodu, a... tank bohužel přilákal pozornost německých pilotů. +zakrouží zápěstím se sklenicí+ A pak nás zajala banda lapků. +ušklíbne se trochu+

[Wenai Lafayette]

+Sleduje ho, jak mluví a skoro u toho nedýchá, jak je napjatá a čeká, jak to dopadne+ Oh bože... +vydechne+ A co se... stalo... pak? +zeptá se opatrně+ Vaše sestra... ona nežije, že? +vydechne+

[Hannibal Lecter]

Z naší rodiny jsme zůstali naživu jen my dva a jedna služebná, ale ze sovětské jednotky přežili téměř všichni. Nějakou dobu se s námi skrývali, než nás našli lapkové. +pousměje se jako kdyby mluvil o někom jiném. Přišla dlouhá a krutá zima, Miša... ji nepřežila. +dodá klidně, bez emocí, ale někde v něm něco tiše vře+

[Wenai Lafayette]

+sleduje ho, jak mluví, jaká používá gesta a jaký má výraz ve tváři+ A tehdy... +promluví a sleduje ho, trochu se má na pozoru, protože to na něm pozná+ se zrodili vaši démoni... +vydechne+

[Hannibal Lecter]

celý ten rok byla jedna velká noční můra. +poznamená s očima upřenýma někam na tapetu na stěně+ Ale už je to dávno. +pousměje se a do očí se mu vrátí to společenský cosi, co odtamtud na chvilku zmizelo+ omlouvám se. +usměje se+

[Wenai Lafayette]

Ne, to já se omlouvám. +zavrtí hlavou a nechá si z nohou sklouznout lodičky a stáhne si nohy pod sebe, ke stehnům+ Neměla jsem se vyptávat na tak osobní témata. Nechci jitřit staré rány.

[Hannibal Lecter]

V pořádku. +usměje se+ opravdu je to dávno. vyrovnal jsem se s tím. +pousměje se+ Ale samozřejmě mě to změnilo. +připustí+ Nezlobím se. +usměje se na ni a napije se brandy+

[Wenai Lafayette]

Jak myslíte. +pousměje se a pořád ho sleduje, ale tak nějak měkčeji a mileji+ Byla bych nerada, kdyby jste se na mě zlobil. +usměje se na něj něžně+