Hannibal Lecter

[Wenai Lafayette]

Je vynikající. +přikývne a ještě se napije, než na něj pohlédne+ Myslíte, že jsem krásná? +pousměje se a je tím potěšená+ Ale nemusíte mě kreslit popaměti. Ráda vám budu stát nebo sedět modelem. Ležet modelem... +sleduje ho, jak ochutnává víno a rty jí zvlní úsměv+ Jste požitkář, rád si vychutnáváte dobré věci. +odtuší+ A musím říct, že sledovat to je taky jistý druh požitku.

[Hannibal Lecter]

Myslíte, že jsem až tak dobrý? +zasměje se+ Nerad bych vás zklamal... kreslím, co vidím. Nebo co jsem viděl. V téhle oblasti uměleckou kreativitu bohužel postrádám, jen replikuji. +pousměje se+ Jsem. +usměje se přistiženě, jako by ho při něčem načapala+ Ano? Pak se klidně dívejte. +zvedne koutek v pozvání+

[Wenai Lafayette]

Myslím, že jste docela dobrý. +pousměje se na něj+ To přece nevadí. +pohlédne na něj+ Kreativitu používáte v kuchyni, to jsem se již přesvědčila. +odtuší, jak na něj hledí+ Ale i pro replikaci kreseb se musíte naučit základy kresby, perspektivy i figury. A umělcům tak vzdáváte čest, když se rozhodnete kreslit podle jejich děl. +usměje se na něj+ Která kreslíte nejraději?

[Hannibal Lecter]

Toho si cením. +pousměje se+ To ano, řekl bych, že to souvisí s mou fascinací lidským tělem, která mě dostala na medicínu. Nějaké základy mám, ale opravdovou kresbu jsem nikdy neměl příležitost studovat. Jen si tak zlehka smáčím prsty. +usměje se trochu do svojí sklenice+ Ano, rád to tak beru. Je to moje neohrabaná pocta. +zasměje se tiše+ Budete se smát, ale na Botticellim je pro mě zkrátka cosi... osobního. +přimhouří oči+ A barokní figurální kompozice, považuji jejich stylizovanost za fascinující.

[Wenai Lafayette]

Nicméně musím uznat, že i když jste kresbu nestudoval, není to poznat. +pousměje se+ Proč bych se měla smát? +podívá se na něj poněkud překvapeně+ Mě na tom nic směšného nepřijde, spíše naopak, přijde mi, že je to velmi ušlechtilý zájem. Sandro Botticelli je klasik, který si poklonu rozhodně zaslouží. +napije se a nachvíli se zamyslí+ Osobního? Opravdu? +podívá se na něj se zájmem+

[Hannibal Lecter]

Děkuji, lichotíte mi. +pousměje se+ Je to poněkud přehnaně romantické, obávám se. +ušklíbne se trochu koutkem+ Ale máte pravdu, je to klasik. +usměje se+ Ano, pamatuji si, že... když jsem poprvé viděl primaveru, ten zážitek... pamatuji si ho dodnes. +pousměje se+

[Wenai Lafayette]

A když je to romatické, tak je to špatně? +pousměje se+ Někdy je romantika krásná věc. +vydechne potichu a napije se a sleduje ho, když o tom mluví+ Primavera... jaro... +hledí na něj+ Kouzelný obraz. Také si pamatuji, když jsem ho v galerii Uffizi viděla. +pousměje se+ Vzal mi dech, ale jistě ne tak, jako vám. Jako bych vás viděla stát před tím obrazem, se svitem v očích. +pousměje se tak poněkud zasněně+

[Hannibal Lecter]

Z nějakého důvodu mě na to obvykle lidé netipují. +uculí se trochu+ Ano, mně také. +pousměje se+ Bylo to první velké dílo, které jsem viděl v originále. Doma v Litvě jsme samozřejmě měli obrazy, ale žádného starého mistra. Myslím, že právě Primavera ve mně něco probudila. +usměje se trochu+

[Wenai Lafayette]

Na člověka ty velké formáty renesančních mistrů působí přímo magicky, že ano? +usměje se na něj, napije se a se zájmem na něj pohlédne, pak vstane a pomalu k němu přijde+ Co ve vás probudil ten obraz, Hannibale? +pohlédne na něj se zájmem+

[Hannibal Lecter]

Máte pravdu. +usměje se a dolije jim oběma víno+ Ve mně? +zvedne k ní oči+ Hlad. Touhu... vědomí toho, co všechno mi v životě doposud utíkalo... hlad po umění, po prožitcích, po stejně intenzivních pocitech. +pousměje se a neuhne pohledem+