Hannibal Lecter

[Wenai Lafayette]

Já vím a takhle by stékala krev, která by byla přebytečná. +přikývne a naznačí vertikální čáry krve+ Proto bych je otočila, aby byly horizontálně. +pousměje se na něj+ Vážně? +koukne na něj a je jí to sympatický+ Ano, lidé by si zasloužili i horší věci. +pohlédne na obraz a udělá pár kroků+ On taky něco maloval? +ušklíbne se+ Myslela jsem, že on jenom ryl do ostatních umělců. No, je evidentní, proč se tím nechlubil. +usměje se na Hannibala+ No ano... +přikývne+ Moje matka se utopila, když spadla do řeky.

[Hannibal Lecter]

Máte pravdu. +přimhouří oči a natočí hlavu o těch 90 stupňů aby to viděl+ Ještě to zvážím, než ho zarámuji. +rozhodne se+ Rozhodně. +přikývne a oči mu lehce blýsknou+ Sám od sebe ani ne, potřeboval trochu... pošťouchnout. +ušklíbne se+ Přesto si ho chci nechat, jako přípomínku. +pousměje se+ Osobně mi přijde daleko horší, když si lidé věší na zdi paroží. +poznamená+ Jistě. +přikývne a lehce zvedne koutek+ Předpokládám, že ten pohled vás musel značně potěšit. +přimhouří oči+

[Wenai Lafayette]

Ano? +podívá se na něj trochu udiveně+ Znal jste pana Blancharda osobně? +zeptá se ho+ Paroži si lidé věší na zeď, protože je to trofej. +pousměje se+ Děláte, jako by jí byl i ten obraz. +otuší a sedne si do křesla tam+ Co naznačujete, Hannibale? +zeptá se ho a klidně na něj pohlédne+ Policie ten případ uzavřela, jako nehodu. I když hlavní vyšetřovatel s tím nesouhlasil... Sdílíte snad jeho názor? +pohlédne na něj+

[Hannibal Lecter]

Jen trochu. +připustí+ Vy jste ho znala? +zeptá se, i když odpověď už zná+ Máte pravdu. +pousměje se a je v tom něco predátořího+ Možná to je trofej svým způsobem. +přimhouří oči+ Ačkoliv trofeje jsou nebezpečné... mohou být velice návykové. +pousměje se a sleduje ji očima až ke křeslu+ A myslím, že už jsme hranici naznačování daleko překročili. +zavrtá se do ní pohledem+ Policie... si často nevidí na špičku nosu. +ušklíbne se+ Ne, nemyslím si, že to byla nehoda. A myslím, že vy to víte. +zvedne jeden koutek trochu výš+

[Wenai Lafayette]

Několikrát jsem ho potkala. +přikývne+ Zkritizoval mou práci dost... nepěkným způsobem aniž byl k tomu vyzván. +stiskne rty k sobě+ Nemrzí mě, že se mu to stalo. Nemrzí mě, co se stalo mé matce. +pohlédne na něj+ A když to nehoda nebyla? Co s tím hodláte dělat?

[Hannibal Lecter]

Teď už nikoho nezkritizuje. +poznamená hladce a zadívá se na ten obraz+ možná bych ho měl dát spíš vám. +pousměje se+ Falešnou lítost pokládám za stejně nechutnou jako falešnou náklonnost. +souhlasí s ní+ Ani mě jeho osud nemrzí. +dodá+ Nejsem z těch, kteří by se svými podezřeními spěchali na policii. +zasměje se tiše+

[Wenai Lafayette]

Proč mě? +pousměje se a pohlédne na něj a pak sklouzne pohledem na ten obraz+ Když ho zabili... prý scházela spousta krve. +promluví pomalu a prohlíží se ten obraz+ Je to jeho krev... +vydechne a pomalu pohlédne na Hannibala, ale je klidná, nevypadá, že by ji to mrzelo+ Děkuji vám, za to gesto.

[Hannibal Lecter]

Prý ano. +pousměje se a sleduje její výraz v tu chvíli, kdy si to spojí, a pak se mu koutky zvednou v hodně širokým úsměvu a nepopře to+ A kdyby to tak bylo... co s tou informací uděláte? +zeptá se stejně, jako se předtím zeptala ona, a nespouští z ní oči+

[Wenai Lafayette]

+trochu se pousměje a pak se napije čaje, než k němu zase zvedne oči+ Budu se tou informací bavit. +usměje se na něj pěkně, až jí oči zasvítí+ A nechám si ji pro sebe. Nemám důvod, to někomu říkat.

[Hannibal Lecter]

+tiše čeká na její odpověď, a v myšlenkách se dotkne toho nože, co má za opaskem, i když by ho použil dost nerad+ Připadá vám to zábavné? +zasměje se tiše+ Dobře. +přikývne, posadí se do druhého křesla a napije se čaje+ zabila jste ji? +zeptá se konverzačně, i když odpovědí si je poměrně jistý++