Aiša

[Enzo]

+opřen zády o zábradlí ochozu ji sleduje, jak přechází po místnosti a postupně nachází ty indicie+ Chytrá holka +přikývne na ten její závěr, že tady strávil noc+ Nejenom ten dnešní +opraví ji a jeho pohled blýskne kamsi k dekám, jakoby se tam ukrývalo celé jeho tajemství+

[Vanessa]

+zamračí se+ Jak to myslíš... nejenom dnes? +otočí se zpátky do místnosti a přistoupí k té hromadě dek. Odhrne nohou jednu z nich a odkryje nějakou knihu. Když se podívá na titul, úplně ztuhne. Je to kouzelnická kniha a pojednává o vlkodlacích, jak je rozeznat, vše o jejich životě, a její stránky jsou již značně ohmatané, očividně je to něčí oblíbené čtení. Vanesse to najednou všechno v hlavě docvakne a vjede do ní vztek. Přiskočí k Enzovi a kouzlem ho nadzvedne půl metru do výšky a ohne mu páteř přes zábradlí minaretu, takže Enzo docela nebezpečně balancuje asi šedesát metrů nad kamenným nádvořím+ Jak dlouho už to víš, ty sráči? +sykne na něj skrz zuby+

[Enzo]

+věděl, že to, k čemu se Aiše přizná, se jí nebude líbit a dokonce i tak trochu masochisticky očekával, že mu za to ublíží+ Vím to už dva roky +ušklíbne se, hrdý sám na sebe, že objevil další její tajemství+ Jak jsem se ti už včera večer přiznal, mé city k tobě jsou upřímné a nic na tom nezměnilo ani to, že jsem se tomu zuby nehty bránil +povede se mu i v té nepřirozené poloze pokrčit rameny+ Už dlouho si tě všímám a tajně tě pozoruji, Aišo. Takže mi nemohlo uniknout, že ses o každém úplňku někam vypařila +pokračuje, vědom si toho, že se pohybuje na tenkém ledě+ Začal jsem tě sledovat. Jenže pokaždé ses mi ztratila v hustém lese. Zpočátku jsem si nebyl jistý, co se to s tebou děje, ale postupně jsem začal mít podezření. Sehnal jsem si tu knihu a rázem jsem všechno pochopil +otočí hlavu a pohlédne do hloubky pod sebou, ale strach v jeho očích by člověk hledal marně+ Tos byla tenkrát ty, ten vlkodlak, co v této pevnosti řádil před třemi roky, že ano? +snaží se jí podívat do očí, ale z tohoto úhlu mu to dělá dost potíže+ Co kdybys mě zase postavila na nohy... radši bych se ti díval do očí, než do té propasti pode mnou +navrhne nonšalantně+

[Vanessa]

+probodne ho vražedným pohledem, ani trochu se jí nelíbí, že o ní toho Enzo tolik ví a opět ji přepadne myšlenka, že by ho měla navždy umlčet a pohřbít s ním i svá tajemství. Teď má k tomu výjimečnou příležitost+ Ty šmírácký parchante +sykne naštvaně, ale navzdory všemu se jí žaludek sevře křečovitým strachem, když si představí, co se mohlo stát+ Uvědomuješ si, jak to mohlo dopadnout, kdybych se ti jednou neztratila? Včera večer jsi na vlastní oči viděl, jaká jsem zrůda +okamžik váhá, jestli mu taky vyjeví, co k němu začala cítit, nakonec to ale neudělá+ Mimochodem, ještě pořád jsi mi neřekl, jak ses z toho včerejška vylízal +šikovně to zamluví, aby skryla, jak je ve skutečnosti vyděšená+ Musím tě zklamat, ty detektive, ale to jsem tenkrát nebyla já +zkřiví rty a s očima zakalenýma bolestnou vzpomínkou si vybavuje ten úplněk před třemi lety+ Byla to ale zrovna ta noc, kdy jsem se vlkodlakem stala +dodá potichu a pak, jakoby se v ní něco zlomilo, najednou si je naprosto jistá, že ho zabít nechce a nemůže. Opíše rukou ve vzduchu kruh a uvolní Enza ze zajetí svého kouzla+ Jsi volný. Běž, než si to rozmyslím +otočí se k němu zády a zahledí se přes koruny stromů do dálky... do své podělané minulosti+

[Enzo]

Jaké nebezpečí mi při tom sledování hrozilo jsem si uvědomil, až když jsem to viděl na vlastní oči +přizná upřímně+ Že bych na toho tvého vlkodlaka zapůsobil svým šarmem? +ušklíbne se tím svým ironickým smyslem pro humor, možná aby vyloudil úsměv na její tváři, ale když se to mine účinkem, zvážní a prozradí jí tedy, jak je možné, že to přežil+ Včera večer... věděl jsem, že kráčím do pasti. A možná i na smrt. Celou dobu jsem věděl, že mě chceš zabít. Přišel jsem neozbrojený, abych ti neublížil, když by mi hrozilo od tebe nebezpečí +tak trochu čeká, že se na něj po těchto slovech Aiša zuřivě vrhne, ale ví, že se jí bránit nebude. Pokud od ní nějaké rány schytá, zaslouží si je+ Nikdy předtím jsem tvoji přeměnu neviděl, neodvážil jsem se k tobě tak blízko. Ale při těch sledováních jsem vypozoroval, že po každé přeměně jsi hrůzným zavytím dala vědět, že jsi tady a jako odpověď se hluboko v lesích ozvalo vytí vlčí smečky, jakoby tě k sobě svolávali. Přečetl jsem si, že vlkodlak jde za hlasem svého rodu a spoléhal jsem na to. Vím, podstoupil jsem obrovské riziko, protože kdyby to nevyšlo, tak... +nedopoví, jak se mu stáhne hrdlo+ Měl jsem štěstí. Vytí vlků tě ode mě odlákalo. Instinktivně jsi poslechla volání své smečky a přestala ses o mně zajímat. Ještě dlouho poté, co jsi zmizela, jsem tam stál hrůzou vrostlý do země, než jsem přinutil své nohy běžet do bezpečí této pevnosti +to, že to tenkrát nebyla ona, ho silně rozruší+ Takže se tady někde potuluje ještě jeden vlkodlak? +s úlevou se vymaní z jejího kouzla jako ze svěrací kazajky, ale její výzvu, aby odešel, ignoruje. Místo toho k ní pomalu zezadu přistoupí a chvíli mlčí, hledajíc vhodná slova+ Aišo... +váhavě položí ruku na její nahé rameno+ Mrzí mě, co tě potkalo... vážně +konejšivě sklouzne dlaní po její paži+ Nejsi zrůda. Jsi ta nejstatečnější žena, jakou jsem kdy poznal +řekne potichu a od něj je to vážně úctyhodná poklona+

[Vanessa]

+se sevřeným srdcem poslouchá to jeho vyprávění a zmítá jí hrůza, když si představuje, jak obrovsky Enzo riskoval. Kdyby nenásledovala hlas smečky, kdyby se vlčí vytí neozvalo dostatečně včas, roztrhala by ho, že by z něj zůstaly jenom krvavé cáry masa. A pak by nejspíš... potřese rychle hlavou, aby zaplašila ty hrůzné myšlenky+ Proč jsi, krucinál, přišel na tu schůzku, když jsi věděl, co tě tam čeká? +oboří se na něj, ale není v tom žádná zlost, jen se tím snaží ten strach o něj, co jí vyvěrá ze samého nitra, zapřít... před ním i před sebou samotnou+ Enzo +otočí se k němu+ Už prosím takhle nikdy neriskuj. Slib mi to +zaklesne se mu pohledem do očí a nepustí, dokud jí to skutečně neslíbí+ A proč jsi běžel sem? Každý normální člověk by utíkal zběsile pryč po takovém zážitku +zakroutí hlavou a pak se opět k němu otočí zády, aby se mu nemusela dívat do očí, zatím se nedokáže poprat se svým proviněním vůči němu+ Ne, ten druhý vlkodlak se tady objevil jenom tenkrát. Přišel si... +hlas jí trochu přeskočí+ přišel si pro svoji družku, která tady byla uvězněná +slzy se jí nahrnou do očí, jak bojuje s emocemi při vzpomínce na tu noc a je fakt ráda, že je k němu otočená zády+ V tomto kraji je jenom jeden vlkodlak... a to jsem já +cukne sebou, jak se jí Enzo dotkne, ale ne proto, že by jí to bylo nepříjemné, jen to od něj nečekala, vzhledem k tomu, že on ví, do jaké léčky ho vlákala. Se skloněnou hlavou poslouchá jeho slova a... věří mu je. Cítí, že Enzo je, snad poprvé v životě, k ní upřímný. A tato jeho ryzí slova v ní konečně zbourají obrannou hradbu, kterou si proti němu vybudovala a celá ta léta bránila. Pomalu se k němu otočí, ale hlavu má pořád skloněnou+ Promiň mi to... jestli můžeš +sama o tom pochybuje, přece jen se ho pokusila už podruhé zabít a to muži jako Enzo jen tak neodpouští+

[Enzo]

Říkal jsem si, že pokud mám zemřít, tak ať je to tvojí rukou +vrátí se mu zase ten jeho pověstný sarkasmus+ To ti nemohu slíbit +ustojí ten její upřený pohled+ Ale jsem rád, že ti leží na srdci můj život +rýpne si pobaveně, není hloupý, aby už dávno nepoznal, že jí na něm taky trochu záleží, i když se to snaží před ním urputně tajit. On zase před ní pobaveně skrývá, že to ví+ Posledních několik úplňků jsem přečkal ve věži. Věděl jsem, že po každé přeměně se sem chodíš vyspat. Chránil jsem tě, zatímco jsi spala +přizná se jí+ Včera v noci, když jsem lezl sem nahoru na hradby, utrhl se se mnou kus zvětralé zdi a já jsem spadl dolů. Poranil jsem si nohu. Nic vážného, ovázal jsem si ji šerpou, abych zastavil krvácení. Proto jsi našla tu zakrvácenou látku v trávě +zatají jí už však, že pach krve nečekaně přilákal vlkodlaka zpátky a Enzo už podruhé vyvázl životem pouze proto, že odlákal na okamžik od sebe pozornost krví nasáklou šerpou, kterou vlkodlak trhal na kusy, zatímco zraněný Enzo rychle vyšplhal do bezpečí. Tohle Aiše ale nemůže nikdy říct. I přes tvrdý krunýř jeho charakteru to s ním samotným dost zamávalo, a jak by to teprve přijala ona. Když se mu Aiša omluví za to, co mu provedla, nic na to neřekne, jenom jí položí prst na rty, aby umlčel její ústa a pak ji obejme v náručí+ Za to, co se stalo, nesu taky zodpovědnost +připomene jí a pak jí prstem pod bradou zvedne hlavu, aby se mu musela podívat do očí+ Mohl bych ti o úplňcích dělat společnost +udělá jí tajemnou nabídku+

[Vanessa]

+oči se jí rozšíří zděšením, když jí Enzo vykládá o svých úplňkových nocích tak nebezpečně blízko u ní+ Ty jsi vážně magor, Enzo. Víš, kolikrát jsem tě mohla zabít? +nejradši by mu jednu vrazila za tu lehkovážnost, ale vůbec nic by to nevyřešilo. Jak jí však Enzo řekne o tom pádu, něco jí na tom nehraje+ Lžeš. Myslíš, že jsem nepoznala, že ta šerpa byla rozervaná zuby? +najednou jí dojde důsledek jejích slov a pak přijde ten jeho návrh společně trávit úplňky. Zmocní se jí závrať a musí se chytit zábradlí, aby se nesložila na zem+ Chceš tím říct, že... +upře oči na zranění na jeho noze a hlas se jí roztřese+ že jsem ti to udělala já? +její obličej je bledší než měsíc, co právě zapadá za lesy. Pokud z Enza udělala vlkodlaka, nikdy si to neodpustí+

[Enzo]

+když vidí, jak to s ní zamává, dojde mu, že to špatně pochopila+ Ach ne, to zranění jsi mi nezpůsobila ty. Nemusíš se bát, nejsem vlkodlak +uklidňuje ji+ Nicméně... udělal bych to, abys nebyla v tom úplně sama +spoutá v uhrančivém pohledu svých tmavých zřítelnic její zelené oči a pak se začne pomalu sklánět k jejím rtům, aby je políbil+

[Vanessa]

+spadne jí obrovský kámen ze srdce, když ji Enzo ujistí, že ho nekousla. Neodpustila by si, kdyby ho nakazila svojí nemocí+ A zapomeň, že se ke mně ještě někdy o úplňku přiblížíš +zavrčí na něj varovně jako vlčice, ale zároveň cítí, jak se jí podlamují kolena, když se k ní Enzo sklání. Srdce jí divoce tluče zevnitř na hrudní kost, jako by chtělo vyskočit z hrudi. Fascinovaně visí očima na jeho pootevřených rtech, jakoby se nemohla dočkat, kdy se spojí s jejími. Kouzlo okamžiku najednou zlomí jako mávnutím kouzelného proutku jeho poslední slova. Vanessa vyděšeně odstrčí Enza od sebe, až narazí zády na zábradlí+ Zbláznil ses dočista? Ty by ses nechal dobrovolně nakazit lykantropií? Po tom všem, co jsi dnes v noci viděl? Nedokážeš si ani představit, o co mě tady žádáš! +křičí na něj jako pominutá a hlas jí přeskakuje rozrušením, spíše než vztek ji pohání hrůza z toho, co jí Enzo neuváženě navrhnul+