Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Ano, vztah s matkou. +přikývne a kouká někam na podlahu a tváří se, jako by ji bolely zuby+ Já o tom tak moc nechci mluvit! +povzdechne si+ Já vím, že jednou budu muset... ale nechci.

[Hannibal Lecter]

Rozumím. +přikývne+ A nebudu vás nutit. Terapie není o zlomení. Až budete připravená, můžeme si o tom promluvit. +pousměje se+ Můžeme mluvit o tom, proč o tom mluvit nechcete? +usměje se pobaveně té větě+

[Wenai Lafayette]

Děkuju. +usměje se na něj vděčně a pak popleteně zamrká, nakonec se musí usmát+ No jasně. +zasměje se a koukne na něj, jak se usmívá+

[Hannibal Lecter]

náš vztah - terapeuta a klienta - musí být také založen na důvěře. Důvěra se jen těžko vybuduje, pokud vás budu nutit mluvit o věcech, které nechcete. +pousměje se+ A proč myslíte, že je pro vás to téma tak obtížné? Vrací vám zpátky nepříjemné pocity? +podívá se na ni+

[Wenai Lafayette]

Já vám věřím. +usměje se na něj, tak trochu nešťastně, za což může ta matka+ Ano, špatné pocity. Vždycky, když o ní mluvím, mám zase pocit, že jsem ta nemožná malá holka, co nic neumí a všechno pokazí. +koukne na něj+

[Hannibal Lecter]

To je výborné. +pousměje se+ Dokážete určit, jak je možné, že zrovna mě věříte? +zajímá se, ale netlačí na odpovědí, spíš jen tak nastoluje otázky nahlas+ To, co cítíte, je naprosto normální, Wenai. +podívá se na ni a hodí si nohu přes nohu+ Chování vaší matky, její vztah k vám, ten normální nebyl. Reakce vaší mysli, vašich emocí, je zcela běžná, a není to vaše vina. +řekne tiše a dívá se jí přitom do očí+

[Wenai Lafayette]

Cože? +koukne na něj+ Jak to že vám... no já nevím. +pokčí rameny a začne jí to vrtat hlavou+ Já vím, že je to není moje chyba. +koukne na něj věcně+ Vím to, ale necítím. Takovou dobu mě přesvědčovala o opaku, že nevím, jestli to někdy dokážu otočit. Proč to ona rozbila a já to teď musím spravit? +kooukne na něj zoufale+

[Hannibal Lecter]

To je v pořádku, nemusíte mít odpověď na všechno. +pousměje se+ nepoznal jsem nikoho, kdo by se ve svých pocitech stoprocentně vyznal a dokázal je konkrétně pojmenovat. +přikývne+ Není to fér. +souhlasí vážně+ Máte právo být naštvaná, ublížená. Mít vztek. Není to fér, ale snažíte se o to, a to je první krok. A první důkaz, že vás nerozbila docela. +pousměje se+ Snažíte se, a lepšíte se, jí navzdory. Víte, podle mě nejste rozbitá, jen... zprohýbaná. +nakloní zamyšleně hlavu na stranu+ můžete se to všechno zase naučit. Věřím tomu. usměje se trochu+

[Wenai Lafayette]

To teda není fér. +zamumlá a vytáhne si kapesník, aby se vysmrkala+ Já to teď budu dvacet let napravovat a budu normální člověk až mi bude padesát. To je za strašně dlouhou dobu. +povzdychne si a zase se vysmrká+ Je mi špatně. +vydechne+

[Hannibal Lecter]

Ne, to není. +usměje se, vytáhne vlastní kapesník s monogramem a podá jí ho+ A co je podle vás normální člověk? +zeptá se se zájmem+ váš život přece nepřestal. Jen je jiný, než jste možná očekávala. +pousměje se trochu+