Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

+dojde tam a rozsvítí si a zaraženě se rozhlídne kolem+ Maltezie! +zavolá za něho+ Proč je tu otevřené okno a ten nepořádek? je tu zima. +koukne na něj+ To nevím, slečno, já jsem tu uklidil. +nechápe to Maltezius a jde hned zavřít okno a pouklízet+ Nebyl tu někdo? +kouká tam na to Wenai+ To je divný...

[Shadow]

+z keřů pod balkónem sleduje, jak zavírají okno a zatahují závěsy, a pak její siluetu,, jak tam zmateně přechází. Přimhouří oči, už brzy, ale ještě ne, ne dnes. stáhne se do lesa a na cestě najde svoje auto, vklouzne do něj, a zamíří do svého domu. Zabouchne dveře, projde dolů do zadní místnosti ve sklepě. Věci, co si vzal, položí na stůl k těm, co už má z jejího auta. Vedle leží velký nůž a nějaké nářadí, které si upravil tak, aby sloužilo jeho účelům. Sklouzne očima do rohu místnosti, kde čeká připravená jednoduchá polní postel s okovy vkovanými do zdi nad hlavou+

[Wenai Lafayette]

+když je tam zase pořádek, tak si vleze do postele, ale kouká do zdi, protože se jí něco nezdá, ale zaboha nemůže přijít na to, co to je, tak se tam převaluje, až převálí celou postel+

[Shadow]

+přejíždí pohledem po všech těch věcech, co tam má a myslí na to, jak jí byl dneska, už skoro... ale pak tam přijel ten doktor, ten... psychiatr. Rty se mu zkroutí znechucením. Nebýt jeho, už by ji skoro měl. Byla chyba chodit dovnitř tvrze, chyba vlézt jí do pokoje, ale byl tak připravený, nemohl odjet domů s prázdnou, jen tak. Opře se dlaněmi o stůl, vzpomene si jak ležel v její posteli, v povlečení, které vonělo po ní. Dnes nebo zítra, přidá si ji do sbírky. Opře se boky o stůl a teprve teď si uvědomí tepající vzrušení v kalhotách, které si s sebou nese už z tvrze. Nechal by to být, ale teď má její vůni moc čerstvě v chřípí, hlavu plnou obrazů, její kudrny přes rameno, když se sklání nad papírem, její chůzi, skelný pohled v jejích očích, až mu tady na té posteli pod rukama dodýchá naposledy. Bez přemýšlení si rozepne poklopec, sevře v ruce hedvábí prádla, které dnes ukořistil, přitiskne chladnou látku k napjaté horkosti svojí erekce a prudce zavře oči+

[Wenai Lafayette]

+ráno ve čtvrtek se vzbudí a nějak se umeje a nasnídá se, docela v rychlosti, protože pak má sezení s doktorem Lecterem a už teď uvažuje, co mu tam bude povídat a matně si vzpomíná, že dostala nějakej úkol ohledně citů a matky, ale moc neví a doufá, že se to nepproflákne+

[Hannibal Lecter]

+ráno vstane a jde běhat, pak se vrátí domů, a cestou si zase všimne toho tmavomodrého auta, ale nikdo v něm nesedí, tak jenom proběhne kolem do domu, v klidu se nasnídá, a pak se obleče do něčeho pracovního, a akorát mu to vyjde aby postavil na čaj, než přijede+

[Wenai Lafayette]

+když se obleče do slušných šatů, tak sedne do auta a oveze se kousek od Hannibalova domu, aby tam někde zaparkovala, vystoupí, zamkne auto a jde k domu, aby tam na čas byla+

[Hannibal Lecter]

+podívá se z okna právě ve chvili, kdy ona míří k domu, pousměje se a vypne konvici. U plotu se cosi pohne, ale on tomu nevěnuje pozornost, a jde jí otevřít+ Dobré odpoledne. +pousměje se a vezme jí kabát+ Posaďte se. Jak jste spala? +zeptá se, když tam donese čaj pro oba a sám se usadí do křesla+

[Wenai Lafayette]

Dobré odpoledne. +usměje se na něj, když jí otevře, vejde dovnitř a podá mu kabát+ No... pořád to ení ono... V poslední době mám pocit, jako by mě někdo sledoval. +usměje se na něj, jako by tomu nemohla uvěřit+ Ale to je nesmysl. +zasměje se a jde si sednout+

[Hannibal Lecter]

Sledoval? +zvedne tázavě obočí a nalije jim oběma čaj+ Myslíte v reálném světě, nebo běsy? +zeptá se věcně a pozoruje ji přes svůj šálek. Hlavou mu proběhne to tmavomodré auto, ale pro tu chvíli tu myšlenku zaplaší+