Pokoj vlevo nahoře

[Hannibal Lecter]

+už ji očekává, otevře dveře a usměje se na ni+ Dobré odpoledne. +vpustí ji dovnitř a pověsí jí kabát+ Prosím, pokračujte do pracovny. Jen uvařím čaj. +pokyne jí chodbou, dveře do pracovny už jsou otevřené, a on je tam během dvou minut s konvičkou a talířem čokoládových éclairs+

[Wenai Lafayette]

+večer si zajde na balkon na cigaretu a kouká jak se stmívá, pomalu kouří a je jí docela pěkně+

[Shadow]

+S listy stromů pod balkonem si pohrává vítr, a z hustého podrostu pod nimi ji zpoza jednoho kmene upřeně pozoruje pár očí. V zákrytu, aby ho nebylo vidět ani náznakem, sleduje její postavu v zapadajícím slunci, vlasy v jemném větru a ani se nepohne, jen tiše, pravidelně dýchá+

[Wenai Lafayette]

+jenom si tak pokuřuje, nic zlého netuše a kouká do krajiny, na barevný listy stromů. Když dokouří, típne cigaretu do popelníku, pohodí vlasy a zajde zpátky do pokoje+ Sundá si župan a vleze do postele+

[Shadow]

+nepohne se dokud nezajde dovnitř, a skrz zatažený závěsy vidí díky světlu uvnitř její siluetu, když odkládá župan. Čeká tam až do tmy, dívá se na okno jejího pokoje, a pak potichu proklouzne okolo tvrze, zkoumá, kde jsou vchody, až se dostane na hlavní cestu. Písek mu na chvilku křupne pod botama, ale pak je zase ticho, dokud se do ticha neozve cvaknutí, jak zámek jejího auta povolí jeho paklíči. Nakloní se dovnitř, usedne na sedadlo spolujezdce a dotkne se prsty v rukavicích sedačky, kde odpoledne řídila; přejede prsty po volantu, jako by z kůže a plastů mohl nasát něco z její esence. Otevře palubku a probere se věcmi, které tam najde; otevřený pytlík bonbonů, sluneční brýle, cigarety; jedna z nich má na filtru otisk rtěnky, jako kdyby si ji chtěla zapálit a pak si to rozmyslela. Všechny ty věci si sbalí do kapes kabátu, otočí se, a ze zadního sedadla vezme zapomenutý svetr. Cennosti i autorádio nechá na místě, vystoupí a zmizí z cesty pryč; zůstane tam jenom auto s otevřenýma dveřma+

[Wenai Lafayette]

+Wenai po chvíli zhasne a jde spát, když zloděj zmizí, tak se otevřou dveře a vyjde Maltezius a kioukne na auto+ Je tu někdo? +zajímá se a jde si prohlídnout to auto a zavře ho a zamkne, když tam nic divnýho nenajde. Vrátí se zase dovnitř+

[Shadow]

+Tou dobou už je v autě a míří ke svému prozatímnímu domu za městem. Zaparkuje ve vnitřní garáži, pobere svoji věci a odnese je do domu. zamkne za sebou dveře, svlékne si kabát, a pak sejde se svými úlovky do sklepa. Projde kolem polic se sklenicemi, dřeva do krbu, až dozadu, ke starým dveřím téměř zakrytým závěsem a zmizí v nich+

[Wenai Lafayette]

+Maltezius potom trochu hlídkuje kolem domu, aby se tam nikdo nepotoukal, koho nezná, ale nikoho nevidí, tak toho po čase nechá+

[Wenai Lafayette]

+když ji Hannibal zaveze domů, vejde do domu a po schodech nahoru do svýho pokoje, kde si dá poznámky na stůl, že si je pozdějc přepíše a sejde si dolů pro něco k večeři a je jí docela pěkně+

[Shadow]

+chvilku potom, co vejde do domu, ještě než Maltezius zamkne dveře na noc, se dovnitř vplíží stín. Protáhne se kolem přízemních místností, schody jen sotva zavržou, když po nich stoupá. Podle oken zvenčí si pamatuje, který pokoj je její, a vklouzne dovnitř zrovna, když Wenai je dole v kuchyni. Nadechne se vzduchu pokoje, který ona obývá, nerozsvítí si, jen se tam tiše porozhlídne. Dotkne se pyžama přehozenýho přes křeslo, prsty v rukavicíh přejede přes opěrku křesla, kde sedává, natáhne se na postel a na chvilku vtiskne nos do polštáře. Na povlaku najde dlouhý zrzavý vlas, opatrně ho vezme mezi dva prsty a schová si ho do kapsy. Pak vstane, obejde pokoj dokola a otevře skříň, prohrábne oblečení na ramínkách a vdechne jeho vůni. Otevře šuplík komody a najde její prádlo, zaboří do něj dlaně a dech se mu zadrhne v krku, když v tom uslyší na schodech kroky. Popadne jedny kalhotky, sevře je v pěsti, vrhne se ke dveřím na balkon a hbitě přeleze zábradlí. Zbydou po něm jen pootevřené dveře do pokoje, otevřený šuplík a skříň, lehce zválená postel a balkonové dveře dokořán, vítr si jemně pohrává se záclonou+