od Hannibal Lecter » 16 říj 2016 00:53
+dva dny před večeří se nachystá, naloží všechno potřebné do auta a po setmění vyrazí. Tiše zastaví před velkou kamennou budovou, zaparkuje a zhasne světla, aby nepřitahoval pozornost. sklouzne očima po ulici, dobře ví, kde jsou rozmístěné kamery, a pečlivě vypočítá v hlavě cestu mezi nimi. Z kufru auta vytáhne brašnu a tiše, neslyšně proklouzne po dláždění, po kamenných schodech, bočním vchodem dovnitř. Jeho kroky na mramorové podlaze jsou tišší než kočičí, když se plíží chodbou v přízemí a do patra, na pánské toalety. Tašku odloží na zem, na košili a kalhoty si natáhne igelitovou pláštěnku a v ruce sevře velký šéfkuchařský nůž. Jeho budoucí oběť sedí nic netušíc ve své kanceláři, pracuje dlouho, jako ostatně každý den. Hannibal stiskne kliku u dveří; z pracovny k němu zavane vůně lidského těla, únava, závan terpentýnu a olejových barev, matná pachuť potu a zahořklosti. Dveře zavržou, oběť se zmateně otočí. U mahagonových křídel nikdo nestojí, ale přesto jsou pootevřené; nechápavě svraští obočí, vstane a dojde je zavřít. Napůl už se tělem otáčí ke stolu, ruku pořád na klice, když si za sebou uvědomí zašustění igelitu, ve světle lampy se zableskne ostří nože a pak ucítí prudkou bolest na krkavici+