Salon

[Wenai Lafayette]

Okouzlující. +usměje se na něj+ Myslím, že bysme mohli s bratrem přijít. +zauvažuje nad tím+ POkud to nebude nic proti ničemu. +koukne na něj+ No jo, ale když domaluju obraz a musím ho hned vyhodit, protože je tak neskutečně na nic! +dostane na sebe vztek+ Většinou je ani nedomaluju. +povzdechne si+ Operu? +koukne na něj+ Ano, proč? Jak to s tím souvisí?

[Hannibal Lecter]

Myslíte? +pozvedne obočí a koutky v úsměvu+ Pokud se nebudeme na soukromém večírku bavit o záležitostech vašeho zdraví, neměl by to být problém. Až budu něco pořádat, pošlu panu Lafayettovi pozvánku. +přikývne lehce+ A co kdybyste počkala den nebo dva a vrátila se k němu až poté? +zeptá se a pozoruje přitom její výraz+ I opera je druh umění. Ale popravdě jsem jen byl zvědavý, jestli to dokážu odhadnout. +pousměje se+

[Wenai Lafayette]

Ano, to si myslím. +usměje se na něj+ No, ale ten den nebo dva se pak obvykle protáhne na celý měsíc, nebo dva. +usměje s ena něj+ Jsem nemožná já to vím. +mávne nad sebou rukou+ To vypadám, že mám ráda operu? +podiví se+

[Hannibal Lecter]

Uvidíme, co řeknete, až ochutnáte. +pousměje se tím svým neproniknutelným způsobem+ Ta správná perspektiva si žádá svůj čas. I někteří velcí mistři malovali svá díla klidně roky... a divila byste se, kolik týdnů plánování zabere takové vaření. +protáhne+ Mně se zdá, že ano. Překvapuje vás to? +usměje se+

[Wenai Lafayette]

Myslím, že to vím. +pousměje se a zamyslí se nad starejmě mistrama+ těm to šlo... jejich díla... tak nádherné obrazy. +koukne na něj, jak se nechala unýst a omluvně se usměje+ Ne, popravdě ne. Většina lidí si myslí, že poslouchám punk.

[Hannibal Lecter]

+spokojeně se usměje, když vidí, jak se nadchne, tiše nasaje její vůni, a cítí v ní tu emocionální změnu+ To se ale přece nemusí navzájem vylučovat. +pokrčí rameny+ Oboje je velice expresivní hudba. +napíše si drobnou poznámku+ Mám pro vás první domácí úkol... +přimhouří trochu oči+ Udělejte něco jenom pro sebe. něco co vás těší. Zajděte na operu, do galerie... udělejte něco, co vás přiměje cítit se tak, jako před chvilkou.

[Wenai Lafayette]

No... já moc punk ráda nemám. Omlouvám se. +usměje se na něj provinile+ Pro mě? Jako jak pro mě? +koukne na něj zmateně + Já... to zkusím. +přikývne+

[Hannibal Lecter]

Každý má jiný vkus, za to se nemusíte omlouvat. +usměje se trochu+ Pro vás. Něco, co neslouží žádnému účelu, kromě toho vás potěšit. +rozvede to trochu+ dobře. +přikývne mezi zuby se mu mihne špička jazyka+ myslím, že prvních pár sezení bude našim cílem vrátit vám pocit kontroly. +rozhodne se+

[Wenai Lafayette]

Dobře, dobře, tak něco jenom tak. +přikývne a zamyslí se nad tím+ já jsem... +zaujme ji ta špička jazyka tak se chviličku nesoustředí+ Dobře, myslíte, že to půjde? +koukje na něj+

[Hannibal Lecter]

+trochu se pousměje, protože si toho všimne, ale neřekne nic+ Myslím, že rozhodně. +přikývne+ ale musíte mít na paměti, jakkoliv to je klišé, že v případě terapie opravdu platí, že cesta je cíl. každý krok je důležitý, důležitější, než o co se pokoušíme. +zavrtá se očima do těch jejích+ pokud očekáváte, že lusknutím prstů získáte zpátky, co jste měla předtím, sama se připravujete k neúspěchu. +pousměje se+ nesnažíme se vrátit zpátky, ale prorazit skrz.