Salon

[Wenai Lafayette]

Slečno Wenai. +pousměje se a sedne si a nekouká na něj+ Můj bratr vám vola... řekl vám něco?

[Hannibal Lecter]

Výborně. +pousměje se a posadí se, všimne si, že se vyhýbá jeho pohledu, za to on se na ni dívá neustále+ Jen takové obecné věci... má o vás starost. Proč myslíte vy, že mi zavolal? +zeptá se, sice drží v ruce tužku a zápisník, ale nezapisuje si zatím nic+

[Wenai Lafayette]

já? +koukne na něj trochu vyplašeně+ No... mám depresi...? +koukne na něj tázavě+ Nevím, co si počít s životem... +pokrčí rameny+ Nevím, co mám dělat.

[Hannibal Lecter]

jen se ptám na váš názor, neexistují správně a špatné odpovědi. +usměje se trochu a zavrtává se do ní tím černým pohledem+ A jak dlouho už tyhle stavy pociťujete? +zajímá se, mluví na ni klidně, tím svým tichým, nevtíravým tónem+ Pamatujete si, kdy začaly?

[Wenai Lafayette]

Myslíte, že ne? +koukne na něj a trochu smutně se pousměje+ Někdy mám pocit, že jsou jenom špatné odpovědi. +odtuší+ Asi dva roky zpátky... jsem si toho všimla poprvé

[Hannibal Lecter]

Ne mezi námi dvěma. +usměje se na ni+ V této místnosti, a v každé jiné, kde spolu budeme mít sezení, můžete vždycky říct pravdu, přesně to, na co myslíte. +dodá a jeho úsměv získá ten lehce predátoří osten, jen na chviličku+ Váže mě lékařské tajemství. +připomene jí a už zase se usmívá obyčejně+ Ano? V souvislosti s čím? +zajímá se dál+

[Wenai Lafayette]

Vážně? +koukne na něj+ Myslíte, že můžu? +chvíli nad tím uvažuje+ No... uvidíme... +zamyslí se nad tím+ V létě... bylo to na konci srpna... byla jsem na výletě u moře a bylo to moc krásný, ale nějak... prostě mi došlo, že se nudím a že jsem smutná.

[Hannibal Lecter]

o tom vás ujišťuji, slečno Wenai. +usměje se+ rád bych, abychom navzájem byli zcela upřímní. +dodá+ Takže vám na oplátku můžu říct, že váš bratr mě požádal o výslednou zprávu z tohoto sezení. +pousměje se+ Tušíte pro právě v srpnu? +podívá se na ni a aniž by se díval na papír, napíše pár slov+ Cítíte i jiné neobvyklé emoce, kromě smutku? Vztek? +zajímá se a oči mu trochu blýsknou, když se ona nedívá+

[Wenai Lafayette]

Vážně? +koukne na něj+ A to může? Co to lékařské tajemství? +srazí k sobě obočí a napije se čaje+ Nevím, proč. +zavrtí hlavou, vezme si hrnek čaje a dojde k velkému oknu na zahradu a kouká na červenající listí+ V srpnu mám narozeniny... +zavzpomíná+ Beznaděj... nerozhodnost... vztek taky.. +napije se+

[Hannibal Lecter]

Myslí si, že může. +pousměje se+ Ale naše dohoda pořád platí. Napíšu tam něco, abych ho uklidnil... a vy můžete být upřímná. +dodá a sleduje každej její pohyb, způsob chůze, jak pohybuje pažemi, sklon její hlavy+ Vztek na co? Na okolí? Cítíte agresi? Vůči něčemu konkrétnímu? +ptá se tím svým tichým, neinvazivním způsobem+