od Rebecca Altamirano » 26 zář 2016 01:16
Pff, já mluvím vždycky rozumně. +ozve se ještě se zavřenýma očima, ale na rtech jí pohrává slabý úsměv. Je teď kdoví proč mnohem klidnější a nemá strach usnout. Nějak tuší, že Ona dá teď chvíli pokoj. Zachumlá se do přikrývek a už napůl spící poslouchá, jak se V obléká a potichu vyjde ven.+
+po chvíli si uvědomí, že se kolem něco změnilo. Ví, že stále spí, ale když se rozhlédne kolem, uvědomí si, že je v té temné místnosti, v té, která se tak zvětšila a jejíž dveře už nejsou zamčené. A hlavně - její obyvatelka už není uvázaná na řetězu u zdi+
Tak tě tady vítám, moje milá. +ozve se ze stínu a když tam pohlédne, jako na povel se objeví dost světla, aby byla vidět postava, sedící ve velkém křesle, nohy ležérně hozené přes boční opěrku a lehce pohupujíc černou lodičkou na vysokém podpatku.+
Musíme si promluvit. +osloví svoje horší Já a přijde jí to pořádně ujetý. Mluví ve snu sama se sebou+
No to rozhodně musíme. Víš, ještě velice nedávno jsem na tebe byla pořádně naštvaná. +oznámí jí vesele a nespokojeně nakrčí ret+ Pouštěla jsi mě ven čím dál méně a to mě fakt mrzelo, víš? +koukne na ni skrz řasy a zamrčí se+
To věřím, ale určitě ti nemusím vysvětlovat, proč jsem to dělala. +založí si ruce na hrudi a probodne ji pohledem+
Protože máš ze mě strach, jistě. +zasměje se šťastně a vzápětí jakoby smích někdo vypnul+ A nepopírej to, je už unavující, jak neustále lžeš sama sobě. A lžeš tím i všem ostatním. +přivře oči a ladně se zvedne+ Už se ale nemusíš namáhat. Všichni dnes konečně viděli, kdo opravdu jsi. +přistoupí až k ní a pomalu ji obchází, až skoro cítí jeji dech na krku, přestože by to nemělo být fyzicky možné+ Všichni. +zašeptá svůdně+ Payne. Ten její roztomilý kluk...+tiše se zasměje, když Becca zoufale zasténá+ No ano, asi se mu moc nelíbilo, co viděl. +rty se jí otře o rameno a Becca sebou je s námahou necukne+ Víš, opravdu moc se mi nechtělo odcházet zase sem. Chtěla bych zůstat a přinutit tebe, ať jenom z dálky sleduješ, jak si vedu. +zadívá se jí do očí a krutě se usměje+ Ale po té rozkošné mezihře v koupelně, kdy jsme tak krásně spolupracovaly, jsem ochotná se domluvit na kompromisu. +ustoupí kousek dál a v ruce se jí náhle zaleskne dýka+
Fajn, tak co chceš? +ze všech sil se snaží ovládnout, protože představa, že by se Ona napořád ujala vedení je prostě příliš děsivá+
Musíš mě přijmout zpátky. Jako kdysi. Pojedeme v tom zase spolu. Vzpomínáš si na ty časy? +zašeptá a upřeně se jí dívá do očí+
+nespouští z ní ani na okamžik pohled a když pak řekne, chce, neubrání se zachvění, které jí projede tělem, při té představě. Na jednu stranu ji to láká, na druhou děsí. Ale ví také, že v podstatě nemá na výběr. Buď to přijme, nebo se Ona bude objevovat neočekávaně a docela určitě v těch nejméně vhodných momentech.+
Dobře. Souhlasím, ale pod podmínkou, že otěže budu držet vždycky já. Jako v koupelně. +pozoruje ji upřeně, vidí jak na chvíli nakrčí nespokojeně čelo, ale vzápětí se široce, zubatě usměje+
Ujednáno. A dohodu je třeba vždycky stvrdit krví. +a než se stačí vzpamatovat, přiskočí k ní, popadne ji za ruku a řízne ji do dlaně. Je to spíš jen povrchové, ale přesto to dost krvácí. Pevně ji drží, když si přitáhne krvácející ruku blíž a krátkým, kočičím pohybem celou ránu olízne+ Tak sladká.... +zašeptá a tiše, spokojeně, šťastně a šíleně se rozesměje...+
+s trhnutím se probudí a prudce se na posteli posadí, Její poslední slova a smích jí stále zní v hlavě a když zvedne ruku, aby si prohrábla vlasy, zůstane zírat na pomalu se uzavírající ránu v dlani+ Ježíšikriste... +zašeptá a přestože chce věřit, že to byl jen hodně pitomej sen, ví, že to tak není. Od téhle chvíle už je její horší Já zpátky. Nejspíš napořád...+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time