Druhé patro, apartmán na konci chodby - Gabriel a Syr

[Gabriel]

+na chvilku ho její výbuch trochu zaskočí, ale velmi rychle se přizpůsobí.+ A jak jsem měl asi vědět, že to bylo TAK zlý! +vyjede taky vztekle+ Není to poprvé a docela určitě ani naposled, co spadla do pořádných sraček. +rozhodí rukama+ Lehce jí hráblo? +opakuje taky dost sarkasticky+ Lehce jí hráblo už tak před sto lety. +ušklíbne se+ Skoro ti ukousla ruku, to není kurva lehce! +kontrolovanej teď není ani trochu a ten její kovanej alfa-příkaz zapálí další rozbušku, která hoří zatraceně rychle. Pomalu k ní udělá několik kroků, tím predátorským, dravčím způsobem a oči mu hoří tím bledým zlatem+ Možná zmíním, možná ne...+ucedí tiše a dál se k ní poamlu přibližuje+ Nebo mi v tom chceš nějak zabránit? +vycení zuby v úsměvu, který vypadá spíš výhružně, vyzývavě, jako vlk, který vyzývá stejně dominantního vlka+

[Syriana Spinnel]

+na chvilku se zarazí.+ jak? No asi kdybys poslouchal co ti říkám, tak bys to věděl. Možná bys už mohl vědět, že nemám sklony situace přibarvovat, ale očividně slyšíš jen to co chceš! +pak jí dojdou slova, jako vážně na několik dlouhých vteřin oněmí.+ děláš si ze mě srandu jo? +protože to prostě nemůže myslet vážně.+ zjevně zapomínáš kolikrát poslední dobou vytáhla ze sraček mě! +natvrdo mu to omlátí o čumák.+ je to do prdele moje podělaná ruka, a ne tvůj majetek! +přimhouří oči. Ale v žádným případě nemá v plánu mu ustoupit ani se omlouvat, že to myslela krapet jinak.+ to si sakra piš! +věnuje mu stejně zubatý úsměv.+ zapomináš, že já lugaru nejsem, já se před tebou strachy nerozstřesu, ani neucouvnu. +už jsou k sobě tak blízko, že za jiných okolností by se mohli obejmout. +teď naproti sobě stojí nabroušeně, vytočeně, dotčeně.+ nenechám tě jí ublížit, což bys slovy udělal úplně lehce +i kdyby to mělo znamenat ve výsledku cokoliv.+

[Gabriel]

Nezapomínám, ale snad se kvůli tomu nemusíš nechat zabít! Taky máš svoje limity, víš? +možná trochu dramatizuje on, ale co už:D+ No aspoň, že to je jen ruka! Kdybys jí nabídla krk, nejspíš už tady na sebe neřvem. +zařve taky, protože si to samozřejmě živě představí+ Věř mi, že na to ani na chvíli nezapomínám. +ujistí ji se zubatým úsměvem a v další vteřině po ní skočí. Sevře ji ocelovým stiskem kolem pasu a pak docela tvrdě dopadnou oba na zem, naštěstí tam jsou všude vysoký měkký koberce, tak to tolik nebolí. Svým tělem ji špendlí k zemi a z centimetrové vzdálenosti jí zavrčí do tváře. Je pořád vytočený, ale tím, jak ji má pod sebou se část toho vzteku a frustrace přetaví do něčoho mnohem příjemnějšího a za chvilku to taky může fyzicky cítit.+ Toho jsem si vědom a zatraceně se mi to líbí. +zavrčí hluboce a tvrdě ji políbí, je v tom vášeň a touha, ale taky pořádná dávka nadřazenosti a dominance. Zjevně má v plánu jí ukázat, kdože doma vládne:D+

[Syriana Spinnel]

Ježiši Kriste, ty a ty tvoje přehnaný reakce! +práskne poštářem na postel, až z něj vylítne peří.+ Jo, to teda sakra mám, a tohle tvý chování je už dávno za limitem! +Švihne po něm slovama. A než stihne cokoliv strhne ji jak toho jelena na zem, až jí to skoro vyrazí dech.+ Co si sakra myslíš že děláš! +Zaječí na něj a celou svou silou ho praští do ramene.+ Opovaž se.... +to už má rty na jeho a v ústech jazyk. +Je natlakována jak atomová bomba před výbuchem. Cítí jak je vzrušený a to ji štve ještě možná víc, protože je z něj mokrá až hrůza. Mele se pod ním a odtlačí ho. Vzápětí se na něj vyhoupne. Prsty ho drží za paže, až na nic má krvavý škrábance. Jenže je taky neskutečně blízko jeho vzrušení. Oči jí planou jako kdyby za nimi naházela do kotle.... Hrudník se jí prudce zvedá. Zubatě se na něj ušklíbne a nic něžnýho nebo podřizujícího v tom není. Tuhle hru o nadvládu klidně mohou hrát oba.+

[Gabriel]

+hluboce, dunivě zavrčí, když ho praští, ale nenechá se rušit. Je vytočený a frustrovaný z toho, že nechápe, že o ni má strach. Když se pak nad něj vyhoupne, zvlní mu rty dravčí úsměv; poškrábané ruce ho pálí, ale je to jen jako další palivo jeho pro jeho chtíč. Rukama jí silně stiskne stehna, až jí tam zůstanou bílý otlaky a prudce jí trhne k sobě, takže má najednou její klín přesně tam, kde potřebuje. Zaútočí na samotný střed jejího vzrušení tvrdě, téměř bolestivě, saje a olizuje dokud není těsně před vyvrcholením a pak přestane. Kousne ji do jemné kůže na vnitřní straně stehna, ne do krve, ale otisk jeho zubů tam zůstane viditelný, jako značka, podpis. Bleskově se s ní přetočí, jednou rukou jí sevře zápěstí a podrží jí je nad hlavou; tiskne ji do vysokého koberce a špičkou jako beton tvrdé erekce vklouzne do toho horkého, pulzujícího vlhka, pak ale znehybní a zblízka se jí zadívá do očí, planoucích vztekem, vzdorem, ale i divokým chtíčem+ Chceš to, viď? +zavrčí zhrublým hlasem a maličko se pohne, vklouzne hlouběji, ale hned se zase stáhne a očividně ji hodlá mučit, dokud to neřekne nahlas. Skloní se a stiskne mezi zuby bradavku, jemně zatáhne, přejede přes ni jazykem a zase ji pustí.+

[Syriana Spinnel]

+Trhne sebou a zabojuje s rovnováhou, kolena jí sjedou po koberci, a i když je s vysokým vlasem, spálí si o něj kolena. Ocelový stisk na stehnech ji drží jak ve svěráku, jediný na co se zmůže, je naštvaný dlouhý zavrčení, které se někde v půlce promění ve sten, jak to začne dělat pusou. Jenže je to jiný než obvykle. Ddrsný, syrový, mučivý tlak v klíně, ženoucí ji v před jak divoký příboj vlny, aby se roztříštily o skály. Sevřední drobných prstů na vlkově zápěstí na chvilku povolí, tím, jak se uvnitř pere sama se sebou. Na jednu stranu by se tomu vzrůstajícímu vzrušení chtěla poddat, na druhou stranu mu nechce dopřát to zadostiučinění, ale tělo ji zrazuje, zrychlenej dech a mokrost dole dávaj znát, že už to nebude dlouho trvat. Ten mučivý náhlý konec je jak nová voda na mlýn vzteku, kterej ji spaluje. Frustrovaně vykřikne, ale zvuk se ztratí v těžkých závěsech na oknech. Horké, pevné tělo tisknoucí to drobné pod sebou do koberce.... Dravě ho kousne do krku a zazmítá rukama v marném boji, když do ní vpadne... Oči se jí ještě víc rozšíří protože i když je na něj naštvaná, tak ho chce uvnitř, hrozně moc. Přimhouří je a jen se na něj ušklíbne, vidí moc dobře, že to chce stejně tak moc, jako ona. Jenže tělo ji zradí znovu. Jak se uvnitř ní pohne, stáhne se kolem něj v prvním záchvěvu chystajícího se orgasmu a pak zas, při tlaku zubů na jemné kůži bradavek.+ Jo sakra chci! +Zaječí na něj vztekle, skoro ublíženě, protože nehraje fér. Pro tuhle chvíli si ji podrobil, zkrotil si ji, otázkou je, co bude potom. Syr se prohne v zádech a lapí ho do sebe celého, sklouzne po jeho tvrdosti až na samý dno a tiše zakňourá. Chce víc, chce o moc víc. Chce aby to bylo jiný. Chce aby ji pak bolelo celý tělo, aby věděla že se nevzdala jen tak....+

[Gabriel]

+zavrčí, když ho kousne do krku, ale jediné, čeho docílí je, že jí pevněji stiskne zápěstí, která jí stále přidržuje nad hlavou. Dívá se jí upřeně do tváře, vidí ten vztek, ale mnohem víc tam už vidí touhy, chtíče, vzrušení. A sám je na tom úplně stejně, všechen svůj strach a frustraci z nesmyslné hádky vyventiloval tím nejlepším způsobem a rozhodně má v plánu i ten její zcela rozpustit v rozkoši. Neřekne už nic, je zcela v područí vášně a jejího horkého, vlhkého klínu, kterým ho do sebe láká a přesně ve chvíli, kdy se prohne v zádech, on vyrazí proti ní a ve vteřině je v ní až po kořen. Hrdelně zasténá, ale nečeká na nic, začne tvrdě, až bezohledně přirážet, ale ví, že ona to tak chce, chce to stejně jako on. Po chvíli jí pustí ruce a za boky si ji přitáhne blíž, zvedne ji proti sobě a cítí ho tak ještě hlouběji a rozhodně ji nešetří. Pevně ji drží za boky, až bude mít od jeho prstů nejspíš v jemné kůži modřiny, dívá se jí do tváře a v jeho výrazu už není po vzteku, nebo zuřivosti ani stopa, zůstal jen chtíč, touha, vášeň…a láska. Přestože oba krvácejí z ran, které si vzájemně způsobili, je v tom všem mnohem víc, než jen sex a oba to dobře vědí+

[Syriana Spinnel]

+Bolí ji celé tělo. Od zápěstí, které jsou jak ve svěráku ocelově pevných rukou, přes rozpálená namožená stehna až po klín, který sálá horkostí a rozbolavěle v sobě přijímá toho, co se mu dostává. Část vzdoru už se rozpustila v přílivu vášně jak se to všechno hezky promísilo dohromady. Všechny emoce, dobré i ty špatn se smíchaly v jeden úžasný koktejl. Nebo spíš bombu. Mimoděk se prohne při dorazu a dlouze zasténá. Bože, buší do ní takovou silou až to duní, ale kdyby přestla, byla by snad schopná jej zabít. Kdy ji konečně pustí, pevně ho obejme kolem krku. Dlouze se mu zadívá do očí a hledá tu prvotní zlobu, ale není tam po ní ani památka. Jen láska.+ Ano +zachraptí mu do rtů a v zápětí ho políbí. Boky mu divoce vychází vstříc, dokud se celá neroztřese, celá se v křeči propne jak luk, vlasy jí spadnou na záda. Oči protočené, zamlžené, rty pootevřené ve výkřiku. Pevně se kolem něj sevře, jako klíště, lapí ho v sobě a stahuje se kolem v milostný křeči. Když se pak oba vzpamatují z té malé smrti, je Syr zničená snad ještě víc, než když šla spát, ale jinak. Teď je spokojená. Položí mu hlavu na rameno, nosem se otře o kůži na krku, která je rudá a ještě s otiskem jejích zubů. Slova ani nejsou potřebný.+

[Gabriel]

+tiskne ji k sobě teď už něžně, chová ji v náručí a jemně ji políbí do zcuchaných vlasů. Po té agresi a napětí není ani stopa, zůstalo jen uspokojení a city tak silné a intezivní, až má chvíli sevřené hrdlo+ Možná bysme se mohli hádat častěji, co myslíš? +mroukne po chvíli do jejích vlasů a na hlasu je poznat, jak se slabě usmívá.+ Miluju tě, ty moje paličatá, divoká vlčice. +zašeptá a jemně ji políbí na ukázkový cucflek, co jí vyrobil na krku, aniž by si pamatoval, kdy k tomu došlo+

[Syriana Spinnel]

+nechá se objímat a připitomněle se usmívá. Cítí, že se mezi nimi možná něco změnilo, nebo posunulo kousek dál.+ Hmmm +souhlasí přkývne mu do kůže a pak zvedne hlavu a koukne mu do očí.+ jsem přesvědčená, že naposledy to opravdu nebylo, ty můj zabejčenej vlku. +Pohladí ho bříšky prstů po škrábancích.+ Taky tě miluju, ale nic to nemění na tom, co jsem řekla +uculí se hezky.+ Nech Beccy být vlastně víš co? nasnídáme se a pak vypadnem domů. Hm?