Soukromá ložnice

[Vishous]

+Každou sebemenší změnu v jejím chování pečlivě sleduje a hodnotí. Co když se Ona zase chopí velení když.... Ne... B to má pod kontrolou, vidí jí to v potemnělých očích, ale přesto... Skloní hlavu k zemi a uvolní tak napjaté svaly na krku a ramenou.... Chlad ocele přežíždějící po horké kůži mu zabrní v těle jako nejkvalitnější droga a vyšle signály přesně na ty místa který jsou potřeba. Až s fanatickým nadšením se těší... očekává ten okamžik, kdy ostří poruší celistvost hladké napnuté kůže. Zklamaný výdech, když se to nestane vzápětí vystřídá syčivý nádech při doteků rtů na podlitině. Důtky v drobných jemných rukou jsou tak dekadentní na pohled až se mu zalesknou oči. Srdce se roztluče trochu rychleji a endorfiny pumpují vzrušení.+ Ano...+vydechne a poslechne jejího příkazu. Propne se v trupu a dlaněmi se zapře o tvrdou studenou podlahu koupelny. Svaly pod kůží na rukou i na břiše napjaté jak ocelové dráty...+ Ano... +hlas má zhrublý nedočkavostí a ve slabinách mu zatrne při nepatrném kontaktu s kůží důtek. Další odpověď už není ani potřeba, prostě poslechne a oči zavře. Okamžitě se vytříbí druhý ze smyslů - sluch. Vteřiny se nekonečně vlečou, když vzduchem konečně zasviští důtky.... a nic. Jen rána vedle něj. Frustrovaně se ušklíbne a tělo ho začíná bolet od očekávání.+ aaaargh +zasténá když to konečně přijde. Bolest se do něj zakousne, hrudník se mu zachvěje prudkým nádechem a ostny bolesti se za chvilku zakousnou znovu, jen o poznání níž, tentokrát se ale udrží a je potichu. Tvář má staženou, oči zavřené a přesto v ní jde číst. S dalším zasvištěním se syčivě nadechne, jak kůže olízne jemnou kůži kořene péra, které s každým dalším švihnutím víc a víc mohutní, až je celé nateklé, bolavé, připravené. Ruce se mu chvějí námahou, zuby zatnuté, jak se snaží ovládat.....+ Mpffffh +zachraptí při náhlé změně uvolňující bolesti za hedvábně jemné horké rty. Bolest se promísila s rozkoší a pomalu mu zaplavuje tělo, jak nová krev....+ Ano +teď už slova nejde skoro rozeznat, viditelně se celý třese, v klíně mu tepe neskutečně tvrdá erekce a hrozí, že mu každou chvíli praskne čurák, škube sebou.... chlad vzduchu kolem je jako rozpálený kleště z kovárny. Úleva v podobě narovnání není až tak citelná, protože ho bolí pták, bolí ho celé slabiny a kouli má snad fialovou jak borůvku... Systematické práskání důtek o kůži z něj s každým dopadem odplavuje kus něčeho hnusnýho, provinění, pochybností, strachu.... A s každou další a další ránou je nahrazuje klíd. Se zamrkáním otevře oči a pohlédne na Beccy. U Stvořitelky jak je nádherná, jak tam sedí rozkročená, dominantní, silná....+ Jak si přeješ +po kolenou k ní přileze, klekne si mezi rozevřená bělostná stehna a nejprve mu smysly omámí její čistá vůně. Z lehka na ni foukne aby se hned celý naklonil a po celé délce přejel jazykem. Jinak se jí vůbec nedotýká, jen svými ústy. Líže, saje, dobývá se do její hloubky. Líbá a jemně kouše do citlivé kůžičky jejích okvetních plátků, aby vzápětí zdrtil naběhlý korálek rozkoše. Bolest v klíně se mu stupnňuje s tím, jak je Becca blíž a blíž svému orgasmu. Ale za nic na světě by nepřestal, odhodlaný poslechnout, je pro něj potěšením přivést ji k vrcholu. Miluje ji. bleskne mu pročištěnou hlavou.+

[Rebecca Altamirano]

+pozorně sleduje každou, i sebenepatrnější reakci, zachvění svalů. Zklamaný vzdech, když zmizí dýka jí neunikne a uloží si to do paměti, na příště. Nasává do sebe všechna jeho zasténání, zachvění, bolestná i vzrušená, jedno neoddělitelné od druhého. Umí si velmi dobře představit, jak se teď cítí, proč to potřebuje. Upřeně ho pozoruje, jak se k ní blíží po kolenou a ten pohled je tak absolutně dekadentní, až jí tělem projede slabé zachvění. Chytí se okraje vany a užívá si jeho laskání, má pocit, že snad shoří, celé tělo ji brní touhou, hlasitě sténá rozkoší a nepatrně vlní boky proti němu. Cítí, že už to dlouho nevydrží a pak ji náhle rozechvěje první orgasmus, vykřikne jeho jméno a vzepne se proti němu. Dopřeje si pár vteřin naprostého odevzdání, než posbírá zbytky svého sebeovládání, otevře oči, znovu zamlžené, ale tentokrát jen čirým chtíčem a touhou. Zadívá se mu upřeně do očí, pak se skloní a tvrdě, divoce ho políbí.+ Ošukej mě. +vydechne pak hlasem ochraptělým vzrušením, nehty mu zaryje do ramen a sklouzne jimi přes jeho zbičovaná záda, dobře si uvědomujíc, jak moc to musí bolet. Cítí na rukách jeho krev a ten pocit jí vyšle do těla další křečovitý záchvěv vzrušení.+ Hned. +sykne ostře, jednou rukou sklouzne do jeho klína a silně stiskne erekci tyčící se mezi nimi jako stožár, několikrát přejede po celé délce a tiše zavrní rozkoší. Chce ho tak moc, až ji z té potřeby bolí celé tělo+ Ale uděláš se, až ti to dovolím. +vydechne ještě svůdně, ale přesto je to příkaz.+

[Vishous]

+Nepřestává ani když se jí tělo rozklepe v rozkoši, spíš na opak. Saje ji a slízává všechnu sladkovou šťávu. Někde v koutku duše je hrozně moc spokojený chlap. Pokračuje a zvedne k ní oči, aby si zaryl do mozku jak se při tom tváří, jak si to užívá. Střetne se s jejím pohledem, než polibek divoce oplatí. Pak uslyší ten nejlepší příkaz, který ta krásná ústa mohla říct. Hmmmmm, zachraptí když se bolest opět probudí k životu. Zvedne trochu chvějící se ruku, pohladí ji po tváři a palcem drsně přejede po hladkých pošlštářcích rtů. Na nic víc už čekat nepotřebuje, zvedne se na zdřevěnělých kolenou, v mžiku jí otočí břichem k vaně, zvedne jí jednu nohu a kolenem ji položí na okraj. U Stvořitelky, jak je před ním krásně vystavená, už jen z toho pohledu má co dělat aby ji celou nepostříkal, ale její další příkaz utne myšlenku hned v zárodku. Drsně ji popadne za boky a jediným prudkým výpadem se do ní ponoří až po kořen. Ale nenechá jí aby si na to zvykla. Příráží zas a znovu, čelisti zaťaté od námahy, kterou ho stojí se neuvolnit. Nehty jí drásají jemnou kůži boků. Hluboce zasténá, frustrovaně, naštvaně a ještě přidá na intezitě, s každým přírazem se z něj valí nová a nová vlna silné kořeněné vůně, až je koupelna provoněná jak exotické lázně.+ Beccy +ucedí skrze zuby, tesáky skoro do půl brady. Popadne ji za vlasy a prudce za ně škubne, zvedne jí hlavu, aby viděla jak málo chybí k tomu, aby přišel o rozum.

[Rebecca Altamirano]

+hlasitě vykřikne rozkoší a prohne se co nejvíc proti němu, vtahuje ho hluboko do sebe. Samotné už chybí jen velmi málo, ale chce to protáhnout co nejdéle to půjde. V hlavě už nemá naprosto žádnou souvislou myšlenku, soustředí se pouze na svoje pocity, na to, jak ji rozpíná a vyplňuje a když jí pak škubne vlasy, zachytí jeho pohled, ty zdivočelé, diamantové oči. Chraplavě se zasměje a ten zvuk je jako ztělesnění hříchu a rozkoše, sklouzne jim po kůži a vpije se do každého póru.+ Ano, teď! +procedí skrz stisknuté zuby a pevně kolem něj stáhne svaly, jakoby ho už nikdy neměla pustit a hned na to ji smete další vlna orgasmu. Má pocit, že umírá, ale je jí to úplně jedno, prudce oddychuje, ruce opřené o zeď proti sobě, záda prohnutá a hlavu zakloněnou, jak ji drží za vlasy, přesto ale jen natolik, aby stále cítila tu příjemnou bolest; celé tělo se jí chvěje doznívajícím orgasmem a jediné, na co je schopná myslet je to, aby ji udržely nohy a nesesunula se k zemi+

[Vishous]

+Ještě nestihne doříct ani poslední hlásku a už se tomu V poddá. Napne sem u celé tělo a v dlouhých tryscích jí skrápí horké lůno, a pořád a ještě a trvá to skoro celou věčnost. S každým dalším výstřikem se z něj odplavují i ty poslední zbytky vinny, až zbyde jenom radost, souznění, spokojenost. Na chvilku se jimi nechá obklopit, pohltit... Položí se tváří na pokožku jejích zad a poslouchá se zavřenýma očima, jak jí buší srdce.+ Děkuju +vydechne a špičkou jazyka olíznu jednu z mnoha ran. Vyklouzne z ní, posadí se vedle vany a stáhne si ji na klín.+ Jak se cítíš kotě? +Jo, to už je zas u velení jeho rozum a teď ji doktorským pohledem prohlíží, co kde jak se hojí, a jak je na tom a vůbec. Nemůže si prostě pomoct.+

[Rebecca Altamirano]

+tiše zapřede a tělem jí projede zachvění, jak jí olízne jednu z ran na zádech. Nechá se stáhnout dolů a přitulí se k němu+ Mhmm, rádo se stalo. +zavrní a jemně ho políbí na podlitinu na hrudi+ Já přímo skvěle. +povzdechne si spokojeně a pak na něj koukne+ Prosím tě, nech toho. +zasměje se tomu jeho výrazu a pohladí ho po tváři+ Ale možná bych si přece jen šla ještě chvíli lehnout. +zívne pak jak kotě a položí si tvář na jeho hruď. Pravidelný a silný tep jeho srdce na ni působí jako ukolébavka a víčka jí začnou po chvíli klesat.+

[Vishous]

+Chytí ji za ruku, kterou ho hladí a vtiskne jí do dlaně polibek.+ Dobře, na chvilku toho nechám +souhlasí neochotně.+ Konečně jsi řekla něco rozumného +pousměje se a otře se bradkou o její čelo a tak ji chová dokud mu tam prostě nevytuhne. Pak ji odnese do postele, pořádně ji zakryje a oblíkne se. Je na čase zkontrolovat osazenstvo, jestli všichni žijí, nebo aspoň přežili.+

[Rebecca Altamirano]

Pff, já mluvím vždycky rozumně. +ozve se ještě se zavřenýma očima, ale na rtech jí pohrává slabý úsměv. Je teď kdoví proč mnohem klidnější a nemá strach usnout. Nějak tuší, že Ona dá teď chvíli pokoj. Zachumlá se do přikrývek a už napůl spící poslouchá, jak se V obléká a potichu vyjde ven.+

+po chvíli si uvědomí, že se kolem něco změnilo. Ví, že stále spí, ale když se rozhlédne kolem, uvědomí si, že je v té temné místnosti, v té, která se tak zvětšila a jejíž dveře už nejsou zamčené. A hlavně - její obyvatelka už není uvázaná na řetězu u zdi+
Tak tě tady vítám, moje milá. +ozve se ze stínu a když tam pohlédne, jako na povel se objeví dost světla, aby byla vidět postava, sedící ve velkém křesle, nohy ležérně hozené přes boční opěrku a lehce pohupujíc černou lodičkou na vysokém podpatku.+
Musíme si promluvit. +osloví svoje horší Já a přijde jí to pořádně ujetý. Mluví ve snu sama se sebou+
No to rozhodně musíme. Víš, ještě velice nedávno jsem na tebe byla pořádně naštvaná. +oznámí jí vesele a nespokojeně nakrčí ret+ Pouštěla jsi mě ven čím dál méně a to mě fakt mrzelo, víš? +koukne na ni skrz řasy a zamrčí se+
To věřím, ale určitě ti nemusím vysvětlovat, proč jsem to dělala. +založí si ruce na hrudi a probodne ji pohledem+
Protože máš ze mě strach, jistě. +zasměje se šťastně a vzápětí jakoby smích někdo vypnul+ A nepopírej to, je už unavující, jak neustále lžeš sama sobě. A lžeš tím i všem ostatním. +přivře oči a ladně se zvedne+ Už se ale nemusíš namáhat. Všichni dnes konečně viděli, kdo opravdu jsi. +přistoupí až k ní a pomalu ji obchází, až skoro cítí jeji dech na krku, přestože by to nemělo být fyzicky možné+ Všichni. +zašeptá svůdně+ Payne. Ten její roztomilý kluk...+tiše se zasměje, když Becca zoufale zasténá+ No ano, asi se mu moc nelíbilo, co viděl. +rty se jí otře o rameno a Becca sebou je s námahou necukne+ Víš, opravdu moc se mi nechtělo odcházet zase sem. Chtěla bych zůstat a přinutit tebe, ať jenom z dálky sleduješ, jak si vedu. +zadívá se jí do očí a krutě se usměje+ Ale po té rozkošné mezihře v koupelně, kdy jsme tak krásně spolupracovaly, jsem ochotná se domluvit na kompromisu. +ustoupí kousek dál a v ruce se jí náhle zaleskne dýka+
Fajn, tak co chceš? +ze všech sil se snaží ovládnout, protože představa, že by se Ona napořád ujala vedení je prostě příliš děsivá+
Musíš mě přijmout zpátky. Jako kdysi. Pojedeme v tom zase spolu. Vzpomínáš si na ty časy? +zašeptá a upřeně se jí dívá do očí+
+nespouští z ní ani na okamžik pohled a když pak řekne, chce, neubrání se zachvění, které jí projede tělem, při té představě. Na jednu stranu ji to láká, na druhou děsí. Ale ví také, že v podstatě nemá na výběr. Buď to přijme, nebo se Ona bude objevovat neočekávaně a docela určitě v těch nejméně vhodných momentech.+
Dobře. Souhlasím, ale pod podmínkou, že otěže budu držet vždycky já. Jako v koupelně. +pozoruje ji upřeně, vidí jak na chvíli nakrčí nespokojeně čelo, ale vzápětí se široce, zubatě usměje+
Ujednáno. A dohodu je třeba vždycky stvrdit krví. +a než se stačí vzpamatovat, přiskočí k ní, popadne ji za ruku a řízne ji do dlaně. Je to spíš jen povrchové, ale přesto to dost krvácí. Pevně ji drží, když si přitáhne krvácející ruku blíž a krátkým, kočičím pohybem celou ránu olízne+ Tak sladká.... +zašeptá a tiše, spokojeně, šťastně a šíleně se rozesměje...+

+s trhnutím se probudí a prudce se na posteli posadí, Její poslední slova a smích jí stále zní v hlavě a když zvedne ruku, aby si prohrábla vlasy, zůstane zírat na pomalu se uzavírající ránu v dlani+ Ježíšikriste... +zašeptá a přestože chce věřit, že to byl jen hodně pitomej sen, ví, že to tak není. Od téhle chvíle už je její horší Já zpátky. Nejspíš napořád...+

[Vishous]

+s úsměvem to jejich špičkování sleduje a myslí na to, jak je dobře, že si tak rozumí. A teď už si navíc ani nemusí dělat starosti s tím, co by s Payne bylo, kdy se jí něco stalo. Když pak ještě podá rychlou zprávu Deanovi a zamíří do tělocvičny, vyjde na chodbu a dojde k Vishousovi+ To byl fakt skvělej nápad. Děkuju ti. +zadívá se mu do očí a měkkce se na něj usměje+

+společně dojdou do ložnice, na chodbě toho moc nenamluvil, prakticky, nic, protože prostě chodba.+ Věř mi Leelan, že poděkovat, bych měl já tobě, potažmo vám oběma. +Umotá si jednu cigaretu a sedne si s ní do pohodlného křesla.+ Nicméně, bych se tě chtěl zeptat na pár věcí. +Opře se o lokty a vyfoukne voňavej kouř.+
1. kde a za jakých okolností, jsi vůbec k Payne přišla? +ta ho pálí na jazyku už docela dlouho.+
2. I když je mi to dost +zatne čelist+ uhm, ani si to nechci představovat, ale, kurva tohle mi fakt nejde, prostě ví Payne jak se má chránit? +a nemyslí tím teď fyzickou obranu, ani psychickou, spíš zdravotní.+
a za poslední, můžu případně Deana zabít? +zdvihne obočí.+

[Rebecca Altamirano]

Mně? Nám? +zvedne trochu překvapeně obočí+ Když myslíš. +pousměje se, ale o tom, kdo komu pomohl a koho zachránil si myslí svoje. Nalije si skleničku Jacka a naředí ji krví. Chvilku zamyšleně kouká do skleničky, než si trochu povzdechne a podívá se na něj. Je jí jasný, že až bude znát tuhle historii, bude to mít Payne pořádně těžký:D+ Když jsem byla na té výměně v Sýrii. Jednu noc jsme šli na misi, zlikvidovat šéfa jedné radikální buňky teroristů. +krátce stiskne rty, když si to vybaví a oči jí potemní.+ V jednom pokoji jsem našla několik holek, některý starší, asi jako Payne, ale byly tam i mladší. O pět i víc let. +trochu se napije, jakoby si potřebovala utřídit myšlenky, ale spíš potřebuje dostat pod kontrolu vztek, který se jí při těch vzpomínkách stále zmocňuje+ Té nejstarší jsem dala zbraň, aby se mohly bránit a šla jsem dál, měla jsem najít velitele stráží. +zhluboka se nadechne, vydechne a když se na něj pak podívá, v očích jí doutná nenávist, vztek a touha po násilí stejně silná a živá, jako tehdy, když otevřela dveře+ Našla jsem ho podle křiku. +znovu se zadívá do skleničky a když si detailně vybaví, co pak následovalo, zvlní jí rty krutý úsměv+ Zaplatil za to. Za všechno. A prosil o smrt. Dokud měl čím. +blýskne jí studeně v očích a je jasné, že teď má navrch Ona+ Payne se celou dobu dívala a když jsem jí podala nůž, bez váhání ho dorazila. +zkrátí to co možná nejvíc a záměrně vynechá detaily o tom, v jakým byla stavu. I když tuší, že se tomu asi stejně nevyhne+ A z toho všeho tak nějak vyplývá i odpověď na tvoji otázku. Je poučená dostatečně. A nejspíš s ní brzo zajdu k doktorovi, aby jí napsal prášky. Ale myslím, že nějakou dobu ještě můžeme být v klidu. +pousměje se trochu+ No a za poslední. Ne, nemůžeš ho zabít, zlatíčko. +uculí se pobaveně+ Možná jsem naivní, začínám senilnět a nebo budu na starý kolena ještě romantik, ale věřím, že Dean by jí nikdy neublížil. To dřív zamrzne peklo a já začnu mít ráda cestování letadlem. +zašklebí se, dojde k němu a usadí se mu na klíně+ Takže žádný zabíjení puberťáků, ok? +mroukne tlumeně a jemně ho políbí na rty+