Soukromá ložnice

[Vishous]

+Do očí se mu vkrade uplně hrozně moc ztracený a zoufalý pohled, když to očividně B drtí ještě víc než doteď. Kretén, kretén, kretén. Místo aby jí pomáhal, jí ještě víc ubližuje. Nejradši by si tu haksnu uříznul, asi to udělá, jakmile vyleze ven.+ Mrzí mě to +tvář má zkřivenou a je rád, že na něj Beccy nevidí.+ co.... +překvapeně na ni koukne dolů, a vidí ty její krásný oči už bez toho zamlženého oparu.+ Vážně? opravdu je ti líp Leelan? +Pátrá jí v obličeji, jestli mu milosrdně nelže, ale zdá se, že i barvu už má trochu hezčí a ne popelavě mrtvolnou.+ Dobře +mírně si oddychne,+ takže pokračujem, bod č. 2. +Nechá vyjet špičáky a prokousne si zápěstí, rychle aby Beccy nestihla protestovat, protože najíst se musí. Vtiskne jí lehký polibek na spánek a nabídne jí zápěstí přímo před rtíky.+ Prosím +požádá ji děsně potichu, aby se nebála a posloužila si, kolik jenom bude potřebovat.+

[Rebecca Altamirano]

Jo, vážně. +usměje se něžně a jemně ho bříšky prstů pohladí po tváři. Než se zmůže na nějaký odopor, už má jeho krvácející zápěstí před očima. Podvědomě si olízne rty a než si stačí uvědomit, co se děje, přitáhne si ho ke rtům a začne pít. Zavře oči a po chvíli se docela uvolní, když se Ona neobjevuje. Nakonec ho pustí a vtiskne na zápěstí jemný polibek.+ Děkuju. +vydechne a má co dělat, aby udržela oči otevřené, cítí se už trochu víc sama sebou, ale to vědomí, že tam někde uvnitř ní, skrývajíc se v tom rozlehlém, temném pokoji, je někdo, koho nemá pod kontrolou, jí nedovoluje usnout a tak s tím bojuje, i když jí je jasné, že jednou bude muset.+

[Vishous]

+Považuje to za malý velký vítězství.+ Hodná holka +druhou rukou ji pohladí po vlasech. Tentokrát to nemá se sexem společnýho vůbec nic. Je to uplně novej rozměr, to jest že může posloužit svý shellan, dát jí to co potřebuje. Nechá ji pít, tak dlouho, jak potřebuje, dokud se sama nepustí.+ neděkuj +broukne jí do vlasů. Vidí, jak bojuje sama se sebou.+ Ježiš ženská, zavři oči himl už +zabručí nespokojeně. Potřebuje si odpočinout, jako Beccy a ne se ještě víc přemáhat. Stoupne s ní z vany, tak aby sebou nešvihl na dlažbě, páč to by bylo epický, a odnese ji zpátky do té postele.+ Jde se spát. +Zavelí, zamuchlá ji pěkně pod peřinu, přitáhne si ji do náručí a zamkne v objetí.+ A zkus protestovat. +jemně ji políbí na koutek oka.+

[Rebecca Altamirano]

+začíná to být opravdu silnější než ona a čím víc, se spánku brání, tím víc se jí chce spát, takže když ji pak zvedne a odnese do postele, v podstatě už napůl spí. Dokud ji drží, cítí se v bezpečí a ví jistě, že i kdyby zase převzala velení Ona, on ji dokáže zpacifikovat. Ať už by to znamenalo cokoliv. Přitulí se k němu a na to jeho varování se jen maličko pousměje+ Možná pozdějc. +vydechne a v podstatě okamžitě usne.+

[Vishous]

+Pěkně se k ní zalžičkuje, aby se cítila v bezpečí.+ Už se těším. +Pečlivě hlídá její dech a když nabere tý správný hloubky zdravýho spánku a pár hodin se nic neděje, docela se uklidní. Tiše vyklouzne z posele, na chodbě se obleče, cestou zkontroluje poldu, kterej je v limbu, v obýváku už nikdo není a tak se odhmotní do města, kde celou noc řádí jak vzteklá černá ruka. Když se ráno vrátí do ložnice, najde B ležet v podstatě stejně jako když odcházel. Napustí si vanu a když do ní leze, torchu sykne. Na hrudi a zádech má tlustý tmavofialový jelita, s jasným vzorkem řetězu. Ale bolest je dobrá věc. Čistej už vklouzne zpátky k B a znovu ji obejme. Nakonec taky na chvíli usne.+

[Rebecca Altamirano]

+během noci se spustila regenerace jejích zranění, takže když si ji k sobě zase přitulí, je to jako objímat jaderný reaktor, celé tělo jí sálá horkem a některé rány ještě slabě krvácejí. Celou noc spí docela klidně, ale k ránu se dostaví sny, nebo spíš noční můry. Občas sebou škubne, tiše zakňourá, ale zatím se neprobudí+

[Vishous]

+má svůj vlastní žhnoucí radiátor v náručí a i když spí, neujde mu chvíle, kdy už Beccy neleží tak klidně.. Něco zamručí do temného ticha pokoje, asi to mělo být něco uklidňujícího, ale znělo to jako zapředení přerostlýho kotěte.+ Leelan +zachraptí a ppřitáhne si ji ještě blíž k sobě, bradu na jejím rameni, líčko na líčko.+

[Rebecca Altamirano]

+zavrtí se mu v náručí a konečně se probudí. Parkrát zamrká a chvilku jí trvá, než si uvědomí kde je. Trochu zkřiví obličej, kde se otáčí, aby na něj viděla, rány na zádech bolí pořád docela dost. O zlomek vteřiny později ale její oči náhle výrazně potemní a ochladnou a rty Jí zvlní potměšilý, ale i spokjený úsměv.+ Tak se konečně potkáváme...nechtěla mě sem pustit, mrcha. +postěžuje si žalujícím tónem; zvedne ruku a zlehka mu přejede prstem po tváři, na hranu čelisti a přes spodní ret+ A přitom máme tolik společnýho...+zašeptá a oči se jí hříšně zalesknou+

[Vishous]

+uvolní trochu stisk, aby se mohla pretočit, otevře oči a hledí do těch černých tůní. Vzápětí paže kolem toho malého zdecimovaného tela zamkne jak v pasti. V hlavě mu šrotuje asi milion sto tisíc myšlenek naráz...+ ahoj cizinko broukne jí zblízka do tváře, a snaží se tam někde najít svou ženu.+ mám tu mrchu docela rád +přizná + nepovídej, a co konkrétně máš na mysli, cizinko? +v očích mu zableskne, získá B tolik času kolik bude potřeba, aby se zas zmocnila CML. CMB.+

[Rebecca Altamirano]

Ale no tak, nejsem tak docela cizí. +našpulí dotčeně rty a vzápětí se zasměje, tlumeně, o trochu míň šíleně, ale přesto to není moc příjemný+ Viděl jsi mě, pokaždé, když někoho mučila, nebo zabíjela. Ale jen z části, měla mě na řetězu. +prozradí mu ochotně a znovu nakrčí otráveně ret+ Takhle je to mnohem, mnohem lepší. +mroukne těsně u jeho rtů+ Můžu ti dát to, co to tolik potřebuješ. +vydechne pak hlasem položeným níž než obvykle, ale stále s těmi ostrými hranami+ Můžeme si to dát navzájem...+nehtem mu sjede středem hrudi, až mu zůstává na kůži rudý škrábanec, který má jen kousek do toho, aby krvácel. Chvilku ho fascinovaně pozoruje, pak pomalu zvedne oči k jeho tváři a usměje se, svůdně, hříšně a ďábelsky+ Pojď si hrát...+kousne ho jemně do rtu a pak do hrany čelisti+ ...nejdřív já. A pak mi to můžeš vrátit. +vydechne mu horce do kůže a zuby stiskne pulzující místo na jeho krku, ne tak silně, aby prokousla kůži, ale dost na to, aby to rozhodně cítil+