Velká výprava do staré Číny

[Styx Lupin]

Juuu!

[Styx Lupin]

+když chce Remusovi předvést šaty, zjistí, že je v pokoji sama+ Remusi? +zavolá na něj a její pozornost najednou upoutá růže na stolečku. Vezme ji jemně do ruky, ovoní a přečte si vzkaz+ Tak hra na schovávanou, jo? +zakroutí pobaveně hlavou nad tím originálním Remusovým plánem, ale co vlastně čekala, její manžel vždycky vysype z rukávu nějaké netradiční překvapení+ To si piš, že si tě najdu +přitiskne ke rtům svůj snubní prsten s Remusovými otisky prstů, kterým jsou spolu propojeni. Promne mezi prsty začátek bavlněné nitě a ihned jí dojde ta symbolika a opět se musí pousmát nevysychajícímu zdroji překvapujících nápadů svého muže. Pak následuje červené vlákno, které jí ukazuje cestu. Projde celé město, okolí si tentokrát moc nevšímá, aby neztratila nit, ale když ji začnou zastavovat úplně cizí lidé a dávat jí růže, dojde jí, že je to taky Remusova práce a úsměv se jí na rtech usadí už trvale. Dojde až k řece, kde se bezradně zastaví, ale pak si všimne osvětlené loďky, která tam očividně čeká na ni. Překvapeně do ní nastoupí a napadne ji u toho, jaký romantický šok ji čeká na konci této cesty:D. Růže vloží do vázy a jak je z toho dobrodružství celá nervózní, kopne do sebe tu skotskou, která jí přijde nesmírně vhod. Během plavby si prohlíží rozsvěcující se městečko po obou stranách kanálu, zdá se jí to hrozně krásné a trochu zalituje, že teď není s ní i Remus. Pořád zvědavě nakukuje dopředu, kam to vlastně plují a kdy se konečně setká se svým mužem. Tak trochu jí to připomíná tu pohádkovou cestu před svatebním obřadem, kdy hledali jeden druhého. Zdá se jí to skoro neuvěřitelné, že už je to rok. Když loďka nakonec zakotví, poděkuje loďkaři a vyleze na molo, růže si vezme sebou, ale čokoládky věnuje Číňanovi, určitě má doma spoustu malých dětí. Pak sleduje červené vlákno, které ji nakonec zavede až k Remusovi. Položí kytku a rozeběhne se k němu, jako by se neviděli měsíc a vrhne se mu kolem krku+ Ještě abych tě nenašla při tolika nápovědách +zasměje se a pak pohlédne k tomu slavnostnímu stolu a oči se jí rozšíří překvapením a chvíli se nezmůže na slovo+ Waw, to je nádhera +je z toho celá dojatá+ Ty jsi takový romantik... +uculí se a obejme ho kolem krku a něžně a dlouze ho políbí+ Taky ti přeju krásné výročí... +spojí svůj konec bavlněné nitě s tím v jeho ruce+ … naší bavlněné svatby +usměje se+ Můj bavlněný dáreček dostaneš až na hotelu +mrkne na něj a vezme ho za ruku+

[Remus]

+usměje se, když vidí v jejích očích štěstí+ A chceš svůj dárek hned, nebo až na hotelu? +uculí se, na stole vedle jeho místa leží dva balíčky+ Pro dnešek si odpočineme od vší té orientální kuchyně, přemluvil jsem je na pořádný steak. +zasměje se a uvede ji ke stolu+ Líbí se ti tu? +usměje se na ni, usadí se naproti a zadívá se na jezero, na molo, u kterého stojí ta loďka, aby se dostali zpátky, a na osvětlené město+ Jsi spokojená? +usměje se+

[Styx Lupin]

+na okamžik zalituje, že nevzala sebou dárky, co má pro něj, ale ani ji nenapadlo, že dnes večer budou slavit výročí+ Je to ohromně lákavé... +zvědavě hodí očkem po těch balíčcích+... ale radši si je rozbalíme společně na hotelovém pokoji +odolá pokušení+ Ó, pravý evropský steak. Po tom se mi... nám... už stýskalo +zasměje se a posadí se ke stolu+ Je to tady nádherné +pohlédne okouzleně na zapadající slunce nad jezerem a rozsvěcující se světla městečka, třpytící se na vodní hladině+ Pohádkové a romantické... přesně pro tuto příležitost. Ty prostě nikdy nezklameš +usměje se na něj a chytne ho za ruku+ Věřil bys tomu, že už jsme rok manželé? Často vzpomínám na náš svatební den, na tu srandu, co jsme přitom zažili +rozesměje se veselým smíchem, když si na to vzpomene+

[Remus]

Tak v hotelu. +přikývne s úsměvem a zase je schová+ To si ani neumíš představit, jak moc. +zasměje se+ Zdejší jídlo je taky dobré. +připustí+ Ale tohle je chuť domova. +mrkne na ni a zakrojí do svého masa+ Už celý rok, přijde mi, že to hrozně uteklo. +usměje se na ni+ Chtěl jsem, abychom si to připomněli, i když zrovna cestujeme. Je to spíš taková improvizace v místních podmínkách. +uculí se+ Byl to krásný den. Moc ti to slušelo. +usměje se+

[Styx Lupin]

+tak kdyby z nějakého důvodu trval na tom, že jí to dá hned, tak může:D+ Připijeme si na další šťastný rok našeho manželství +přiťukne si s ním aperitivem+ Umím si to představit +zasměje se a s takovým něžným zamilovaným pohledem sleduje, jak mu chutná a sama se s o nic menší chutí pustí do svého oblíbeného jídla+ Je to od tebe hrozně milé, že sis vzpomněl na naše výročí. Muži většinou takové věci vůbec nenosí v hlavě +usměje se na něj hezky+ Až se vrátíme z výpravy, ráda bych se zase po roce podívala na to místo, kde jsme byli oddáni +vysloví skromné přání opět navštívit Stonehenge+ Vážně jsem se ti líbila jako nevěsta? +potěší ji to, o tom se vlastně nikdy nebavili+ Snažila jsem se být v ten den pro tebe nejkrásnější +usměje se skromně+

[Remus]

+to on klidně počká + To je ideální přípitek. +usměje se a cinkne skleničkou o její+ To by byla hodně velká ostuda, kdybych si nevzpomněl už po jednom roce. +zasměje se+ Myslím, že není tak těžké pamatovat si jedno dvě data. +uculí se a chutná mu převelice, obzvlášť potom výletu do kláštera+ Můžeme tam zajet. +přikývne+ Vlastně se toho tak trochu nepřímo týká jeden z tvých dárků. +uculí se tajuplně+ Ale raději bych jel někdy večer, až tam nebude tolik turistů a budeme se moct projít přímo mezi kameny. +navrhne a nalije jim víno do sklenic+ Tak to se ti rozhodně povedlo. +pousměje se a pohladí ji po ruce+

[Styx Lupin]

U tebe nemám obavy, tys nikdy nezapomněl na žádné důležité datum +položí na okamžik příbor a něžně mu stiskne ruku+ Opravdu? Ach, začínám litovat, že jsem nechala rozbalování dárků až na hotel. Nejsem si jistá, jestli to tak dlouho vydržím +zasměje se, ale jen si dělá legraci+ Můžeme tam jít až v noci. Tehdy je Stonehenge nejkouzelnější +napije se vína a zahledí se zasněně na ztemnělé jezero+ Je tady krásně... co kdybychom si vyjeli na loďce po jezeře? +napadne ji znenadání+

[Remus]

Myslím, že i když člověk nemá paměť na data, může vyvinout nějaké úsilí, jak své blízké potěšit. +usměje se+ Budeš muset, už ses rozhodla. +uculí se na ni škádlivě+ Aspoň to bude stejné jako loni. +přikývne+ Zajímalo by mě, co dělají Nia a Romulus. +zasměje se+ Můžeme, loďka na nás támhle čeká, aby nás odvezla do hotelu. Ujistil jsem převozníka, že vím, jak veslovat, ale hodlám si trochu pomoct magií. +uculí se+ Můžeme vyrazit až na jezero, třeba hned.

[Styx Lupin]

Doufám, že zatím nesrovnali dům se zemí a budeme se mít kam vrátit +zasměje se, ale nedělá si s tím moc velké starosti, protože tam určitě na ně někdo dohlíží+ No tak se ukaž, jak umíš veslovat +vyprovokuje ho se smíchem a hned běží k loďce. Chytne se Remuse za ruku, aby mohla do nestabilní lodičky nastoupit. Ta se na vlnách rozhoupá ještě víc a Styx v ní sotva udrží rovnováhu a začne se nebezpečně kymácet, což se ještě znásobí, když tam vleze i Remus+ Abychom se místo člunkování spíš nekoupali +směje se a konečně se jí povede kecnout si na zadek na nějakou lavici a pevně se chytí okrajů loďky+