+otevře pusu, aby ji požádala o zhmotnění se v pokoji, ale pak se zarazí; nejspíš má důvod pro to tam fyzicky nebýt. ještě si prohlídne knihu, odhodlá se opatrně otočit tenkou stránku, jemně, aby něco nepotrhala, ale může tak akorát vidět, že situace je všude stejná+ Jdu ven. +zašeptá myšlenkou, jen aby ji upozornila, a pak se iluze Vicky v pokoji pomalu rozplyne. Opatrně stáhne svoje vědomí pryč, vzdaluje se, dokud z místnosti nezmizí, dokud neucítí že prochází bariérou nitrobrany, dokud si zase neuvědomí sama sebe ve vlastním těle.
Zamrká, pomalu otevře oči a světlo ji trochu sejme, připadá si přejetě, dýchá trochu zrychleně a má dojem, jako by pár kilometr běžela; je to jako zvláštní únava, co se usadí v hlavě, a na čele jí lehce vystoupil pot. Dlouze vydechne a pomalu spustí ruku dolů, prsty ji chvilku neposlouchaj, dokud se zase neusadí pohodlně ve vlastní hlavě+ Dobrý? +řekne potom opatrně a nalije jim radši ještě dva panáky na posbírání se+ Není... není to děsný. +usměje se na ni povzbudivě+ Máš za sebou trauma, to se prostě nedá nic dělat. Ale podle mě to není beznadějný. +zhodnotí to+