Obývací pokoj s barem

[Victoria]

oh, tak to už nebudu muset ani snídat. +uchichtne se+ v sedmým měsíci prej ještě můžu, ale pak už radši ne. +přikývne+ chtěla bych to stihnout dokud jsme ještě jenom my. +usměje se trochu+ tak jo, já ti zatím zabalím plavky a tak. +uculí se+

[Syriana Spinnel]

To víš, samá práce +mávne rukou ale tak spokojeně se zubí, pak teda zuby trochu schová, aby si Vici nemyslela že chce malou sežrat.+ Vlastně... +začne ze sebe klopit důvod proč došla a přitom opětuje malé pohled a trochu se na ni šklebí.+ Jade se kdysi zmínil, žes od něho pochytila pár triků jak se pohrabat tadyhle +zaťuká si na palici a přišoupne S hračky co donesla.+

[Victoria]

tak to jooo. +zazubí se a přibere si panáka+ Mno? +uculí se, jak to z ní leze jak z chlupatý deky, Sophie se na ni culí dásněma a trochu přitom slintá na deku+ No... +trochu zvážní, když zmíní Jadea a radši se napije+ A co konkrétně myslíš? +sonduje opatrně+ Pár lidem jsem už do hlavy lezla. +připustí+ Není to žádná sranda, ani pro jednoho. +upozorní ji hnedka na začátku+ jéé ty jsou krásný, děkujem. +uculí se na ty hračky+

[Syriana Spinnel]

+Přiťukne si s ní a obrátí panáka do sebe, tak na start. Pak to vzdá, skloní se k malé a přeopatrně ji zvedne. Posadí si ji na ruce a...+ bohové +přiňufne si k ní. A z vesela se na ni usměje.+ Ty jsi tak krásně měkoučká +přejede jí břišky prstů po buclaté ručce.+ Vidět tě strejda Gabriel, nejspíš by tě unesl k nám +pohladí jemné chmýříčko na hlavičce a pak ji zas položí na dečku k hračkám.+ Konkrétně mám na mysli vydolování ztracených vzpomínek +koukne zas na Vici.+ A vím že to není žádná sranda, už se mi pár lidí v hlavě hrabalo a nic moc prima to nebylo. Jenže +ušklíbne se.+ Je to prostě na ho... ehm... +zarazí se kvůli malé+ na nic, kdy nevíš nic. Šla bys do toho? Jestli si mám vybrat, tak radši ty, než Jade, protože toho by to zatraceně bavilo, a ještě bych mu dlužila. +ušklíbne se.+

[Victoria]

+jen se uculuje, jak si chová Sophii; ta je vždycky ráda, když ji někdo pochová, pač je to příležitost jim osahat obličej a poslintat rameno+ Jestli chce strejda Gabriel hlídat mimino, tak se klidně může někdy realizovat. +zazubí se a kouká, jak se Sophie na Syr culí+ Jo... to docela chápu. +ušklíbne se, že nechce, aby to dělal Jade+ No... +koukne na malou a představí si, že by si ji nepamatovala, kolem žaludku se jí všechno sevře, až se kousne do rtu+ Jo, zkusit to můžu. +řekne nakonec+ Ale rovnou ti říkám, že on je lepší než já. +pousměje se+ Vím o pár knížkách, který budu moct použít, a musím uvařit lektvar, spíš... +je trochu na vážkách, ale očividně už se jí rozběhl mozek a přemýšlí a plánuje+ Spíš si nejsem jistá, jak bude reagovat tvoje magie, dlačí magie je malinko jiná než čistě kouzelnická. +poklepe si zamyšleně prstem na spodní ret a ani si neuvědomuje, jak je to gesto podobný Jadeovýmu+ Jak moc dobrá jsi v nitrobraně? Dělalas někdy tandemovou magii? +zeptá se nakonec+ Hlavní problém v tomhletom je, že ti dva lidi musí stoprocentně spolupracovat. A to není tak jednoduchý, protože když ti někdo vleze do hlavy, instinkt tě okamžitě zablokuje, i když třeba nitrobranu neovládáš. Tvoje magie se tě podvědomě snaží chránit, ideálně útokem. +vysvětluje, nohy si stočí do tureckýho sedu, a bezmyšlenkovitě vytáhne Sophiii z pusy cíp deky+ No a pak taky to, že nikdo neví, jak vlastně mysl funguje. Známe určitý vzorce a obecnosti, ale každej člověk je individualita, a nikdo nemůže říct, co se stane, když začnu někde šťourat. Můžu odblokovat tvoje vzpomínky jako lavinu, a může se stát, že to bude moc rychlý a moc prudký a tobě z toho hrábne. +koukne na ni vážně+ Je možný, že tvůj mozek schválně blokuje něco, co je moc velký trauma. Nebo že to pro něj bude moc velká zátěž a zhroutí se z toho; slyšela jsem o lidech, který to neustáli a třeba přišli o řeč. +poškrábe se ve vlasech+ Nechci tě zbytečně děsit. +usměje se, aby si nemyslela+ Spíš chci, abys věděla, do čeho půjdeš. a že to může bejt nebezpečný. Já... nevim, jestli ti zvládnu vrátit vzpomínky... ale věřím, že poznám, jestli to má cenu. A dokážu se včas stáhnout. +dopije svýho panáka+

[Syriana Spinnel]

Tak já mu to vyřídím, určitě bude rád, na tý oslavě z ní byl uplně totálně vykolejený +usměje sse té vzpomínce.+
No víš, on už se mi po šedé kůře mozkové jedou procházel a teda není to nic, co bych si chtěla zopakovat znovu. Radši dám přednost někomu, kdo si to nebude tak moc užívat. Může být sebelepší, ale už kvůli tomu, jak moc si byl jistej že s tím za ním přijdu, to neudělám, i kdyby to znamenalo si nevzpomenout na nic. +Se zaujetím pozoruje Vici, jak se do toho zabrala až ji to známé gesto trochu vyděsí. Najednou ji napadne, jak velkej vliv na ni tak asi měl?+ Hele nitrobrana, jako jo, tak normálně, i když třeba pro B. to není žádnej problém, a tandemovou magii jsem nedělala +zavrtí hlavou.+ Ale udělám cokoliv budeš chtít a co bude potřeba, zvládnu to. Větší magor než už jsem snad být nemůžu +zkusí se tomu zasmát, i když to moc k smíchu není.+
No a co třeba +stáhne si vlasy do drdolu a už už sáhne po cigaretě, když ruce zase spustí a prokřupe si prsty.+ co třeba ze začátku jen nakouknout, zkusit jak to půjde a sem tam někde naťuknout?+
Já to risknu, aspoň by měl Gabriel klid od toho mýho věčnýho řečnění +zakření se a vzpomene si jak s tím vytáčela Jadea.+ Věř mi kočko, mě už jen tak něco nevyděsí. +uklidní ji a oběma jim dolije+.

[Victoria]

No já s tím problém nemám, ona je hodně společenský dítě, z novejch lidí má dycky radost. A my si rádi někdy s Byronem uděláme hodinku pro sebe. +zazubí se+
Jo... tohleto já chápu. +zašklebí se vesele, že za ním nechce jít+ No, netvrdím, že mě neláká to zkusit. +pousměje se+ To je dobře. +přikývne na tu nitrobranu+ Normálně lidi mají docela silnej obrannej instinkt, obzvlášť kouzelníci. Mysl nemá ráda, když se do ní chodí jako do hospody. +uculí se+ Ale když umíš nitrobranu, dovedeš to aspoň trochu potlačit a pustit mě. +usměje se spokojeně+ Já ti neublížím. +slíbí jí+ určitě ne vědomě, a udělám všechno proto, aby ani nevědomě. +přikývne, zastrčí si vlasy za ucho+ No a pak je tu ta věc, že nedokážu ovlivnit, co tam uvidím. Možná to bude... dost soukromý. Věci, který asi nechceš sdílet. +pousměje se omluvně a nejistě na ni koukne+ Myslíš jako hned? +okousne si nervózně ret, pač nechce nic podcenit+ Tak... radši bych měla víc času na přípravu, a taky by bylo dobrý, kdybys vypila lektvar, kterej to usnadňuje, ale... +pokrčí rameny+ Hádám, že můžu nakouknout a zjistit co a jak. +a taky jak moc velká je tam spoušť, ale to neřekne nahlas+ Tak pojď koťátko, zajdeš s Jeefes obhlídnout, co je v parku novýho? +pousměje se, zvedne Sophii z deky a odnese ji pryč, u toho ji tam radši mít nechce, jeden nikdy neví. Když se vrátí, posadí se na gauč k Syr+ Tak jo... zavři oči, snaž se uvolnit, aspoň trochu, a pokus se mě hnedka nevyhodit. +uculí se+ Jenom nakouknu... +dodá tiše, dopřeje jim oběma pár klidnejch nádechů a výdechů na zklidnění, a pak jí jemně položí prsty jedný ruky na spánek a taky zavře oči. Potom se v myšlenkách pomalu natáhne a jemně se otře svojí myslí o její. Je to jako letmej dotyk, známej a přesto cizí, z odstupu opatrně zkoumá její mysl a magii, která je trochu jiná, než je zvyklá, jemně kolem ní krouží, jako když se dvě divoký zvířata očichávaj, a je připravená se hned stáhnout. Nechá jim chvilku na to si na tuhle divnou situaci zvyknout, pak se přiblíží k její mysli, pátrá okolo a hledá skulinku, a když jednu najde, opatrně vklouzne dovnitř+

[Syriana Spinnel]

Je mi to naprosto jasný, jsou situace, u kterých dítě v baráku být nemusí +mrkne na ni.+
Budu se snažit co nejvíc spolupracovat, i když moje hlava asi moc spokojená nebude, ale nějak to dáme. Doufám, ne to je blbý slovo, věřím, že tam nic vědomě nenapácháš. Proto jsem tady. Jasně že jsem mohla za B. ale +pokrčí rameny,+ možná je lepší, když to bude někdo nezainteresovanej.
Jak se znám, tak jich tam bude asi docela hodně +mírně zčervená a usměje se.+ tak nějak doufám, že už jsi někdy filmy pro dospělý viděla, a ty ostatní věci..... Asi bych se ti měla omluvit předem, nevím, na co narazíš, narazíme... snad mě pak Byron nepřijde vykuchat, kvůli tomu, že máš noční můry. +Upije a vykulí oči.+ hned jako hned? +teda vůbec nemyslela že jako hned, ale když už...+ Tak jo, když myslíš. +Teď do toho panáka kopne celého a než se Vici vrátí, snaží se co nejvíc uklidnit.+
Dobře +z hluboka vydechne a poslechne. Zavře oči, a okamžitě jí nastartují jiné vlčí bystřejší smysly. Co nejvíc sklidní dech a tep, a až je připravená řekne Victorii že může. Jako lehký pohlazení kolem ní zakrouží, otře se o ni. Automaticky má tendence se proti tomu obrnit. Cítí cizí mysl, je to jako šum televize na pozadí. Ne příjemný ale ani nepříjemný. Syr nechá utišit ten vítr ve své hlavě a za několik úderů srdce se před nimi otevře obrovská tlustá kniha, v kožených deskách a se zlatým kováním na hřbetě a rožcích. Některé listy jsou zažloutlé, z tuhého papíru, s odrbanými okraji. Jiné jsou skoro průsvitné jakoby z pavučiny. Všechny jsou hustě popsané, ale na některých slovech jako by inkoust vymizel, nebo se na nich uvelebily hnusné inkoustové kapky a všechno zamazaly. Některé stránky jsou rozpité jako po kapkách vody, jiné jsou zas jasně čitelné. Název té knihy je přesto jasně čitelný. Almanach vzpomínek.+

[Victoria]

Nebojím se že bych viděla něco nemravnýho, ale jsou intimnější věci. +uculí se ještě. Vklouzne dovnitř a po dveřích najednou ani památky, stejně byly jen její vizuální pomůcka. Teď už je prostě vevnitř, v dobrým i ve zlým. Matně cítí, jak se Syrianiny mentální obrany pokusí podvědomě zvednout, ale holka to má pod kontrolou, tak to nechá na ní a udělá krok do středu pokoje. Je snazší vizualizovat si sebe sama, jako kdyby v místnosti doopravdy byla ona a ne jen její vědomí. Úplně slyší Jadeovu podrážděnost, on sám tohle pochopitelně nepotřebuje a považuje to za slabost a berličku. Sevře čelisti pevnějc a vyžene si ho z hlavy, tohle teď nepotřebuje.
Místnost jí trochu nahání... ne snad strach, ale trochu nepříjemnej pocit, jako pokoj, kterej býval docela útulnej, dokud se v něm nepřihodilo něco nevyslovitelnýho. Instinktivně se rozhlídne, má dojem, jako by ji z koutů, kam nedopadá světlo, cosi pozorovalo. Nic ale nevidí, ani když natáhne svoje smysly co nejdál dokáže; možná je to spíš tušení nebo ozvěna něčeho, co tam kdysi žilo a parazitovalo na samotnejch zdech. Přinutí se soustředit a zklidnit, i když chloupky vzadu na krku jí pořád stojí v pozoru. Knihu nemůže přehlédnout, leží přímo uprostřed, a je přímo obrovská. Trochu se pousměje a vzpomene si na vlastní knihovnu vědomí; s knihama se jí pracuje dobře. A Syr zas tolik nezná, ale tohle působí přesně jako ona. Ten pocit jí dává větší jistotu v kramflecích, přistoupí ke stolu a nahlídne dovnitř. Hned si všimne kaněk, které pokrývají spoustu stran a mezi obočím se jí udělá vráska odstranit tohle bude stát spoustu práce. Na některejch místech skvrny ulpívají obzvlášť urputně, jinde jsou světlejší a skoro se přes ně dá přečíst obsah. Zachytí pár slov, jedno z nich začíná velkým G, ale zatím se knihy radši nedotýká, dneska je pozorovatel, ne léčitel+ Syr? +osloví ji opatrně, stačí si to pomyslet, ví, že ji uslyší+

[Syriana Spinnel]

+Snaží se rovnoměrně dýchat, nádech, výdech, nevakopnout Vici... Přesně vycítí, kdy se objeví nad její "knihou" v jejím dosud dobrovolně nenavštíveném pokoji mysli. Měla strach se tam vydat, po tom všem. Nechce vidět co se stalo z útulného prosvětleného pokoje s lenoškou. Nechce vědět, že po slunci už není ani památky, vzor na tapetách je roztrhaný a v cárech visí k zemi. Ani ty hnusné pavučiny v rozích, jako pozůstatek toho, co tam žilo několik minulých let. Už tak má co dělat, aby se nepodvolila vnitřnímu vítru, aby je odtamtud odfoukl. A tak se snaží nemyslet na to. Nemyslet na nic.
Cítí každej Vicin pohyb, i když je to jen iluze, protože pravá Vici sedí naproti ní, s dlaní na jejím spánku. To ví... ale přesto...+
Jsem tu +ozve se tichým, snad bázlivým šeptem někde z povzdálí...+