Ložnice Beccy

[Vishous]

+Stojí mezi futry do sprchy, ruce zvednuté nad hlavou a o lokty opřené o zeď. Je to jakoby sám sobě bránil tam vtrhnout. Neunikne mu... ne, přímo cítí jak moc je na něj B. už teď připravená, ale mučivě stále stojí bez hnutí a klouže po ní naprosto prasáckým pohledem.+ Rozevři víc nohy +hlas ve vykachlíkované místnosti zní jako zahřmění hromu v jasném příkazu. Nejradši by sevřel zuby kolem tvrdých rudých hrotů bradavek, ale ještě chvilku. Pod zipem se mu bolestně boulí tvrdá erekce, ale V jen přešlápne z nohy na nohu.+ Sakra +zavrčí nakonec, spustí ruce dolů, vysleči si triko a kalhoty, zuje bagančata a vstoupí dovnitř. Pod proudem jenom projde, ani si vodu neshrne z očí a přistoupí k ní na šířku dlaně. Se stisklou čelistí a tvrdým pohledem se chvíli vpíjí do jejích očí. Pak zvedne ruku, palcem pohladí bradavku tam a zpět, načež ji silně stiskne, zatáhne a pustí. Zvedne druhou ruku, nehty přejede od linie kalhotek přes bříško nahoru a totéž udělá s druhým prsem. Nijak jinak se jí zatím nedotýká. Střídávě a někdy zároveň mučí její ňadra ve smršti bolesti a hlazení, až už to nevydrží, skloní se a bolestně jednu začne sát. Klečí přítom na jednom koleni, rameny tiskne její ploché bříško ke zdi a mezi stehny se mu houpe mohutný naběhnutý penis.+

[Rebecca Altamirano]

+pozoruje ho skrz vodní clonu a nedokázala by se podívat jinam, ani kdyby na tom závisel její život. Má pocit, jakoby se jí už dotýkal a jeho příkaz jí pronikne až do morku kostí. Přestože všechno v ní touží okamžitě vyhovět, neodpustí si několik vteřin váhání, než poslechne a prsty letmo přejede přes svůj klín, krytý jen průhlednou, černou krajkou. Dech se jí na okamžik zadrhne v hrdle, když se svlékne a tím svým predátořím způsobem zamíří k ní, sjede pohledem po jeho těle a nakonec znovu vzhlédne k němu a zadívá se mu do očí. Její tělo dávno jedná samo za sebe, o své vlastní vůli a když se jí dotkne, trhne sebou pod tou vzrušující kombinací rozkoše a bolesti, přesně na té správné hranici a prohne se proti jeho ruce. Z toho sladkého mučení má mozek zcela zamlžený a není schopná jediné souvislé myšlenky, kroutí se pod jeho doteky, jakoby chtěla uniknout, přestože to je to poslední, co by chtěla. Když se jeho rty konečně sevřou kolem extrémně citlivé, rozdrážděné bradavky, neovládne se a tlumeně vykřikne; prsty mu zaplete do vlasů, sevře je v pěsti a pevně, až bolestivě zatáhne a donutí ho, aby se jí podíval do očí. Její oči jsou jako rozžhavené kusy zlata, naplněné až po okraj chtíčem a touhou. Skloní se k němu, jakoby ho chtěla políbit, ale místo toho se jen zlehka otře svými rty o jeho a vydechne do jeho rtů to jediné, na co dokáže myslet+ Chci tě… prosím. +dodá a konečně přitiskne své rty na jeho v divokém, vášnivém polibku+

[Vishous]

+Na nic víc ani nečekal. Se zuřivostí sobě vlastní ji hladově polibky oplácí, neodpustí si bolestivé okousnutí rtíků a mučí je svými. Ruce má snad uplně všude na upírčině kůži. Na tom spárvném místě stiskne, na tom pohladí, zmáčkne, sklouzne prsty... Až už to nemůže déle odkládat a jediným dlouhým tvrdým přírazem si vezme to, co už dávno považuje za svoje. Pak se vesmír zastaví, čas se rozplyne a existují jen dvě propletená těla, v zamlženém sprchovém koutě. Mužské i ženské steny se mísí v jednu vzrušující melodii, sem tam protknutou hrubým plesknutím dlaně o kůži.+ Teď leellan, pro mě! +zavrčí jí do jemné kůže na krku, zmáčené kapkami vody. Špičáky má skoro na bradu, ale čeká na ten správný, nejsprávnější okamžik, kdy se mu začne sypatpod rukama.+

[Rebecca Altamirano]

+její vášeň a divokost si s tou jeho nezadá, svíjí se pod jeho rukama, touhou a chtíčem ji brní celé tělo. Nehty mu zatíná do mohutných svalů, ani trochu se nedrží zpátky, takže mu ramena a záda zdobí dlouhé, zarudlé škrábance, jako od divoké kočky. Když do ní konečně vnikne, hlasitě zasténá, obejme ho nohama kolem pasu a stejně jako on, si ona bere, ale i dává. Plesknutí jeho velkých dlaní cítí jen jako vzrušující štípnutí, které ji jen posílají stále dál a blíž k okraji té propasti, přes kterou ji pak postrčí jeho zhrublý hlas, vibrující jí na kůži. S výkřikem zakloní hlavu a poddá se tomu, divoké vyvrcholení otřásá celým jejím tělem a má pocit, že nejspíš umírá. Nedokáže dát dohromady jedinou souvislou myšlenku, zcela ponořená do těch úžasných pocitů. Instinktivně vycítí, že tohle není všechno a nakloní hlavu víc na stranu, aby měl lepší přístup k tomu, po čem touží a co chce i ona.+

[Vishous]

+Přesně v ten okamžik, i když to s ním cloumá a má co dělat, aby taky nebyl, zaboří své tesáky do jejího krčku. Jak je tak nakloněný má i B. docela dobrý přístup k jeho krvi. Je to jakoby v něm vybuchla atomovka. Už s prvním douškem se v něm všechno stáhne a přetaví se do té nejúžasnější rozkoše, kterou by nenahradila sebelepší droga na světě. Klesne i s B na podlahu a pokračuje ještě chvíli. Když se konečně nabaží odtáhne rty, jemně kmitne po rankách jazykem.+ Ty mě zabiješ +zachraptí jí zhruble do kůže a posadí ji na sebe. Pak mu dojde že ve sprše je jaksi moc světlo - to ta jeho zázračná pracka září jak blbá i zpoza rukavice. Trochu ji raději dá bokem a druhou rukou ji vyjede po mokrých zádech. Najednou jej něco napadne.+ Můžu ti umýt vlasy? +Ne že by byl úchylák, to jenn že jsou naprosto úžasné.+ Stejně jako ty +dokončí myšlenku nahlas.+

[Rebecca Altamirano]

+znovu zasténá, částečně bolestí, částečně rozkoší, kterou jí dává ten pocit, že mu může dát to, co potřebuje. Přitiskne se k němu a po chvíli se skloní a zaboří své drobné špičáky do ohbí ramene a krku. Jeho mocná, horká krev se jí prožene žilami a tlumeně zasténá do jeho kůže. Ani si neuvědomí, kdy klesli na podlahu, přestane pít a vtiskne lehký polibek na stopy po svých špičácích. Všimne si, jak dal trochu stranou zářící ruku, ale nemá strach. Pohodlně se uvelebí a s úsměvem k němu vzhlédne+ To bude nejspíš vzájemný. +pousměje se a jemně se dotkne bříšky prstů jeho tváře. Jeho otázka jí trochu překvapí, ale pak s úsměvem přikývne+ Můžeš. +sice neví, co se mu honilo hlavou a na co zřejmě navazovala zdánlivě nesouvislá věta, ale způsob, jak se na ni dívá ji na okamžik téměř vyděsí. A vzápětí poprvé pocítí skutečné výčitky svědomí kvůli tomu, co udělala před týdnem.+ Můžeš cokoliv chceš… a potřebuješ. +dodá tiše, oči upřené hluboko do jeho diamantových+

[Vishous]

+Natáhne se pro lahvičku se šampónem, kydne si do dlaně a rozetřeto po mokrých vlasech. Jemně prsty masíruje pokožku hlavy, nechává si mezi protékat jednotlivé praménky vlasů. Klouže po nich, hladí je, mne mezi prsty a neskutečně si to užívá. Pak si podá příruční sprchu a opatrně, aby B nesteklo do očí, jí je oplachne. Děsně moc se mu líbí, jak jsou úžasně lesklé a pevné. Sice to trvá jen pár minut, ale o to víc si to užívá.+ Máš uplně boží vlasy +zabrouká nahlas, když skončí.+ A tu poslední větu si snad vytetuju na kůži, a pokaždý, když budeš remcat, ti to ukážu +uculí se a zběžně se umyje.+ Co chceš a potřebuješ ty? +Nikdy se moc o cizí potřeby nezajímal, upřednostňoval uspokojování těch svých, tak ho to docela hodně zajímá.+

[Rebecca Altamirano]

+zavře oči a užívá si tu nezvyklou péči, nikdy by nečekala, že něco tak obyčejného, může být tak intimní a vzrušující. Tiše si povzdychne, na rtech slabý, spokojený úsměv. Zakloní hlavu víc, když jí začne oplachovat šampon, pak se narovná a otočí se k němu+ Ale no tak, kdybych neremcala, zešílel bys nudou. +zašklebí se na něj drze+ Co potřebuju? +zopakuje a zamyšleně se na něj zadívá+ Spoustu věcí. Některé sis už určitě domyslel...+věnuje mu poněkud významný pohled+ Ale nejvíc...+na chvíli zaváhá, přijde jí divný o takových věcech mluvit, nerada vyjadřuje svoje pocity nahlas+ ...nebýt už sama. +dodá potichu a najednou si připadá jako idiot. Uhne pohledem a zjevně má v plánu vyklidit pole+

[Vishous]

To je sice možný, ale rozhodně bych měl o spoustu vrásek míň +ušklíbne se pobaveně. Pak ale pozorně poslouchá, v jeednu chvilku se mu zablýskne v očích.+ Nejspíš +přizná blahoskloně+. Hm? +pobídne ji, aby to dopověděla. Uplně cítí ty její rozpaky a když mu chce pláchnout zamračí se.+ Ale no tak... +drapne ji za ruku a přitáhne ji k sobě.+ To tvoje zdrhání mě přestává bavit, asi ti pořídím krásný ocelový náramek, co se jmenuje želízka. Pohladí ji palci po zápěstích.+ Být sám je na hovno. Můžem... +taky je vyloženě mluvka, co se pocitů týče.+ Můžem bejt spolu, taky s naší bláznivou pubertální dcerou, bratry... vlastně nakonec budeš ráda, když budeš mít sama pro sebe dvacet minut +zahýbe na ni obočím.+

[Rebecca Altamirano]

+jen protočí oči, ale koutky jí pobaveně cuknou+ Hmm, náramek jo? Já bych čekala spíš obojek a vodítko…+odsekne, ale nesnaží se znovu prchnout; když jí palci přejede přes zápěstí, na okamžik se lekne, že tam objeví pozůstatky jizev a z hloubi duše zadoufá, že předchozí dávka jeho krve už hojení definitivně dokončila+ Opravdu, můžeme? +vzhlédne k němu značně nejistě; hlavně těmi bratry si není vůbec jistá. Nebo minimálně jedním ani trochu+No, to bych možná radši třeba i víc, než dvacet minut. I když i za tu dobu se dá stihnout dost zajímavých věcí…+zablýskne jí v očích a významně se usměje+ Asi bysme si měli jít na chvíli lehnout. +ozve se po chvíli, co se jen nechá chovat v jeho silných pažích+ Večer musím do jednoho podniku kde dělám a ráno pak do Guns. +povzdechne si, poprvé by se těmhle svým aktivitám raději vyhnula+ To bude zatraceně dlouhý den.