Ples LoSu 2013

[Jasmine Clarvik]

CHRISTIAN: Jo, taky... vždycky je příšerný problém když má někdo v plánu spojit čistokrevný rod s tím nečistokrevným, sice tak úplně netuším podle čeho se mezi sebou třídí, ale spíš než o krvi to bude o penězích. +lehce trhne rameny a natáhne se po jednom mini dortíčku s čokoládou+ Pokud se ale vyskytují nečistokrevní čarodějové s větší mocí než mají ti čistokrevní, tak se přeci vyvrací teorie rozdělení moci podle čistokrevnosti. +zamyšleně nad tím nakrčí nosík, než si ukousne dortíku, až jí čokoláda ulpí na vrchním rtu aniž by si to uvědomila+ To je ale zajímavý posun od krve k šatům. +pousměje se vesele+ Teoreticky by to tak mohlo fungovat... tedy jo, funguje to tak, že všechno zvládáme myslí, ale problém je v tom nedostatku soustředění a síly... klidně bych ten stůl mohla nechat omylem shořet nebo vyletět do vzduchu, v tom lepším případě. V tom horším bych mohla podpálit pole za sídlem. Na něco takového by bylo potřeba obrovské množství magie a ještě větší sílu jí správně nasměrovat... tohle bych nikdy nezvládla, sestra možná, ale já ne... +potřese nad tím hlavou, ale vzápětí se vesele usměje, sice neví jak to pořádně vysvětlit, ale taková debata jí baví+ Jo to je nebezpečný... +zamumlá souhlasně a smutně, vždycky jí dělalo starosti že může někomu svojí neschopností ublížit+ Ne, žádné učitele nemáme... tedy mojí matky se ujal otec, ještě v době kdy se skoro neznali, ale ten nebyl tak dočista úplně... +zarazí se a zkousne si ret, o tomhle by rozhodně neměla mluvit, kdo by se chtěl bavit s někým kdo má v rodokmenu upířího taťku+ ...no prostě naše rodinná historie není úplně běžná... ale knihy máme... tedy ty co sme dokázali najít, ale na začátku nejsou moc platné. +lehce pokrčí rameny+

[Byron]

+koukne po očku na Jeefese a pak jí pošeptá zpátky+ Buď je úchylnej, nebo doufá ještě v nějaký peníze. Nevím, co je lepší... +uculí se, podá mu ještě bankovku+ Zavoláme vás, až bude potřeba. +odmávne ho do pryč a pokouší se Vici dostat rukou pod sukni+ Máš pravdu, je to děsná sukně. +souhlasí+

[Jacob Downly]

Styx: To proto,že v podstatě jsme pro sebe stvoření i když to třeba neví hvězdy, nebo kdokoliv jiný. +usměje se a svírá ji v náručí, jako nejcenější poklad a křehkou květinu+ Dokážeš mi číst myšlenky, Není to tak těžké, když pořád myslím na tebe, to uznávám. +přikývne+

[Styx Lupin]

+Odhodí formality, i když ve společnosti je to pro něj zvláštní, ale teplo a vůně milované osoby ho zcela opojí. Pevně obejme STyx, jeho velké ruce putují po jejích zádech až k zadečku, omámeně jí líbá a nehodlá ji pustit.+ Valkýro moje nádherná. Jak jsem jen mohl tě opustit? +šeptá jí a prohlubuje polibek, jak se jí nemůže nasytit.+

+při tom vítání si najednou uvědomí, že to Magnusovo objetí už se tak trochu vymyká přátelskému objímání a i když jí to vůbec není nepříjemné , přesto se trochu vymaní z jeho náruče a koukne se nenápadně, jestli je někdo neviděl+ Ehm... Magnusi... nesmíme to přehánět +uculí se, ale uvědomuje si, co pro něj ona asi ještě pořád znamená, když se nechal tak unést i přes svůj majestát, a moc si toho váží+ Jsem hrozně ráda, že jsi přišel. Často na tebe vzpomínám. Jak jsi se měl celou tu dobu? Vyprávěj...

[Christian]

No jistě, peníze se do toho připletou vždycky. +přikývne s úšklebkem+ Když jsi bohatá ale nečistokrevná, koukají na tebe svrchu, ale baví se s tebou, ovšem když jsi čistokrevná a chudá, ta jsi póvl společnosti. +odfrkne si+ No, to je ten logický závěr. Pokud jsi ovšem stoprocentně přesvědčená o své vlastní výjimečnosti, co uděláš? Zbavíš se nepříjemného důkazu. +máchne zápěstím v imitaci smrtící kletby+ Dokážeš to vyvolat na požádání? +zajímá se+ Protože už jsem potkal i lidi, co dokázali kouzlit jen ve velkém emocionálním vypětí, a sami od sebe nedokázali svoji magii vyvolat. +vysvětluje, proč se ptá, vezme si ubrousek a opatrně jí otře čokoládu ze rtu+ Myslím nebezpečné pro tebe. Můžeš při tom ublížit sama sobě? +zeptá se trochu znepokojeně+ Tak to je dobře, že už jsi začátky zvládla, byl bych nerad, aby se ti něco stalo. +usměje se a na rodinu se jí už nevyptává, když vidí, že o tom nechce mluvit+

[Victoria]

Je to dobrý, jde mu jen o peníze. +uculí se spokojeně, když Jeefes odplachtí+ Nebo nás bude šmírovat zpoza rohu. Nevezmem si ho domů? Je takovej tichej a spolehlivej, ten můj skřítek je úplně na baterky. Aspoň by se měl kdo starat o Ricarda. +zazubí se a políbí ho+ Hele bacha lásko, jsme ve společnosti... +uculí se na něj, když jí tak šátrá pod sukní+ Aby nás nesbalili za veřejný pohoršování. +uchichtne se a líbne ho na krk+

[Jasmine Clarvik]

CHRISTIAN: Jo, to vše k důležitosti čistoty krve. +ušklíbne se a zavrtí nad tím hlavou+ To je asi pravda. Lepší se zbavit důkazů, než se srovnávat s tím, že člověk není zase tak moc výjimečný jak ho od narození učili. +pokývá souhlasně hlavou. překvapeně zamrká, když jí otře ubrouskem ret, než jí dojde že jí zbavil čokolády, která jí na něm musela ulpět+ Děkuji. +hlesne a nepatrně se nesměle pousměje+ Ano, myslím, že svojí magii dokážu vyvolat na požádání. Ale pokud by šlo o něco velkého a nebyla bych si stoprocentně jistá, že tu moc udržím na uzdě, tak bych to neudělala. Ale třeba něco malého... +rozhlédne se kolem+ ..jako třeba nechat rozkvést to poupě... +usměje se, když jí padne zrak na růže ve váze v jejich blízkosti+ ...tak to není problém. Ale je pravda, že když se dostanu do opravdu velkého emocionálního vypětí, tak se stává, že magii vyvolám aniž bych si to uvědomila nebo přála. +pokrčí zlehka rameny a odloží prázdný talířek+ Aha... ano, můžu ublížit i sama sobě. Už se to několikrát stalo. +pokývá lehce hlavou, když si bezděky promne bok+ Snažím se využívat magii jen když je to nezbytně nutná a když vím, že to zvládnu. +usměje se, než se rozzáří jak sluníčko, rozhodně nemůže popřít, že jí potěšila jeho starost+

[Magnus Arnar]

Styx: + Jen velmi nerad ji pustí ze svého náručí. Rozhlédne se po nějakém číšníkovi a když dotyčný prochází okolo, z podnosu vezme dvě číše vína a jednu podá Styx. Pozvedne číši na její počest a napije se.+ Vrátil jsem se domů. Dostihly mne zlé zprávy, že v mé zemi nastaly nepokoje a někteří chtěli získat mou moc i korunu po dobu mé nepřítomnosti. Takovou drzost jsem musel ztrestat, ale jen jsem nastolil pořádek, toužil jsem se vrátit. Zanechal jsem tu příliš cenného... A co tobě osud přinesl za tu dobu, co jsem nepobýval v těchto bohy obdařených zdech?

[Byron]

Jo? +zazubí se na ni+ Chceš, aby nás šmíroval doma za rohem v intimních chvilkách. Že ses mi nikdy nesvěřila, že máš takoé touhy. +zasměje se a povalí ji na sedačku a začne muchlovat+ Tak ať se kouknou, jak se to dělá, stejně to jsou kamenný tváře bez kouska vášně v těle.

[Remus Lupin]

Remus: Menší? Pořád jsi o hlavu větší než já +směje se+ Mám pocit, že mám nohy o pět kilo lehčí. A dokonce ani ty jehlové podpatky mi tentokrát nevadí v porovnání s tím, co jsem před chvílí zula +ochotně přijme jeho pozvání k tanci, zavěsí se do něj a nechá se odvést na parket+ První tanec večera věnuji svému miláčkovi +pošeptá mu do ucha a přitiskne se k němu+

Tak toho si musím vážit...*oplatí ji šepotem a pevně ji k sobě přivine a tančí, celou dobu vlastně nic neřekne, jen si vychutnává její blízkost, vůni, teplo...* na ty ostatní budu asi maličko žárlit, ale co nadělám...*poznamená, když dotančí, políbí ji dlaň ruky, aniž by z ní spustil oči a vede ji zase z parketu*