Camorr

[Wenai Lafayette]

+kouká do zahrady a nikoho tam nejdřív nevidí, tak chce odejít, když uslyší nějaký zvuky a šepot+ Locke? +vstoupí do zahrady a udělá pár kroků mezi růže+

[Locke Lamora]

+když uslyší svoje jméno, kytky mu málem vypadnou, protože fakt přišla, a rychle vklouzne mezi růže a proplétá se ke dveřím+ tady. +zavolá tiše a snaží se proběhnout co nejrychlejc k ní a přitom se nepíchnout+

[Wenai Lafayette]

+koukne kde je a jde k nemu a zapadnou spolu nekam dozadu+ Ahoj Locke. +koukne na nej trochu nervozne+

[Locke Lamora]

+jak spěchá, jedna z růží mu trnem natrhne košili na rukávu, ale kůži neporuší, tak se tím nezabývá a dostane se až k ní+ Ahoj. +usměje se taky nervózně+ jsem... fakt moc rád, že jsi přišla. +dodá a vezme ji za ruku, opatrně, a děsně něžně, jako by taky byla ze staroskla+ děsně moc.

[Wenai Lafayette]

+uplne ji zatrne jak vidi ze trn trhne jeho kosili+ No... ja jsem.... ty jsi mi napsal. +koukne na nej ze co jinyho mela delat+

[Locke Lamora]

jo no... to byl takovej nápad. Musel jsem něco udělat, já už jsem prostě nemoh dál... takhle. +pousměje se a sklopí oči+ Jako bez tebe. +dodá a je rád, že se mu nevytrhla, tak ji pohladí po prstech+ ale mohla ses na to vykašlat. +usměje se+

[Wenai Lafayette]

Locke... +koukne na něj, nešťastně a s obavou+ To není... myslím, že to není moc dobrej nápad. POkaždý je to... Nejsem moc ... příčetká. +koukne na něj+

[Locke Lamora]

Ale pokaždý je to taky krásný. +pousměje se+ ne? +koukne jí do očí a drží se její ruky+ nejintenzivnější, nejsilnější věc, co sem zažil. Mám pocit, že tě pořád nacházím a ztrácím, a už nechci. tě zase ztratit. +usměje se na ni+

[Wenai Lafayette]

+trochu e pousměje, jaký pěkný chvilku tu spolu zažili+ Já vím, Locke, je to se mnou pořád dokola. +usměje se omluvně+ Ale jedinej jistej způsob, aby to nebylo pořád dokola, je nemít mě vůbec...

[Locke Lamora]

však se mnou taky. jsem nepoučitelnej. +uculí se+ Tohle místo je nás plný, co? +pousměje se taky, když zachytí ten pohled v jejích očích+ no, a nebo by to třeba tentokrát doopravdy vyšlo. +pokrčí rameny+ to ví jenom třináctej, a ten se o svý karty sakra nerad dělí. +ušklíbne se tak polamorovsku+ víš, že já jsem nikdy nebyl ten typ co si vybere jistou cestu... a popravdě. +koukne na ni+ radši si zlomím srdce ještě tisíckrát dokola, jestli to bude znamenat vždycky chvilku s tebou. +pousměje se+