od Styx Lupin » 13 říj 2014 19:10
+když je konečně sama, klekne si k Andrému a do očí jí vhrknou slzy. Prsty mu jemně zatlačí oči a přikryje jeho tělo pláštěm. Všude je už ticho, zvuky bojů dávno utichly, jen tu a tam se z dálky ozve zasténání zraněných a šumění deště venku. Něco ji nutí, aby se šla podívat ven, jestli mezi zraněnými nenajde své přátele. Šouravě se vydá za sténáním a to, co vidí, ji sevře srdce. Bitevní pole pod pevností plné mrtvých a umírajících, kolem se vznáší pach smrti, všude čpí krev, její chuť cítí až na patře. Vrány začínají hodovat na mrtvých a umírajících, ani nečekají, až zemřou a klovou jim oči z lebek. Styx pokulhává mezi ležícími těly a hledá známé tváře, ale většina mrtvých jsou nepřátelé. Měla by cítit radost, ta se ale jaksi nedostavuje. Otočí se a prchá pryč od těch hrůz, ven z pevnosti, do lesa na čerstvý vzduch a domů za Remusem. Než však přejde za hranici, odkud by se mohla přemístit, uklouzne jí noha po mokré trávě a ve tmě se zřítí kamsi dolů+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)