(dobrááá
doufám, že aspoň teď může svoje schopnosti využívat naplno
)
+bleskově se vrhne na dalšího z chlápků, ten už ale stihne zareagovat a prudce po ní sekne něčím, co vypadá jako zakřivená turecká šavle, jen trochu kratší. Obratně se jí vyhne a využije toho, že se v tom okamžiku nijak nekryje a zarazí mu dýku hluboko do břicha. Zároveň se jí v druhé ruce jakoby z ničeho nic objeví jeden z krátkých nožů a ve stejné chvíli, kdy mu ostří putuje vnitřnostmi, vrazí mu nůž zestrany do krku. I jeho výkřik zanikne v tlumeném zabublání a z očí vyprchá život, když dýka cestou břichem zasáhne ledviny. Rychle z mrtvoly vytrhne obě zbraně a vyrazí k domu, který jí Enzo ukázal. Rychle a tiše se proplétá uličkami, využívá tmavé stíny, aby se v nich kryla a efektivně likviduje všechno, co jí přijde do cesty. Když se dopracuje k domu, je cesta kudy prošla posetá mrtvolami, částmi jejich těl a loužemi krve, které je tolik, že se už ani nevpíji do udusané země, ale tvoří černé louže. Sama je notně pocákaná krví, něco málo i svou vlastní, na několika místech je vidět proříznuté oblečení, ale není to nic, co by ji byť jen zpomalilo. Nikdo tady nemá zbraně s příměsí stříbra, což jí výrazně hraje do karet. U domu se na okamžik zastaví a rychle zhodnotí nejlepší přístupové cesty. Nakonec vběhne do vedlejší uličky, vyšplhá na zeď a přeskočí na terasu, kde hned zlikviduje dva další strážce. Opatrně nahlédne dovnitř a když je čistý vzduch, vklouzne dovnitř. Postupuje systematicky pokoj za pokojem, patro za patrem. Pak náhle zaslechne bolestný, ženský výkřik, při kterém tuhne krev v žilách. Zamíří za tím zvukem a rozrazí dveře, ze kterých vycházel. Během zlomku sekundy vyhodnotí, co vidí a musí zdusit zuřivé zařvání, které jí stoupá hrdlem. Místnost je poměrně rozlehlá a zcela zjevně slouží jako mučírna a ložnice zároveň; vznáší se v ní ale tak hutný pach strachu, krve, bolesti a utrpení, že přímo cítí, jak se jí to všechno lepí na kůži. Napadne ji, že kdyby měli k dispozici schopného kouzelníka, dokázal by z toho všeho vyvolat i démona druhé, možná i třetí kategorie. To všechno ji prolétne hlavou ve vteřině, kterou analyzuje pokoj. Pak se ocitne jedním skokem uvnitř a popustí uzdu svému vzteku a zuřivosti. Uvnitř bylo šest mužů, ale ten, kdo uvidí jejich ostatky, by se jejich počtu už nedopočítal. Během boje utrpěla pár dalších zranění, mimojiné celkem hlubokou ránu na stehně a na břichu, vypadá ale, že si jich ani nevšimla. Pozoruje skupinku zubožených žen, spíš ještě dívek, které ji pozorují hrůzou naplněnýma očima+ Zůstaňte tady. Vrátím se pro vás. +promluví na ně klidným, vemlouvavým hlasem. Pak jí dojde, že jí nejspíš nerozumějí a zopakuje to arabsky. Přistoupí k jedné, která má v očích ještě trochu ohně a je vidět, že není zcela zlomená+ Tohle si vezmi. Pokud dovnitř vejde někdo jiný než já, nebo můj kolega v assassínské uniforně, zastřelíš ho. Jasné? +podá ji svoji zbraň a nabije ji+ Případně radši vystřel na mě, mě to nezabije. +pousměje se, ale nic víc k tomu neřekne. Pak se zvedne, vyjde ze dveří, potichu je za sebou zavře a vyrazí na další krvavou stezku a případně najít toho svého kolegu:D+
(tak uff, snad improvizace vyhovuje:D)