Výměna manželek: Rebecca a Enzo

[Enzo]

(to jsem taky zvědavá, jak to bude ještě pokračovat A Beuška na Enza naopak nedá dopustit! )

+na tu její otázku neodpoví, ale zuby mu zasvítí ve stínu kápě v širokém úsměvu, značícím, že ho nezklamala. Přejde k hradbám a pozorně očima sjíždí zeď, kudy by se dalo nejsnadněji vylézt, protože brána je pochopitelně zavřená a strážená+ Nepochybuji, že si najdeš způsob, jak se dostat na druhou stranu. Setkáme se tam za chvíli +poodejde podél kamenné zdi a pak pod rouškou tmy začne zkušeně a obratně šplhat nahoru jako pavouk. Využívá každého výstupku, každé prohlubeniny ve zdi. Po pár minutách zmizí Becce z dohledu, když se nahoře přehoupne přes zeď+

[Rebecca Altamirano]

(no jsem si jistá, že Enzo by jí dal na zadek moc rád )

+když začne šplhat po zdi, ustoupí taky do stínu a ještě si neodpustí protočit oči nad tou poznámkou. Za normálních okolností by se nahoru prostě přemístila, což ale teď nemůže. V duchu procítěně prokleje ta pitomá pravidla a vezme to taky po mudlovsku. Rychle, tiše a mrštně využívá nerovností ve zdi a během chvilky se přehoupne přes okraj a schová se ve stínu těsně před tím, než kolem projde hlídka. Na chvíli zvažuje, že by ji hned zlikvidovala, ale nakonec usoudí, že bude lepší neupozorňovat na ně, dokud to nebude nezbytné. Její styl to sice není, je zvyklá spíš někam prostě vletět, rozpoutat peklo a zase zmizet, ale tohle není její píseček, tak se bude držet zpátky a hrát vyjímečně podle jeho pravidel:D Počká tedy až hlídka přejde a zahájí dalšího okruh a pak tiše vyklouzne ze stínu. Její zrak jí celkem pohodlně umožňuje vidět, takže Enza po chvíli objeví, i když sama musí uznat, že jen díky tomu, že ví, kde ho hledat.+

[Enzo]

+jak ti dva hlídkující muži projdou kolem Beccy, ani jeden z nich netuší, jaké nebezpečí na ně zrovna číhalo. Jsou zabrání do hovoru, takže vůbec nepostřehnou, když se jim nad hlavami vznese černý stín Enzova rozevlátého kabátu, jak na ně skočí z několikametrové výšky z vrcholu hradeb. Dýky, které svírá v každé ruce, v letu prudce zarazí oběma mužům zezadu do krku tak rychle, že nestačí ani hlesnout a padnou tváří k zemi. Než se jim plíce utopí v jejich vlastní krvi, ještě pár vteřin sebou oba cukají jako zapíchlé podsvinče. Když jejich těla znehybní, Enzo, který jim klečí na zádech, otře dýky do uniformy jednoho z nich a vstane+
Tohle +ukáže špičkou zbraně k mrtvolám Becce, která se mezitím vynořila ze stínu+ je ta škodná, kterou jsme sem přišli lovit +podívá se na ni nasupeně, že je nechala projít+ Přišla jsi zabíjet, nebo obdivovat historii města? +pronese jízlivě, ještě pořád jí nezapomněl toho sráče+ Vezmi jednoho, schováme je někam... ještě není vhodná doba, aby je objevili +zasune zbraně do pochvy a odtáhne jednu mrtvolu do křoví a pak Beccu zatáhne do stínu+ Přišel jsem zabít jejich vůdce. To bych ale hravě zvládl i bez tebe. Vzal jsem tě sebou proto, abychom za sebou zanechali v jejich řadách krvavou spoušť. Myslím, že to, co tady uvidíš, se ti nebude líbit. A jsem si jist, že tě to motivuje k tomu, abys těch parchantů pozabíjela co nejvíc +ušklíbne se a pak pokračuje+ Důležité je na sebe neupozornit. Nevtrhneš tam jako bohyně pomsty. Budeš zabíjet ze stínu, potichu, promyšleně, systematicky, aby si do poslední chvíle nikdo nevšiml, že se něco děje. Takhle jich stihneš zabít mnohem víc, než se tady rozpoutá peklo. Pro dnešní noc jsi assassínka. Rozumíš? +zabodne do ní oči, v té tmě mají barvu dehtu+ Viděl jsem, co dokážeš. Tak mě nezklam, upírko +to má být takový svérázný kompliment:)+

[Rebecca Altamirano]

+sleduje tu jeho efektní demonstraci převahy a užuž se nadechuje, aby se proti tomu jeho tónu ohradila a hájila, proč je nechala projít. Pak ale pusu zase zavře a vypadá to, že aspoň jednou dokázala dřív přemýšlet než mluvit:D Takže místo aby po něm vztekle vyjela s tím, že ví co dělá, jenom krátce přikývne a popadne druhou mrtvolu pod pažemi a bez větší námahy ji odtáhne stranou.+ Máš pravdu, byla to blbost. Promiň. +omluví se prostě, jasně a stručně a zní to skutečně upřímně. Pak ho jen bezeslova poslouchá, dívá se mu do očí a její mírná nelibost z toho, že ji opravdu donutil cítit se jako hloupá školačka, je jediná emoce, které dovolí vystoupit na povrch.+ Rozumím. A nezklamu tě. +to je to jediné, co nakonec řekne, hlas chladný a oči temné, neprozrazující žádné emoce.+

[Enzo]

+když Becca pokorně uzná svoji chybu a omluví se mu, Enzovi doslova spadne brada. Čekal opět vzdor, urážky a jedovaté poznámky, tohle ho ale očividně překvapí, skoro jako by mu dala facku:D. Na krátký okamžik se Becce naskytne zcela neobvyklý pohled, jak je jindy suverénní Enzo nečekaně zaskočen+
Učíš se rychle +poznamená opět tím svým typickým nadřazeným tónem, když má situaci opět pod kontrolou+ Až bude po všem, budeš mít možnost i povečeřet... tady hlady určitě trpět nebudeš +ušklíbne se už v mnohem lepší náladě, když mu Becca jde na ruku+
Musíme se dostat dovnitř +ukáže k nedalekému domu+ Je to jejich hlavní štáb a sídlí tam i hlava této organizace. Až budeme uvnitř, rozdělíme se. Já vyhledám jejich velitele a ty prohledáš dům a zabiješ každého, kdo ti přijde do cesty. A snaž se, aby o nás nevěděli co nejdéle +pohlédne na ni, jestli má nějaké otázky+ Věřím ti +poctí ji nakonec svojí důvěrou+

[Rebecca Altamirano]

+ten jeho naprosto šokovaný výraz, když se omluvila, je pro ni dokonalé zadostiučinění, takže poznámku o rychlém učení nemá potřebu vůbec komentovat:D+ Bezva, není nad pořádnou motivaci. +ušklíbne se zas trochu. Pak se zadívá směrem, kterým ukazuje a krátce přikývne.+ Budeš chtít někoho kvůli výslechům? Nebo zajatce nebereme? +položí jedinou otázku, zatímco prsty bezděčně přejíždí po rukojeti dlouhé dýky, kterou má na pravém stehně+ Díky. Můžeš se spolehnout, že když to bude třeba, kryju ti záda. +řekne vážně a podívá se mu do očí+ Nebo zadek, můžeš si vybrat. +dodá pak ještě a v očích jí krátce zajiskří pobavení; je zvyklá před akcí, pokud do ní nejde sama, trochu vtipkovat, asi na odlehčení atmosféry:D+

[Enzo]

+zavrtí hlavou na dotaz o zajatcích+ Proč myslíš, že o tomto místě toho tolik vím? Jednoho z těch mizerů jsem už podrobil výslechu +a protože se tady tak dobře vyzná, určitě z něj dostal všechno, co potřeboval+ Už tě svrbí prsty, co? +ušklíbne se pobaveně, když si všimne, jak Becca hladí rukojeť dýky, jakoby se už nemohla dočkat, až ji použije+
Fajn +přikývne na ten její slib, že mu bude krýt záda a výjimečně si odpustí rýpnutí, že jí nevěří a že vždycky spoléhá jedině sám na sebe+ A já zase pohlídám ten tvůj +rty se mu konečně roztáhnou do pobaveného úsměvu, kterým uvolní to napětí před bojem+
+pak ji najednou nečekaně stáhne k sobě+ Psst +pošeptá jí skoro neslyšně do ucha, aby náhodou nezačala vyvádět, snaží se přitom ignorovat její těsnou přítomnost, takhle blízko ještě spolu nebyli. Za chvíli se za Beccinými zády objeví skupinka mužů, v té tmě si nevšimnou ani jich, skrytých ve stínu, ani stop krve, vpité do země. Když projdou, Enzo pustí Beccu a rychle se rozhlédne, jestli je čistý vzduch+ Jdeme! +zavelí potichu a rozběhne se tiše jako stín za těmi muži+

[Rebecca Altamirano]

Dobře, dobře. Jen jsem se zeptala. Třeba kdybys chtěl něco na hraní. +zvedne ofenzivně ruce a koutek jí trochu cukne+ To si piš. +přizná bez vytáček s úšklebkem+
+tak to ona taky spoléhá radši sama na sebe, ale když nepracuje sólo, dokáže myslet i na ostatní:D Pak si ji najednou přitáhne k sobě; celá ztuhne, připravená se bránit, hned jí ale dojde o co jde, protože zaslechne kroky a pak i hlasy. Když stojí tak blízko u něj, uvědomí si, že ji opravdu převyšuje nejmíň o hlavu, spíš ale o víc, přesto se ale trochu uvolní a bez hnutí stojí, dokud skupinka není pryč. Jen přikývne a neslyšně vyrazí za ním a v ruce se jí tlumeně zaleskne dlouhá čepel dýky+

[Enzo]

+nehlučně se dostane za záda jednomu z vojáků a zezadu mu čistým řezem podřízne krk, takže když se muž pokusí vykřiknout, vzduch z plic mu zabublá v rozšklebené ráně na hrdle a k jeho rtům se bolestivý vzdech vůbec nedostane. Druhý muž se prudce otočí a když vidí svého druha s hlavou téměř oddělenou od krku, okamžitě sáhne po zbrani, kterou už ale nestihne použít, protože Enzova dýka, trčící mu vteřinu poté z hrudi, byla rychlejší. Enzo zkontroluje pohledem, jak si vede Becca a jestli nepotřebuje pomoct, nezdržuje se úklidem mrtvol a podél zdi se křikrčeně rozeběhne k domu+

(libovolně můžeš improvizovat;))

[Rebecca Altamirano]

(dobrááá doufám, že aspoň teď může svoje schopnosti využívat naplno )

+bleskově se vrhne na dalšího z chlápků, ten už ale stihne zareagovat a prudce po ní sekne něčím, co vypadá jako zakřivená turecká šavle, jen trochu kratší. Obratně se jí vyhne a využije toho, že se v tom okamžiku nijak nekryje a zarazí mu dýku hluboko do břicha. Zároveň se jí v druhé ruce jakoby z ničeho nic objeví jeden z krátkých nožů a ve stejné chvíli, kdy mu ostří putuje vnitřnostmi, vrazí mu nůž zestrany do krku. I jeho výkřik zanikne v tlumeném zabublání a z očí vyprchá život, když dýka cestou břichem zasáhne ledviny. Rychle z mrtvoly vytrhne obě zbraně a vyrazí k domu, který jí Enzo ukázal. Rychle a tiše se proplétá uličkami, využívá tmavé stíny, aby se v nich kryla a efektivně likviduje všechno, co jí přijde do cesty. Když se dopracuje k domu, je cesta kudy prošla posetá mrtvolami, částmi jejich těl a loužemi krve, které je tolik, že se už ani nevpíji do udusané země, ale tvoří černé louže. Sama je notně pocákaná krví, něco málo i svou vlastní, na několika místech je vidět proříznuté oblečení, ale není to nic, co by ji byť jen zpomalilo. Nikdo tady nemá zbraně s příměsí stříbra, což jí výrazně hraje do karet. U domu se na okamžik zastaví a rychle zhodnotí nejlepší přístupové cesty. Nakonec vběhne do vedlejší uličky, vyšplhá na zeď a přeskočí na terasu, kde hned zlikviduje dva další strážce. Opatrně nahlédne dovnitř a když je čistý vzduch, vklouzne dovnitř. Postupuje systematicky pokoj za pokojem, patro za patrem. Pak náhle zaslechne bolestný, ženský výkřik, při kterém tuhne krev v žilách. Zamíří za tím zvukem a rozrazí dveře, ze kterých vycházel. Během zlomku sekundy vyhodnotí, co vidí a musí zdusit zuřivé zařvání, které jí stoupá hrdlem. Místnost je poměrně rozlehlá a zcela zjevně slouží jako mučírna a ložnice zároveň; vznáší se v ní ale tak hutný pach strachu, krve, bolesti a utrpení, že přímo cítí, jak se jí to všechno lepí na kůži. Napadne ji, že kdyby měli k dispozici schopného kouzelníka, dokázal by z toho všeho vyvolat i démona druhé, možná i třetí kategorie. To všechno ji prolétne hlavou ve vteřině, kterou analyzuje pokoj. Pak se ocitne jedním skokem uvnitř a popustí uzdu svému vzteku a zuřivosti. Uvnitř bylo šest mužů, ale ten, kdo uvidí jejich ostatky, by se jejich počtu už nedopočítal. Během boje utrpěla pár dalších zranění, mimojiné celkem hlubokou ránu na stehně a na břichu, vypadá ale, že si jich ani nevšimla. Pozoruje skupinku zubožených žen, spíš ještě dívek, které ji pozorují hrůzou naplněnýma očima+ Zůstaňte tady. Vrátím se pro vás. +promluví na ně klidným, vemlouvavým hlasem. Pak jí dojde, že jí nejspíš nerozumějí a zopakuje to arabsky. Přistoupí k jedné, která má v očích ještě trochu ohně a je vidět, že není zcela zlomená+ Tohle si vezmi. Pokud dovnitř vejde někdo jiný než já, nebo můj kolega v assassínské uniforně, zastřelíš ho. Jasné? +podá ji svoji zbraň a nabije ji+ Případně radši vystřel na mě, mě to nezabije. +pousměje se, ale nic víc k tomu neřekne. Pak se zvedne, vyjde ze dveří, potichu je za sebou zavře a vyrazí na další krvavou stezku a případně najít toho svého kolegu:D+

(tak uff, snad improvizace vyhovuje:D)