Výměna manželek: Rebecca a Enzo

[Enzo]

+Enzo v ústraní tiše a pozorně sleduje jejich boj, nezasahuje, na rtech mu pohrává samolibý úsměv. Už v těch celách mu Rebecca nastínila svůj potenciál, a teď si jen potvrdil, že to není obyčejná ŽENA. Pomyslně si ji zařadí do té své druhé - tajné - škatulky žen, té hrstky rebelských bojovnic, které ho fascinují+

[Assassins]

+všechno se seběhne tak rychle, že asasín nestačí ani zaregistrovat, co se děje, možná na okamžik i ztratil po tom kopanci do hlavy vědomí. Posbírá se na nohy a očividně se trochu dezorientovaně potácí, na první pohled je vidět, že má dost, boj však přes to všechno nemíní vzdát. Nejistě zaujme útočnou pozici s úmyslem bojovat, třeba do posledního dechu+

[Enzo]

Dost! +zarazí Enzo boj autoritativním hlasem a vstoupí mezi ně+ Myslím, že pro dnešek to stačilo... běž se dát do pořádku +pošle asasína do šatny+

+pak upře pohled na Beccu a prohlíží si ji rentgenovým zrakem, jakoby zkoumal, kde se v tak drobném těle bere ta neuvěřitelná síla+ Jsi dobrá... hodně dobrá +řekne nakonec a Becca nikdy nemůže docenit, co tohleto Enzovo uznání pro ženu znamená+ Byla by z tebe skvělá asasínka. Docela škoda, že nesdílíme stejné cíle +zkroutí rty v křivém úsměvu+ To salto bylo mistrovské... takže zapomenu na to, že vůči smrtelníkovi trochu nefér +že zavánělo nadpřirozenou schopností, což je proti pravidlům výměny+ Sám jsem přece určil jediné pravidlo... nezabít +pokrčí nezaujatě rameny+

[Rebecca Altamirano]

+sleduje, jak se assassin zvedá na nohy, výraz neutrální, ale přesto doufá, že mu nic vážného není. Když to ale vypadá, že bude v pohodě, vezme to na vědomí s určitou úlevou+

+ale jo, i přesto, že ho zná sotva dva dny je jí jasné, že tohle je od něj opravdu hodně velká pochvala:D+ Díky, vážím si tvýho uznání. +řekne prostě a krátce skloní hlavu, aby tak vyjádřila svůj respekt+ No, to by asi vážně nefungovalo. +uculí se a v očích jí zablýskne; ale její ego tím rozhodně polechtal, to popřít nemůže:D+ No...vlastně jsem přesně tohle viděla poprvé právě u smrtelníka. +přizná po chvíli+ A právě on mě to pak později naučil. Viděla jsem ho dělat mnohem neuvěřitelnější věci. +pokrčí rameny+ Ale přiznávám, že nejsem moc zvyklá bojovat bez úmyslu zabít, nebo přinejmenším zmrzačit. Už je to nějakou dobu, co jsem měla možnost jenom trénovat. Jedna z mála nevýhod toho, být samostatnou jednotkou. +ušklíbne se a zvedne ze země svoje nože a vrátí je na jejich místa a pak si dojde i pro pistoli+ Je těžký to vysvětlit...ale asi se dá říct, že postrádám tréninkový režim. +zasměje se+ V každém případě díky za tuhle možnost, trochu si vybít energii, možná teď zase chvíli nebudu tak hrozná osina v zadku. +uculí se nevinně+ A mému soupeři prosím vyřiď moje uznání; opravdu je moc dobrý. +dodá ještě s vážným výrazem+

[Enzo]

U smrtelníka? A kdo to byl? Skutečně rád bych ho poznal +projeví vážný zájem, holt způsoby boje a lidi, kteří ho mistrovsky ovládají ho vždycky fascinovali+
Aha, takže když bojuješ, tak vždycky jenom naostro? Tak to můj muž z toho vyšel ještě reálně dobře +zasměje se pobaveně, to, že asasín se bude muset nějakou chvíli vzpamatovávat z boje s upírkou, mu žíly skutečně netrhá, od svých mužů, a nejvíc od sebe, vyžaduje odolnost a vytrvalost+
Nicméně... velice mě zaujal tvůj styl boje. Když na mne někdo udělá dojem, nemám s tím problém říct mu to. Byť je to jenom žena +neodpustí si+ Takže pokud tedy postrádáš tréninkový režim, rád bych ti nabídl až do konce tvého pobytu u nás k dispozici tuto tělocvičnu i své muže, abys mohla trénovat, kdykoliv budeš mít chuť +nabídne jí blahosklonně+ Pochopitelně až po splnění všech svých manželských povinností +nezapomene dodat s úšklebkem+
Vyřídím... až se trochu sebere. Jsem si jist, že si bude tvého uznání vážit. Stejně jako já +usměje se a kupodivu to není žádný škodolibý úsměv, naopak, výjimečně upřímný, uznání vítěze poraženému umí docenit+

[Rebecca Altamirano]

Byl to můj Mistr. Už je mrtvý. +na okamžik se odvrátí; na tuhle epizodu ze své černé minulosti by skutečně raději zapoměla+
Ano, vždycky na sto dvacet procent. +pousměje se+ I když tak to bylo už před nějakou dobou. Teď už žiju klidnější život. Dovolila jsem si trochu zpohodlnět. +uculí se+
Tak to máme stejné; ani já s tím nemám problém, i když jde jen o člověka. +smečuje zpátky a v očích jí provokativně zablýskne; tuhle hru můžou klidně hrát dva:D+ No tedy...to je..skvělý, děkuju. +docela jí tou nabídkou překvapil+ Rozhodně tvoji nabídku využiju. A slibuju, že ti neodešlu všechny muže na marodku. +slíbí slavnostně se zábleskem smíchu v očích+ Ach ovšem, manželské povinnosti...+ušklíbne se+ ...to by možná bylo načase zjistit, jaké to vůbec jsou, že? +zvedne koutek v křivém úsměvu+

[Enzo]

Tak to mě opravdu mrzí +kupodivu to vůbec nezní povrchně+
+se sarkastickým úšklebkem přejde tu její poznámku o člověku+ Musím ti přece poskytnout stejné podmínky, jaké mám já, abys ses v tom našem závěrečném duelu necítila v nevýhodě +ušklíbne se pobaveně+
Cožpak jsi už zapomněla, jaké povinnosti má muslimská manželka? +trochu příkře se na ni zahledí+ Měla bys především poslouchat svého manžela, činit mu vše k jeho spokojenosti, všude ho doprovázet a být mu věrnou, pokornou a oddanou manželkou +opět ji trošku provokuje, aby si nemyslela, že ten tréninkový bonus je jen tak zadarmo+ Pečovat o jeho potřeby a poskytovat mu lásku, kdykoliv po tom tvůj muž zatouží +chvíli se na ni tak provokativně dominantně dívá, ale na dně jeho tmavých očích mu blýská pobavení a koutky rtů se mu nepatrně zvedají, což v tom černém vousu je ztěží poznat+

[Rebecca Altamirano]

To je od tebe skutečně velkorysé. +zavrtí pobaveně hlavou+
Hmmm, počkej chvíli...zkusím si vzpomenout. +přehnaně vážně se zamyslí a poklepe si prstem na rty a zadívá se zamyšleně na strop+ Ach už vím, já nikdy muslimská manželka nebyla, takže to nepotřebuju ani vědět. +odsekne tiše a probodne ho podobně příkrým pohledem; jak začne vyjmenovávat všechny takzvané přednosti, oči jí pomalu znovu zalije jantar. Tenhle chlap má fakt naprosto vyjímečnou schopnost ve vteřině ji nasrat:D+ No to je úúúžasné...+protáhne ironicky a ušklíbne se+ A jakýpak povinnosti má správný muslimský manžel, hmm? Nebo máte pořád jen práva, jak si vzpomínám já? +přivře oči a ohrne rty v úšklebku+ "Poskytovat lásku, kdykoliv po tom zatouží..." +cituje ho studeně a udělá krok blíž k němu, takže je dělí jen pár centimetrů volného prostoru+ Hodně zvláštní slovní spojení. Až z něj mám pocit, že si pleteš pojmy s dojmy. Láska se neposkytuje. Tedy pokud nemáš na mysli nějakou přístavní couru... +ušklíbne se a jak se mu tak dívá do očí, možná tam nějakou tu stopu pobavení zahlédla, protože něco z té nejhorší zuřivosti zmizelo, jako když opadá voda po povodních+ Ale něco mi říká, že kdybys takovou manželku opravdu měl, nevydržel bys s ní ani týden. +rty jí zvlní sebejistý, vědoucí úsměv+ Zešílel bys totiž nudou... +vydechne tak tiše, že i kdyby tam s nimi někdo byl, slyšel by ji jenom on+

[Enzo]

+sleduje to její divadélko na téma neznalosti povinností muslimských manželek a možná by jí i zatleskal za ten herecký výkon, kdyby to tím skončilo. Když se však Becca neprozřetelně do něj ostře pustí se svým názorem na emancipaci žen a kritikou islámu, tvrdě zavadí o jeho citlivé místo... Enzův pobavený úsměv se pomalu, ale jistě vytrácí, jakoby mu jej někdo gumoval z tváře+
Tak to nebylo od tebe moc chytré, upírko +hlas mu klesne o několik pater níž+ Pro svoje odsuzující názory na islám sis nevybrala tu správnou osobu ani správné prostředí. Zřejmě jsi trochu pozapomněla, kde jsi a s kým +hluboko v očích mu nepříjemně blýská+ A hlavně by sis měla uvědomit, že tvoje názory uráží mou víru, a tím i mně samotného +zaskřípe zuby, nezvratná známka toho, že se snaží ovládat zlost+ Pokud jsi už zapomněla, co stojí v písmu, podle kterého se řídí všichni pravověrní věřící, přečti si korán. Budeš mít na to dost času do západu slunce +domluví a kývne bradou k burce, aby se zase oblékla+
+i přesto, že je dost naštvaný – a to ho obvykle dokážou vytočit i mnohem malichernější maličkosti, než urážka víry – vyslechne si to její proroctví, že by se s pokornou manželkou k zešílení nudil, s pobavením jak ho odhadla a předstírá, že nad tím hluboce medituje+ Že by to byl důvod, proč jsem se dodnes neoženil?

[Rebecca Altamirano]

+s netečným výrazem sleduje, jak mu to pobavení mizí z tváře a začíná být taky nasraný a cítí jen a pouze škodolibou radost, že ho taky dokáže vytočit:D A možná taky prostě doufá, že ji napadne a ona bude mít konečně příležitost rozbít mu ten arogantní ciferník:D+ Na to bohužel ani na okamžik nezapomínám. +ušklíbne se a jestli si myslí, že před ním snad ustoupí, tak se šeredně plete.+ No to mě skutečně mrzí, ale tvoje názory zase uráží mě. Tak se s tím asi oba budeme muset smířit. +odsekne ledově+ A díky za doporučenou četbu, ale Korán jsem četla dávno před tím, než ses narodil. A jsem si celkem jistá, že se v něm vůbec nic nezměnilo. Bohužel +zamíří k lavici, kam položila ten prokletý kus hadru a než se zase pohřbí zaživa, ještě se k němu otočí+ Ne, zlato. To bude spíš tím, že jsi absolutně nesnesitelný, arogantní sráč, s egem tak velkým, až žasnu, že se oba vejdete do dveří. +sdělí mu se sladkým úsměvem a pohřbí se pod burkou. A pro svoje i jeho dobro doufá, že ji nezkusí napadnout, když je zamotná v tomhle hábitu, a je rozhodnutá v tom případě porušit pravidla a použít magii. Protože jak už řekla, bojovat pohřbená zaživa, nedokáže povolenými prostředky ani ona...+