Jadeova pracovna s knihovnou

[Rebecca Altamirano]

+jediné, co ji překvapí je to, že o zbraně požádali až před kanclem. Protočí oči a nechá jim tam bez keců všechno co má. Čehož vyjímečně není moc, jen Five-seveN a jedna dýka+ Žasnu, že je chcete až teď. +ušklíbne se jedním koutkem a žasne i nad tím, že si ji neprošacujou osobně. Počká až jí dají vědět, že jsou spokojení a pak vejde dovnitř; rychlým pohledem přejede místnost a pak upře oči na Jadea+
Chci mluvit s tím klukem. +dokonce i bez pozdravu; jak nezdvořilé:D+

[Jade]

+chlápek pokrčí rameny, rozkazy jsou rozkazy, ale samozřejmě ji prošacují osobně, hned potom, co odevzdá zbraně, rychle a metodicky, aby náhodou neměla stížnosti na osahávání , pak přikývne, a nechá ji jít dovnitř+
+Jade sedí u stolu a pokuřuje, a když Becca promluví, zvedne koutek v úšklebku+ ts ts ts, krajně nespolečenský. +poznamená a odklepne si popel. Chvilku ji zkoumavě pozoruje, její výraz, chlad v jejích očích+ Ne. +řekne pak prostě, klidně a bez výrazu, nijak se neptá, oba vědí, o kom mluví+

[Rebecca Altamirano]

+přesně něco takového čekala; přejde ke stolu, opře se dlaněmi o desku a nakloní se blíž, dívajíc se mu do očí+ Ano. +procedí skrz zuby+ Může to být tady, nebo si ho najdu venku. Vyber si. +na okamžik se odmlčí, nechá ta slova viset ve vzduchu+ A nemusíš se bát, nic mu neudělám. Teenagerům zásadně neubližuju. Dokonce ani těm, co se mě pokusili zabít a následně začnou oblbovat čtrnáctiletou holku. +ušklíbne se sarkasticky; pořád nemá dobrou náladu, ale trocha toho vzteku maličko vychladla a chlad z jejích očí ustoupil+

[Jade]

+s očima pořád upřenýma do jejích pomalu típne svoji cigaretu; úšklebek mu na tváři zůstane, ale oči mu ztvrdnou, blýsknou varováním. Vstane, beze spěchu, ale s tušenou hrozbou v každým pohybu, až se dostane na její úroveń, mezi nima stůl+ Jestli se ho jenom dotkneš, tady nebo venku, osobně tě zabiju. +protáhne tiše, bez emocí, ale s o to silnější jistotou v hlase. Pak se mu na rty vrátí ten jednokoutkovej úšklebek+ A to ses tak najednou rozhodla pro vendetu? +poznamená pobaveně+ tak on ti šuká tu tvoji arabskou křehulku? +zvedne obočí a hlasem mu proběhne zabublání smíchu+ Neboj se, on ji nezbouchne. +odfrkne si, a vypadá, že ho to víc pobavilo, než co jinýho+ takže ty se teď rveš za pubertální city? +protáhne sarkasticky, a napětí v jeho těle zřetelně poleví+

[Rebecca Altamirano]

+neuhne ani o centimetr, dál se mu při té výhružce dívá do očí a ví, že to myslí naprosto vážně. Přesto jí rty zvlní slabý náznak úsměvu+ Jaká čest pro mně...+ušklíbne se a pomalu se narovná; při další větě ovšem celá ztuhne a pocítí obrovskou chuť ho praštit, opravdu hodně mu ublížit. Něco z toho se jí určitě znovu odrazí v očích, než to s vynaložením veškerého sebeovládní potlačí a probodne ho ledovým pohledem+ Jsem si dost jistá, že tak daleko to nejen nedošlo, ale dost dlouho ještě ani nedojde. A pokud budou její vztahy pokračovat tímhle stylem, tak možná nikdy. +mluví tiše a pořád si v duchu opakuje, že praštit ho opravdu nic nevyřeší, přestože by jí to udělalo tak dobře:D+ Jo, možná že rvu. Jsem za ni totiž zodpovědná, což pro mě neznamená jenom to, dát jí jídlo, oblečení a střechu nad hlavou. +odsekne studeně+ A kromě toho...za co se rveš ty? "Jenom se ho dotkni a osobně tě zabiju." +cituje ho s úplně stejnou dávkou sarkasmu v hlase, která kape i z jeho tónu a propaluje ho pohledem+

[Jade]

Jsi prostě speciální sněhová vločka. +protáhne, sarkasmus skoro hmatatelnej, a s pobavením sleduje ten její vnitřní boj o sebekontrolu; oči mu blýsknou, skoro jako kdyby chtěl vidět, co by se dělo, kdyby ji ztratila+ To doufám, naposledy mi na takovou srandu přišla poněkud mladá. +poznamená+ Nerad bych, aby k sedmnáctinám vyfasoval oranžovou uniformu. +pomalu obejde stůl a nakloní se k ní; teď je ona zády ke stolu, a on v její osobní zóně+ mám to přeformulovat? +ušklíbne se, nepříjemně blízko u ní, oči upřené do jejích+ Dotkni se kohokoliv z mých lidí... +zavrčí, hlas mu klesne do té znepokojivě varovné polohy+ a osobně tě zabiju. +dodá, na hranici šepotu, ale je dost blízko, aby ho slyšela; a zní to od něj skoro nemravně, jeho hlas jí sklouzne po kůži jako dotek bez kontaktu+ Chceš ho vidět? Fajn. +sykne, oči se mu zúží. Chytne ji za předloktí, dostatečně pevně, a přemístí je. Jen o několik pater a chodeb dál, před zavřený dveře Deanova pokoje; jen místo aby je otevřel, mávnutím ruky zprůhlední dřevěnou desku, jen jednosměrně, aby oni viděli dovnitř, a Dean je ne. Ne že by si jich všiml, i kdyby vešli; možná ani kdyby začali tancovat kozáčka. Kluk leží na posteli, na sobě pořád ten oblek, ve kterým byl na pohřbu, teď už pěkně zmuchlanej. Už nebrečí, ale ten pohled kterej upírá do zdi před sebou je děsivě mrtvolnej+

[Rebecca Altamirano]

+jenom se ušklíbne, trochu jakoby říkala "Já vím, že jsem." Bez pohnutí ho sleduje, jak obchází stůl a nedovolí si spustit z něj oči. Moc se jí nelíbí, že teď nemá moc kam uhnout, ale drží pečlivě neutrální výraz+ A to jsem si myslela, že tohle už máme za sebou...+povzdechne si trochu unaveně+ Oni nejdou po mě, já nejdu po nich. Je to fakt jednoduchý a opravdu nemám problém s tím to dodržet. +pokrčí rameny a jeho pohled klidně opětuje. Náhlé přemístění ji trochu překvapí, ale rychle se sebere; když ale dveře zprůhlední a ona uvidí to, co bývalo klukem, který na ni šel se střibrnou dýkou a dřevěným kolíkem a celý planul nenávistí, ale i životem, zůstane stát jako zasažená bleskem. Jediná myšlenka, která v její hlavě dostane konkrétní podobu je:+ Co se stalo...? +vydechne skoro neslyšně a pohled na ten prázdný výraz ji bolí téměř fyzicky. Nakonec odvrátí oči a zadívá se na Jadea, doufajíc, že jí řekne aspoň něco+

[Jade]

jo, to já taky. +povytáhne obočí+ a stejně tu jseš zase. +nakloní hlavu na stranu. pozoruje deana skrz průhledný dveře, mezi obočím drobnou vrásku nespokojenosti+ Před třema dny jsme pohřbili jeho matku. +poznamená zamyšleně, ale bez emocí+ Člověk si říká, upíří, vlkodlaci, organizovaný mafie... a nakonec tě sejme pouliční zloděj. +ušklíbne se docela zhnuseně+ Dal jsem jí zbraň, a ona ji nenosila. Dostala ochranku, a ona jí utíkala. +opře se bokem o futra a zadívá se na beccy+ neříkám, že si za to mohla sama, ale... když máš tři děti a čerstvě mrtvýho muže, bylo by fajn přijmout aspoň nějaký opatření. +odfrkne si, a na chvilku je i jemu vidět v očích vztek+ Je mi fuk, co jsi s ním přišla řešit. +řekne pak+ počká to. +dodá pevně, a jeho pohled nepřipouští diskuzi+

[Rebecca Altamirano]

Ale nepřišla jsem sem někomu urvat hlavu. Bože. +rozhodí rukama trochu zoufale+
+už si začíná myslet, že nic neřekne, když konečně promluví. Trochu se jí rozšíří oči a kousne se do rtu. Bezeslova ho poslouchá a znovu zalétne pohledem k Deanovi. Pak potřese hlavou, jakoby se snažila dostat ten jeho výraz z hlavy.+ Většina lidí si myslí, že jim se nic stát nemůže. A když už je smrt potkala, ten pocit často zesílí, místo aby to bylo naopak. Že podruhý už se jim to špatný určitě vyhne. +promluví nakonec po dlouhé době tiše, hlase bezvýrazný a vzhlédne k němu+ Jo. Počká to. +přikývne jenom a po tom vzteku, kterého byla ještě před chvíli plná, není ani stopa+

[Jade]

Dost to tak vypadalo. +poznamená, ale už to nemá tak varovnej osten+ Možná. +zamumlá nepřesvědčeně; někde uvnitř, hluboko v sobě, má zažranej pocit, že se možná snažila riskovat záměrně, ale nehodlá ho vyslovit nahlas+ dobrý pro ni. Nic moc pro ty tři děcka. +odfrkne si, ale víc se na to téma nevyjadřuje+ Jo. +přikývne, to si tak nějak myslel+ Cos mu chtěla? +zvedne obočí tázavě, na že by na tom záleželo, ale nejspíš by se o něj teď měl zajímat trochu víc+