Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Tos mi nikdy neřek. +vykulí na něj oči a ruku nechá v jeho, ale najednou je nervózní, pohledem těká po místnosti+ Locke. +zašeptá trochu zoufale+

[Locke Lamora]

+trochu vyděšeně na ni kouká+ Přece víš, že si dělám srandu, Kůstko, že jo? +chytne ji za bradu a otočí ji tváří k sobě+ Tak nevyšiluj. +usměje se křivě a pomalu si ji přitáhne k sobě, aby měla čas uhnout a trochu s ostychem jemně přitiskne svoje rty na její+

[Wenai Lafayette]

Kdo vyšiluje? Já vůbec nevyšiluju. +zamumlá a sleduje jeho rty, jak se k ní přibližují a dech jí v hrdle vázne až ji konečně políbí a ona jeho+ Oh bože. +vydechne jenom, když se i ona zmocní jeho rtů+

[Locke Lamora]

Ani trochu, +ujistí ji, konečně ji políbí a vydechne jí do rtů úlevou, že neucukla+ U Dobrodince. +zamumlá potichu, když zjistí, že ten pocit a chuť jsou pořád stejný, lehce jí přes hranu čelisti zajede prsty do vlasů a pomaličku jí líbá, jako by měl strach, že se mu Wenai rozsype, když se pohne rychleji+

[Wenai Lafayette]

+jenom silou nepostřehnutelné myšlenky, protože tohle je sen, z nich nechá zmizet oblečení, přitulí se k němu a dál ho líbá, dlaněmi přejíždí po jeho těle, hladí ho po svalech na rukou a předlokní, pak po bocích a po zádech zase nahoru až mu vjede prsty do vlasů+

[Locke Lamora]

+poněkud překvapeně zamrká, když se najednou ocitne nahatej, ale to už se k němu Wenai přitiskne a většinu ostatních myšlenek mu vymaže z hlavy+ Tak tyhle kosti mi chyběly. +usměje se koutkem úst a dlaní jí vyjede od boku přes žebra až na ňadro, který lehce pohladí a palcem krouživě polaská bradavku, líbá ji trochu naléhavěji a tiskne ji k sobě, jako by se bál, že mu zmizí+

[Wenai Lafayette]

Pojď ke mě, kostlivče. +usměje se na něj a přitiskne se k němu, obejme ho, aby ho cítila, hluboko, až v duši, políbí ho, nejprve pomalu a pak se její polibek prohlubuje a stává se vášnivějším+

[Locke Lamora]

+oplácí jí polibky a nemůže se nabažit jejích dotyků, její kůže, jejích rtů, a najednou má pocit, že mu ze všech těch pocitů exploduje hrudník+ Wenai. +odlepí se od jejích rtů a prudce oddychuje+ Ty jsi... krásná. +vydechne tiše a vpíjí se do ní očima+ Jako... +zatváří se zoufale, jak nemůže najít slova, aby vyjádřil, co chce+Jako hvězda letní oblohy, jež padá z nebeské klenby a uvádí do úžasu každého, kdo ji může spatřit. +pohladí jí po tváři a nechá si skrz prsty protéct pramen jejích vlasů+ Jak křišťálový písek, oslepující zlatými zrnky poutníky, zbloudivší na stezkách v deltě Baikongu. +obkreslí špičkou prstu její obočí, sjede přes oblouk nosu na rty a jemně je pohladí palcem+Jak měňavě duhové hřbety lososů, táhnoucích proti proudu řeky. +sklouzne motýlím dotekem po jejím krku a zlehka polaská prsty klíční kost+ Wenai, jsi... +zajíkne se+ Ne, už dál nesmím. +zavrtí pomalu hlavou, palcem přejede přes prohlubeň mezi klíčními kostmi a usměje se jedním koutkem+ Je to svatokrádež mluvit o tom, jak jsi krásná, když stejná slova používám pro stříbřitý vodopád či verše, při nichž se v očích objevují slzy. +řekne vážně a konečně se jí vpije pohledem do očí, hluboko, jako by se snažil dohlédnout až dovnitř do její duše+ A jsi krutá! +povzdychne si trochu zoufale+ Překrásně a líbezně, když mne posíláš na smrt a přitom se chvěješ strachy, jestli mne ještě uvidíš. +uctívá dotykem její jemnou světlou kůži, lehce jako dech pohladí její hrdlo+ Nekonečné dny pak hledíš a čekáš. Jako milenky z prastarých ság. +zastaví prsty těsně nad jejími rty a hypnotizovaně je pozoruje, pomalu se nakloní a znovu se jich zmocní, a líbá ji celou svojí bytostí+

[Wenai Lafayette]

+poslouchá ho, okouzlená, nezmůže se na jediné slovo, na jedinou odpověď, jen mu hledí do očí a když ji políbí, tak mu ty polibky oplatí, proplete prsty v jeho vlasech, líbá ho s láskou a něžností, než jí v náručí začne blednout a ona se probudí do nového dne, na tvářích slzy a v puse kus peřiny, kterou vyplivne+ Sakra! +zabručí+ Proč se vždycky, ale vždycky musím probudit před tím. +zamračí se a posadí se na posteli+

[Wenai Lafayette]

+dojde tam z plesu a nadává jak špaček+ Sakra! Doprčic! Klidně bych mohla bejt mrtvá. +koukne na mobil a hodí ho z okna+ Tohle taky nepotřebuju, když mi nikdo nevolá! +strhá ze sebe šaty a kope do nábytku, dokud si nenarazí palec a pak odkulhá na postel a zavrtá se do ní, hlavu pod polštář ve snaze se udusit začne usínat+