od Locke Lamora » 02 úno 2013 22:43
+oplácí jí polibky a nemůže se nabažit jejích dotyků, její kůže, jejích rtů, a najednou má pocit, že mu ze všech těch pocitů exploduje hrudník+ Wenai. +odlepí se od jejích rtů a prudce oddychuje+ Ty jsi... krásná. +vydechne tiše a vpíjí se do ní očima+ Jako... +zatváří se zoufale, jak nemůže najít slova, aby vyjádřil, co chce+Jako hvězda letní oblohy, jež padá z nebeské klenby a uvádí do úžasu každého, kdo ji může spatřit. +pohladí jí po tváři a nechá si skrz prsty protéct pramen jejích vlasů+ Jak křišťálový písek, oslepující zlatými zrnky poutníky, zbloudivší na stezkách v deltě Baikongu. +obkreslí špičkou prstu její obočí, sjede přes oblouk nosu na rty a jemně je pohladí palcem+Jak měňavě duhové hřbety lososů, táhnoucích proti proudu řeky. +sklouzne motýlím dotekem po jejím krku a zlehka polaská prsty klíční kost+ Wenai, jsi... +zajíkne se+ Ne, už dál nesmím. +zavrtí pomalu hlavou, palcem přejede přes prohlubeň mezi klíčními kostmi a usměje se jedním koutkem+ Je to svatokrádež mluvit o tom, jak jsi krásná, když stejná slova používám pro stříbřitý vodopád či verše, při nichž se v očích objevují slzy. +řekne vážně a konečně se jí vpije pohledem do očí, hluboko, jako by se snažil dohlédnout až dovnitř do její duše+ A jsi krutá! +povzdychne si trochu zoufale+ Překrásně a líbezně, když mne posíláš na smrt a přitom se chvěješ strachy, jestli mne ještě uvidíš. +uctívá dotykem její jemnou světlou kůži, lehce jako dech pohladí její hrdlo+ Nekonečné dny pak hledíš a čekáš. Jako milenky z prastarých ság. +zastaví prsty těsně nad jejími rty a hypnotizovaně je pozoruje, pomalu se nakloní a znovu se jich zmocní, a líbá ji celou svojí bytostí+
Většinu mé váhy tvoří mozek!