od Syriana Spinnel » 28 lis 2015 22:45
+Jen přikyvuje hlavou, a všechny ty "rady" si pečlivě ukládá do paměti. Vyvolat nějako roztržku by opravdu nechtěla. Když zmíní bitvu tak se na něj překvapeně a celkem nechápavě podívá, co tím jako myslel, ale nechá to být. Jak říká na to bude čas později.+ Dobře puso, nebudu +usměje se na něj, a zmizne do kuchyně, kde mu nachystá snídani, a aby ho trochu popíchla tak mu tam přicpe hordu zeleniny hi.+ Hele brouku, tak já jdu dumat nad tou "velkou večerní" a snažit se se sebou něco udělat. +Sice by to nepřiznala, ale jelikož on všechno stejně vyčmuchá.+ Jsem z toho děsně na nervy +Kápne božskou a chřoupe jeho rajče.+
Siana:
+Vždycky tohle místo nesnášela. Pokaždé, když musela jít pro nějakého šmejda k lovu, bylo to pro ni neskutečně nepříjemné. Takové odporné místo. Vlhké stěny, pokryté chomáčky letité plísně, kapky stékající po stěnách. Zatuchlý vzduch, obtěžkaný pachy lidských těl a jejich... produktů. Jak odporné, a co je horší, neskutečně to dráždí její vlčí smysly, a tak má nervy ještě víc napružené, než je třeba. Taky už se dvakrát přeměnila, do svého druhého já, aby unikla nutnosti přemýšlení nad věcmi. Strach... to slovo v ní evokoje mnoho. Stovky lovů, kdy to byl právě strach loveného, který ji, a její druhy k sobě lákal jako nejsladší vábnička. Strach z Gabriela, ano, z muže, kterého milovala celým svým srdcem a byla pro něj ochotna obětovat mnohé. Nakonec i sebe. Nu a nakonec strach ze smti, právě ten teď svírá ledovou rukou její srdce a pomaličku stiskává v pěst a ledová panika ji zaplavuje v přílivových vlnách. Ne, nemrzí ji to, co udělala. Ani ti mrtví lidé... vždyť lidi umírají každý den a na světě je jich jak sraček. Jediné, co jí vadí, že to zrzavá mrcha nakonec přežila. Přežila a zkazila tak vše, co mohla. Když ji viděla v tom sále... Měla chuť zlomit ten hubený krček aby byl už jednou pro vždy klid. Aby byl Gabriel volný, svobodný... Vždyť to dělala všechno jen kvůli němu! Moc dobře věděla, že na ni nikdy nezapomněl. Dokonce si nechal i tu hnusnou koženou bundu, co mu kdysi dávno dala. Och kolikrát měla chuť ji spálit v krbu a smazat! A teď, místo toho aby vládla po jeho boku, tohle! Už to nebude dlouho trvat, slunce už třikrát zapadlo. Takže dnes v noci. Jestli pak si pro ni Gabriel přijde osobně? Ne, nechce se jí umírat. Sobecky miluje svůj život, své dokonalé pružné tělo, svého vlka. Z hrdla se jí vydere zoufalé zavrčení. Čekání je mučení.
Feels like I drown in your every word
And every breath that's in between
Somehow you got me where it really hurts
It's killing every part of me