Obývací pokoj s barem

[Victoria]

nebo spíš slanina. +uculí se+ no já bych stejně nechtěl růžovej pokoj, ani kdybysme to věděli. +usměje se na něj+ uděláme třeba... světle žlutej? nebo zelenej? a nějaký obrázky na stěnu, zvířátka a kytky a tak. +pokrčí rameny+ a musíme koupit kočár, a vanu a pult na přebalování, a oblečení, a lahvičky. a tu autosedačku. +uculí se+

[Byron]

No to já taky nechci růžovej, že jo, ale nějaký jiný možnosti tu jsu pořád. +zazubí se na ni vesele+ No, to musíme. +přikývne+ Tak to koupíme hned, jak se vrátíme ze španělska. +rozhodne jako hlava rodiny+

[Victoria]

tak jo. +usměje se, a obejme ho u sebe blíž+ a ještě spolu musíme stihnout jít na pořádný rande, dokud máme čas a energii. +zazubí se, a vtiskne mu pusu+ chci bejt s tebou, dokud nás nikdo nehoní. +pošeptá mu do trika+

[Byron]

Půjdeme, kočko. +pousměje se a objímá ji u sebe+ Neboj se, naše dítě bude extra hodný, to nás nikam honit nebude. +uchichtne se potichu+

[Victoria]

i hodnejm dětem rostou zuby. +uculí se, a trochu ho líbá na rameno+ dáme ho rovnou spát do pokojíčku? +koukne na něj tázavě+ a co když... co když nebudu potom moct... to? +zamumlá mu do trika trochu vyděšeně+ viď že si nenajdeš někoho bokem?

[Byron]

Co potom nebudeš moc? +koukne na ni poněkud zmateně, než mu to dojde+ No to neeee. +zavrtí hlavou+ Já si nikoho jinýho hledat ani nechci ty seš totiž moje! +koukne na ni opravdově+

[Victoria]

no to jo, ale to říkáš teďka, když to máme víceméně pravidelně, že jo. +pousměje se, a stulí se u něj dokud není takhle malinká+ řekni mi to ještě. +pošeptá mu tajně+ že jsem tvoje. a tak. mně je pak děsně pěkně, tak vevnitř. +svěří mu to jak tajemstvíě

[Byron]

Ty jsi totiž úplně moje. +usměje se na ni a objímá ji a tulí k sobě+ A nikdy tě nikomu nedám, nikdy nikomu. +šeptá jí do kůže a ohlazuje ji+

[Victoria]

úplně +pousměje se, zavře oči, a nechá se k němu přitulit+ nikdy. +zašeptá, a pak je potichu, a jen si vychutnává jak voní jeho kůže, a jak jí pod uchem tluče jeho srdce, a pomalu se nechá ukolíbat do spánku+

[Byron]

+je děsně moc rád, že ji může držet a trochu ji kolíbá v náručí a sem tam se pousměje, protože mu to přijde děsně moc pěkný a když usne, tak ji jemně položí na gauč do polštářů, lehne si k ní a přehodí přes ně deku, aby jí nebyla zima+