Svatební cesta

[Styx Lupin]

[Styx Lupin]

+ještě než vyrazí spolu na svatební cestu, udělají si Styx s Remusem krátký výlet do malebného městečka někde v Británii+ Doufám, že jsem nás přemístila na správné místo +uculí se Styx a když se oba trochu rozkoukají po okolí, Styx se na Remuse tajemně usměje+ Tak už víš, kde to jsme, lásko? +zadívá se do dálky na siluetu hradu na malém ostrůvku, dominantu města, a pak zvědavě sleduje Remuse+ Poznáváš to tady?

[Styx Lupin]

+Remus chvíli kouká po okolí a pátrá v paměti, tvář se mu najednou rozzáří+ Jistěže to tady poznávám... to je Cornwall! +zvolá nadšeně+ Vyrůstal jsem tady +nostalgicky se rozhlíží+ Tamhle je Marazion +ukáže k městečku za jejich zády+ Ve městě jsme měli dům. Kdoví, jestli ještě stojí. Nebyl jsem tady od svých jedenácti let +zabere se do vzpomínek a je na něm poznat, jak je dojatý+ Styx... jak jsi věděla, že jsem tady kdysi žil? +obejme ji kolem pasu+

+napjatě Remuse sleduje, zvědavá na jeho reakci+ Co bych to byla za manželku, kdybych nevěděla, kde se můj manžel narodil a kde strávil dětství? +zamrká na něj šibalsky+ Tak se můžeme jít podívat, jestli tam pořád je. Moc mě zajímá, kde jsi jako kluk bydlel +přitulí se k němu+ Máš radost? +vyzvídá úplně zbytečně+

[Styx Lupin]

Jistěže mám +Remus si přitiskne Styx k sobě+ Už kolikrát jsem si říkal, že bych se sem jednou chtěl vrátit. Nakonec se mi to splnilo. Díky, Karkulko +přitáhne si ji k polibku+ Ukážu ti město i dům mých rodičů... ale nejdřív tě vezmu tamhle +kývne ke hradu+ Musíme si ale pospíšit, protože jak začne příliv, voda zatopí cestu +vezme ji za ruku a rozeběhnou se po kamenném chodníku k ostrovu+

+když se vydrápou do kopce a Styx uvidí hrad zblízka, je z něj úplně unešená+ Nádherná stavba. Jako nějaký křižácký hrad. Jak se jmenuje? +pokračuje nádvořím dál+

[Styx Lupin]

+Remus poctivě zaplatí u pokladny vstup+ St Michael's Mount. Taky bývá nazýván klenotem v cornwallské koruně +projdou si celý hrad, Remus dělá Styx průvodce po celé pevnosti, poněvadž to tam dobře zná+ Můj otec mě sem často bral a vyprávěl mi spoustu historek +odpoví jí na otázku, jaktože se tam tak vyzná+ Chceš slyšet jednu zajímavou pověst? +posadí se chvíli na místo, z kterého vidí na cestu na pevninu, i na město na druhé straně+ Na tomto kopci na ostrově žil kdysi mýtický obr Cormoran. Každou noc se brodil na břeh a kradl vesničanům krávy a ovce. Všichni si zoufali, ale nic nezmohli. Až jedné noci chlapec jménem Jack přeplaval na ostrov a vykopal hlubokou jámu. Když vyšlo slunce, zatroubil na roh, aby vzbudil obra. A Cormoran, oslepený sluncem, spadl do jámy a zemřel +ukáže dolů k moři+ Každý den, když se voda při odlivu rozestoupí, poutník může suchou nohou přejít po hrázi, v níž jeden kámen má tvar srdce. A kdo na něj šlápne, uslyší bušení srdce obra Cormorana.

+Styx zaujatě naslouchá, ne že by ji příběh obra tak zaujal, ale moc ráda poslouchá ty Remusovy zajímavé příběhy, které jí vždycky vypráví+ Ty umíš povídat snad o úplně každém místě v Anglii +podezírá ho se smíchem+ Tak to abychom vyrazili, než bude příliv. Chci najít to srdce obra +vyskočí na nohy, vezme Remuse za ruku a rychle seběhnou dolů k hrázi+

[Styx Lupin]

S: +dorazí k hrázi+ Kdo první najde ten obrův kámen, dostane od toho druhého velkou pusu +uculí se té rafinované sázce a už skáče z jednoho kamene na druhý a poctivě hledá ten ve tvaru srdce+
R: Vyhrál jsem! +zavolá na ni po chvíli Remus a významně ukáže prstem dolů na kámen, na kterém stojí+
S: Ale to není fér! Tys přesně věděl, kde ten kámen je +culí se Styx+
R: +Remus se tváří jako neviňátko a jen se potutelně usmívá+ Nicméně, chci svoji odměnu +přitáhne si ji k sobě a políbí ji+
S: Počkej! To jsem ti měla dát pusu já +směje se, ale ochotně mu nastaví rty, takže se odměňují navzájem+ Pššt! Chci slyšet bušení srdce toho obra +oba ztichnou a chvíli naslouchají+ Nic neslyším... jsou to jenom báchorky +mávne rukou+
R: Ale já něco slyším... +Remus koukne směrem k moři+ Blíží se příliv. Pokud si nechceš namočit boty, měla bys začít utíkat +zasměje se a rozeběhne se s ní k chodníku, vedoucímu na pevninu, který už začínají omývat první vlnky+

[Styx Lupin]

+přejdou sotva pár metrů a voda se začne přelévat přes chodník+ Musíme se zout +navrhne Styx, protože se jí nechce celý den běhat po městečku v mokrých botech. Rychle si oba zujou boty a capkají bosí po mokrých kamenech. Když jsou asi uprostřed, Styx už sahá voda po kolena+ Jak dlouho ještě bude ten příliv stoupat? Abychom nemuseli nakonec ke břehu doplavat +zasměje se a brodí se vodou+

No +zadívá se na ni Remus z té své výšky+ odhaduji, že tobě bude za chvíli sahat asi tak do pasu +cukne pobaveně koutky+ A to přece nemůžu připustit +bez varování ji vezme do náruče, až Styx vyjekne a přilepí se k němu jako klíště a Remus ji bezpečně odnese nenamočenou až na druhý břeh+

[Styx Lupin]

+sednou si spolu na pláž a nechají si oschnout mokré nohy a chvíli se kochají tím romantickým panoramatem hradu St. Michael+ Nevím jak ty, ale já mám hlad jako vlk +oznámí najednou Remus hladově a tváří se, že by snědl i Karkulku+ Najdeme ve městě nějakou restauraci, najíme se a pak ti ukážu náš dům. Co ty na to? +líbne Styx do vlasů+

Je tady nádherně. Asi sis tady užil krásné dětství, že ano? +užívá si Styx tu pohodičku+ Mně už taky pěkně vyhládlo +přizná a začne si obouvat boty+ Skvělé. Musíš mi ukázat úplně všechno +vyskočí na rovné nohy, podá Remusovi ruku a vytáhne ho nahoru+ Tak jdeme po stopách minulosti +ruku v ruce vyrazí směrem k městu+

[Styx Lupin]

+Remus pokrčí rameny+ Zase tak idylické dětství jsem tady neprožil. Přistěhovali jsme se sem s rodiči, když mi bylo pět... hned poté, co se mi to stalo... se Šedohřbetem +očividně se mu o tom nechce moc mluvit+ Ale naštěstí mi zůstaly hlavně ty hezké vzpomínky na tento kraj +jak procházejí uličkami města, ocitnou se na malém náměstíčku+ Vidíš tamhle ten velký dům? Tak tam jsem chodil do školy, než jsem nastoupil do Bradavic +zavzpomíná+ No to snad ne! Z mé „milované“ školy je dneska restaurace! +zasměje se Remus překvapeně, když dojdou blíž+ Jako na zavolanou. Už nemusíme žádnou hledat. Posedíme venku?

Tak to jsem netušila +Styx se zatváří trochu provinile, ale pak už si málem ukroutí hlavu, jak sleduje všechna ta zajímavá místa, která jí Remus cestou městem ukazuje+ Typický mudlovský nápad, udělat ze školy hospodu +taky se tomu pobaveně zasměje+ Jo, sedneme si venku. Chci si to tady pořádně prohlédnout +posadí se na dřevěnou lavici před restaurací+ Opravdu malebné městečko +kochá se okolím+

[Styx Lupin]

+vyberou si z jídelního lístku, Remus samozřejmě flák masa, Styx si objedná jenom nějaký zdravý těstovinový salátek a zatímco čekají na jídlo, Remus se nostalgicky rozhlíží po náměstí+ Hodně se to tady změnilo za těch třicet let. Tamhle bývala cukrárna, dělali tam fantastickou zmrzlinu. A tamhle, jak je teď ten obchod, byla knihovna +ukáže na rohový dům naproti restauraci+ Tam jsem byl ještě častěji, než v té cukrárně +zasměje se a to už jim číšník přinese jídlo+ Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu ve své bývalé škole obědvat se svojí ženou +usměje se nad tím pobaveně+ Tak dobrou chuť +popřeje jí a hladově se pustí do svého jídla+

+Styx přimhouří oči a dumá nad tím, jak to tady vypadalo za Remusových dětských let+ Úplně si tě představuji, jak tady jako malý klučina pobíháš po náměstí. Ze školy rovnou do knihovny a pak ještě rychle na zmrzlinu +uculí se vesele+ Třeba tě tady ještě něco překvapí, stejně jako ta škola +tipne si a taky mu popřeje dobrou chuť a začne si pochutnávat na salátu+ Je to opravdu moc hezké městečko. Ale přiznávám se, že úplně nejvíc se těším na ten váš dům. Jsem hrozně zvědavá, kde jsi žil a vyrůstal +je na ní vidět to očekávání+