Vchod

[Beatrix]

Zde zvoňte

[Kristián]

+Zaparkuje před barákem a má dost silnej a neodbytnej pocit deja-vu+ No fakt...+když mu to Bea říkala, tak tomu ani nevěnoval moc pozornost, ani tomu moc nevěřil, ale má vážně pocit, jako by se vrátil o pár let zpátky. Vezme si z kufru tašky, ale pak se ušklíbne, položí je na zem a prvně si zapálí. Zhluboka potáhne, vydechne a notalgicky se zadívá na hladinu jezera.+ Teraz už viem, že tam si... +Projde se kolem domu, aby to tam obhlídl a pak típne cigaretu do popelníku před schodama+ Predvídavé...

[Beatrix]

+Zaparkuje venku a chce si rovnou odemknout, ale zarazí se s klíčem v ruce a prvně zazvoní. Pak si teprve odemkne, vejde dovnitř a rozhlídne se+ Kristián?

[Beatrix]

+Když se jí ani napotřetí nepodaří projet bránou, zaparkuje auto definitivně o betonovej plot a dál se pokouší po svých - no to taky není žádná sláva+ Kristiáánééé! +vyřvává tam, že psi zaskučijou a rači se skovají do boudy+ Kde seš?! +buší chvílu na dveře, no když nikdo neotvírá, tak pracně vyhrabe z kapsy klíče a šestým se i trefí a otevře+ Tak! +vpadne tam a zvedne prst+ Já ti totiž musím říct, že tě- +nadechne se a zůstane koukat okolo. Barák vypadá, jako by tam nikdy ani nikdo nebydlel.+ Kristián? Bist du hier? +nejistě se rozhlíží a ještě nejistěji dojde ke schodišti, vyběhne nahoru do jeho pokoje a pozotvírá všechny - prázdný- skříně a šuflíky+ Scheisse! +rozbrečí se+ 'hast mich wieder verlassen...+rozbrečí se tak srdceryvně, že i kytky se rači koukají jiným směrem+

[Beatrix]

+Se Sylvií a Žanetou si vzaly děcka a jejich kamarády a vyrazily sem. Zaparkujou a děcka hned nakukujou oknama+ No moc se na ty okna nelepte...+poznamená, páč je tam docela dobrej alarm a rychle odemkne. Trochu se zarazí, než otevře, ale potřepe hlavou - Kristián by tam měl auto.+ Ták....+no projistotu se tam rozhlídne a sice cítí trochu zklamání, že je tam fakt prázdno, ale čekala to, tak co.+ Vemte si batohy a běžte si vybrat pokoje! +pobere taky věci a vpustí sebranku do areálu+ A opatrně na psy!

[Beatrix]

+Když se odtam po víkendu pakujou, pořád ještě vyhlíží kolem baráku, ala nakonec to vzdá, zamkne a zavolá správci, ať to tam zase hlídá.+

[Memory]

Po dlhom, dlhom čase sa naraz spoza zákruty vynorí malý modrý mini cooper. Zpomalí a skoro váhavo sa blíži po príjazdovej ceste, až nakoniec zaparkuje pred vchodom. Jeho majiteľka vylezie von a celkom vyjavene pozerá na dom pred sebou. Od vtedy, čo tu bola naposledy sa dosť zmenil. Batožinu nechá v aute a priblíži sa ku vchodovým dverám. Vytiahne zväzok kľůčov, ale hneď jej dojde, že do zámku už dávno nepasujú.
Aj keď dom vyzerá opustene, zazvoní.

[H.W. Hoffmann]

(No to sou nám hosti! Náhodou se sice změnil, ale vypadá jak vypadal kdysi, takže v podstatě známě )

+Dlouho se nic neděje, pak se zevnitř ozve zavření nějakých hodně těžkých dveří a po chvíli jí dojde otevřít poslední dobou docela stálej obyvatel Loch House. Zadívá se na ni a pozvedne trochu obočí+ Zdravím...Memory, žejo? +trochu se tomu poušklíbne - tak jako pobaveně, že jí otvírá tam, kde dřív bydlela ona+ No pojďte dál...ale bohužel tu Váš bratr není...+pustí ju hned dovnitř+

[Memory]

Rozhodne nie je pochýb o tom, jak Mem prekvapí, kto jej prišiel otvoriť. Dosť podozrievavo sa naňho zahľadí, obzvlášť keď sa tak divne uškŕňa. "Ehm.... a kde je? Kedy sa vráti?" spýta sa. Zabudne aj na pozdrav, jak je vyvedená z miery. Ani sa radšej nepýta, odkiaľ ju dotyčný pozná. Dnu nevojde.

[H.W. Hoffmann]

Čekala jste tu někoho jinýho? +koukne na ni tázavě+ Vím já? +pokrčí ramenama+ Na Mýtince, v Americe...já ho nehlídám. Proč by se měl vracet? +nechápavě+ On tady přece nebydlí pořád...
Je vám tam venku teplo? +rýpne si, protože je tam docela klendra a on mrzne i mezi těma dveřma+