Pokoj vlevo nahoře

[Locke Lamora]

tak jo. +uculí se, a oba jí daj pusu+ prosím tě viď že nebudem šermovat? +koukne na Jeana a směje se+ no neuškodilo by ti trochu trénovat. +zazubí se Jean, a schytá šťouchanec do žeber+ tak jdem najít hernu. +rozhodne se lamora, a po pár pokusech se jim podaří najít pánskej pokoj a zásoby whisky+

[Wenai Lafayette]

+dojde nakonec do svýho pokoje a rozhlídne se tam, protože je to tam úplně jiný, než tehdy a tak je z toho zmatená ještě víc a taky ztracená, tak tam chodí a dotýká se věcí a snaží se nějak si urovnat myšlenky+

[Locke Lamora]

+chvilku se prohrabává skříněma a věcma co zbyly v tom pokoji naproti, a snaží se z toho složit něco dohromady, zbytky osobnosti, část příběhu. Pak si řekne, že to je úplně naprd, vykašle se na to, a zavře za sebou dveře. chvilku jen tak stojí na chodbě, rozhlídne se, a potom zkusí dveře k jejímu pokoji, že by si aspoň mohl chvíli vonět k polštářům+

[Wenai Lafayette]

+je ve svým pokoji a dveře nejsou zamčený a když se otevřou a mezi nima se objeví on, tak se k němu otočí a fakt se snaží, děsně moc se snaží ho poznat+ Řekni mi.... +zašeptá tak jako vyprahlým hlasem+ Řekni mi jak jsme se seznámili?

[Locke Lamora]

+nečeká, že ji tam najde, trochu ho to překvapí, a tak úplně automaticky se na ni usměje, než jí v očích uvidí to nepoznání+ my? +pousměje se+ no... +poškrábe se ve vlasech+ to bylo na lodi. už to je pár let. +usměje se tý vzpomínce+ bylas převlečená za kluka, ale já jsem to hnedka prokouknul. +uculí se+

[Wenai Lafayette]

+trochu se tam porozhlídne a něco si naleje, protože to je tak zhruba stejný+ Na lodi jo? A kam sme jeli? +koukne z okna a zavrtí hlavou+ Tak já udržuju pár let vztah se dvěma chlapama a ani o tom nevim. +povzdychne si+

[Locke Lamora]

+posadí se u ní na gauč, a doufá, že ho nevyhodí+ no, každej jinam. +uculí se+ jestli se dobře pamatuju, jela jsi do westerosu, s takovým kusem látky, hledat odpovědi na otázky. +pousměje se na ni+ já myslím, že si vzpomeneš. určitě si vzpomeneš, třeba časem. +koukne na ni, rty se mu zvednou v lehkým úsměvu, a ruka se mu trochu škubne, jako by se jí chtěl dotknout, a pak si to rozmyslel+

[Wenai Lafayette]

Doufám, že si vzpomenu. +přikývne a vytáhne si nohy nahoru k sobě a schoulí se tam do klubíčka v rohu pohovky+ Je to.. úplně šílený. Nic si nepamatovat. A vy kolem. Vy všichni, na mě koukáte, jako bych něco provedla.

[Locke Lamora]

já tomu věřím. +přikývne+ jasně že jsi nic neprovedla. +zavrtí hlavou a usměje se na ni+ jen o tebe máme strach. +pokrčí rameny+ všichni by ti moc rádi pomohli, ale... já vůbec nevím jak. +koukne na ni tak nešťastně+ viktor určitě najde nějaký kouzlo. +řekne přesvědčeně+

[Wenai Lafayette]

Já mám taky strach. +zašeptá a vyžahne tu skleničku a neleje si další+ Na to není žádný kouzlo. +zavrtí hlavou+ Nikdy jsem o žádným neslyšela, co by vracelo paměť.