Pokoj v prvním patře vlevo

[Viktor Lafayette]

Všechno? Jak to? Co se stalo? +koukne na ně+ Pojďte dovnitř. +pozve je do pokoje a posadí Wenai na gauč+ Co si pamatuješ, Wenai? +zeptá se jí a ta na něj koukne trochu nechápavě+
Jak co... mě přijde že všechno. Ale je teda ne. +ukáže na kluky+ Ségra se zrovna vdala a odjela pryč. A já chodím s Ještěrenou. +uculí se trochu+ Kde je vůbec?

[Locke Lamora]

+koukne výmluvně na viktora, jakože to vidí sám, a sedne si do křesla,tak sklesle, a ramena má svěšený, Jean ho poplácá po rameni, a oba s napětím čekají, co na to řekne, a jestli to dovede opravit+ nikdo takovej tu není. +opáčí a zamračí se+

[Viktor Lafayette]

No co se stalo? +koukne na kluky+ To se ráno vzbudila a nic si nepamatovala, nebo jak? Praštila se někde? +snaží se to z nich vytáhnout+ Nevím, jestli dokážu... nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal přímo.

Já jsem se nikde nepraštila, všichni ste praštěný! +vyjekne Wenai+ Ještěrena bydlí nahoře, v pokoji naproti mě, samozřejmě.

[Jean Tannen]

nooo, víceméně? +uculí se trochu nervózně, pač je mu jasný, že jim děsně vynadá+ utekla v bouřce na moře a dost prochladla, a když se pak ráno probudila, vůbec nevěděla, kdo jsme. +pokrčí rameny smutně+ no, tak to tam asi zahnil, protože poslední tři roky ven nevylez. +zašklebí se trochu+

[Viktor Lafayette]

To je víc, než tři roky, ztratila paměť za víc jak šest let. Já... nevím. +pokrčí rameny+ Možná bysme ji měli vzít k doktorovi. +odtuší a tázavě na kluky koukne+

Já k žádnýmu doktorovi nepudu! +vyskočí z gauče+ Nejsem na hlavu! Já tam znova nepudu! Nikdy! +zavřískne a vyběhne ze dveří a někde na Tvrzi se schová, aby ji nenašli+

[Locke Lamora]

ale to né, já nechci, aby na ní dělali nějaký pokusy. +zamračí se Locke+ nebo myslíš... +koukne na Viktora a přemejšlí o tom+ Ale nejseš, to je jasný. jenom se ti něco stalo, a tam by ti pomohli. +natáhne k ní ruku, ale to už mu uteče, tak si povzdychne, a promne si kořen nosu+ takhle zdrhá furt. +pousměje se na Viktora, a vůbec neví, co má dělat, tak se sebere, a jde se kouknout do toho pokoje naproti jejímu, jestli tam fakt není nějaká kostra+

[Viktor Lafayette]

No nejdřív musíme zjistit, proč tu paměť ztratila a pak to podle toho můžeme spravt, že jo. A já teda nevím, co dělat... Jsem archeolog, ne doktor. +koukne na něj a pak na dveře, kudy utekla Wenai+ Ona tedy dost utíkala. +přikývne+ Většinou do jiných světů, ale vždycky se vrátila. +pokrčí rameny+

+ne fakt tam nikde žádná kostra není +

[Jean Tannen]

+kouká jak Locke odchází, a pak koukne na Viktora+ no, já myslím, že to je taky tak trochu forma útěku. +pousměje se+ no, možná se prostě podvědomě rozhodla zapomenout to, co se jí nelíbilo... a holt to zahrnuje i nás. +uculí se tak nějak hořce+ ale jsi taky kouzelník. +pokrčí rameny+ tak budeme asi muset doufat, že se zase vrátí. +usměje se+

[Viktor Lafayette]

Jo asi jo. +přikývne a koukne na něj+ Já si nemyslím, že by na vás chtěla zapomenout. +zavrtí hlavou+ Byla teď hodně ve stresu, poslední dobou... +posadí se a položí hlavu do dlaní, jak nad tím přemýšlí+ Jsem kouzelník. +přikývne a koukne na něj+ A co by sis představoval, že udělám? Není to jen tak, že jako zamáváš hůlkou a všechno se spraví.

[Jean Tannen]

já vím, že to tak není. +zavrtí hlavou a sedne si na gauč+ ale říkali jsme si s lockem, že to asi má něco společnýho s magií. +pokrčí rameny+ ta ztráta paměti. takže bys mohl vědět co s tím spíš než my. +povzdychne si+ můžu do vaší knihovny? třeba tam něco najdu. +navrhne+