Podkrovní byt

[Victoria]

nee. +musí se uculit+ mně je fuk co piješ, fakt jo. +usměje se, a jen tak míchá hůlkama nudle+ brzo to dostanu. +pohladí si trochu břicho, a kouká si do krabičky, pač oba vědí svý+ a mám pocit, že se mnou nechceš spát. +pokrčí rameny a celá se ošije+ a když se o tom budem bavit, tak se zas pohádáme. a já se s tebou nechci pohádat, pač za mý hormony nemůžeš. +usměje se+

[Byron]

Cože nechci?! +vyvalí na ni oči+ To je to poslední co nechci, co chci, co nechci chtít... +zkusí to ještě jednou+ No prostě je to to první co chci! +zakončí to nakonec+ Dobře, nebudem se o tom bavit. +usměje se a přijde k ní+ Pojď ke mě, kočko. +obejme ji a přitiskne k sobě+ Já tě ochráním.

[Victoria]

+moc se jí k němu nechce, ale nebrání se, a pak se mu v náručí trochu uvolní, odloží si nudle a omotá mu ruce kolem pasu+ promiň. +zamumlá mu do trička+ já vím, že se chovám jak kráva. +zafuní mu tam, a schová se u něj úplně nejvíc+ to bude zas dobrý. +slíbí mu+

[Byron]

Bude, kočko. +přikývne+ Já vím, že to máš těžký. Bude to zas dobrý, hele. +vytáhne tabulku z tašky, ve který donesl číňan tu večeři+ Tady máš čokoládu. +usměje se na ni+ Je jenom tvoje.

[Victoria]

ale ty to máš taky těžký. +natulí se k němu+ a stejně jseš na mě děsně hodnej. +sedne si s ním zpatky na postel+ dík. +dá mu moc pěknou pusu, a nejdřív jde dojíst ty nudle, trochu se o něj opře, a hladí ho chodidlem po noze+ mluvila jsem s bráchou. +vykládá mu+

[Byron]

Já musím, jinak by mě tvůj brácha zbil. +uculí se na ni+ Vidíš! +vykulí oči a vezme si svůj závitek+ A co říkal? Už mě jse zmasit? Bude chtít u nás v novým domě pokoj na zálety?

[Victoria]

to teda zbil. +zazubí se na něj+ hele, jestli budem mít někdy děti, tak musíme mít kluka a holku, aby měla bráchu, to je totiž děsně pěkný. +uculuje se na něj+ nee. dyť sem mu nechala celej dům. +směje se+ chtěl se poradit. má kámoše, je ženatej, a nedávno se jim narodilo děcko, ale ta jeho žena má milence, a ta dcera asi není jeho. +povzdychne si mezi soustama+ všichni to vědí, že se s někým tahá, ale nikdo mu to neřekne, že jo. a on má tu malou děsně rád.. +mávne rukou+ tak řešil, jestli mu to říct a zkazit mu to, nebo ho v tom nechat. +zahuhlá skrz nudle+

[Byron]

No to nevadí, že jo, tohle je dům ve městě, výhodný postavení, že jo. +uculí se a pak se zatváří děsně zadumaně a moudře+ Mno... tak to je těžká věc, ale já bych mu to řek. +pokývá hlavou nakonec svýho minutovýho uvvažování+ Nějak taktně, že jo. Však ji může mít rád dál, ne, tu malou.

[Victoria]

jo? +zazubí se+ no můžem mu nechat ten tvůj byt, že jo, jestli si ho teda nechceš nechat, na svý zálety, když máš takovou praxi. +směje se+ no jo, ale on je šťastnej, a ostatním do toho nic není, že jo. +pokrčí rameny+ já nevim, jestli bych to řekla. ty bys to chtěl vědět? +koukne na něj a žvejká nudle+ já myslela, že to chlapi maj jinak, když ty děti nejsou jejich. +zajmá se+

[Byron]

No já mám obrovskou praxi. +zatváří se jako svůdník největší+ Ale už jsem s ní skončil, teď už jenom tutoruju ty méně šťastný jedince a tak. +uculuje se trochu+ Já nevím. +pokrčí rameny+ Asi jo, protože by mě ti jinak žralo, ale když bych to nevěděl... no asi lepší se to dozvědět dřív, než pozdějc. +uvažuje nad tím+ Já nevim. Já myslim, že to se jenom tak řiká.