Obývák

[Beatrix]

[Kristián]

+Sejde zvrchnu ze svýho pokoje a zahlídne venku Beino auto. Zdálo se mu, že něco slyší, ale myslel si, že je to zvenku+ Beatrix? +zavolá+

[Beatrix]

+Jak ho slyší, tak tam pár kroky dojde ze zahrady+ Ahoj...+pousměje se, no nijak vesele+ Tak...už ses zabydlel?

[Kristián]

No iste. Som tu už pár dní. + prikývne a sleduje ju + Zariadila si to tu vážne pekne ... vyzerá to tu skoro ako vtedy.

[Beatrix]

To jsem ráda. Měla jsem to tady ráda...bylo tu hezky. +opře se o sedačku+ Kristián...potřebuju s tebou mluvit...

[Kristián]

Niečo málo sme tu prežili, že? + zamračí sa + Stalo sa niečo? + automaticky sa pri tej vete a zároveň obave, ktorú cíti vzpriami a zatne všetky svaly +

[Beatrix]

Jo. +smutně se pousměje+ Něco málo jo.
Ne. +zavrtí rychle hlavou+ Všichni jsou v pořádku...+je jí jasný, že ho napadá hned to nejhorší, no...zase s moc optimistickým rozhovorem za ním taky nepřišla+ Já jen... +kousne se do rtu a chvilku kouká do země, pak se na něho podívá jak tam tak stojí a zašeptá+ Ich kann nicht mehr. Kristian. Ich kann wirklich nicht mehr. +zavře nachvilku oči a po tváři jí stečou slzy+ Es tut mir leid.

[Kristián]

+ Oddýchne si, no nie zase moc. Keď mu Bea došla niečo oznámiť osobne - zvlášť pri ich sporadickom osobnom styku v posledných mesiacoch ... + Mh? + pozrie na ňu čo je a vzápätí ľutuje, že sa vôbec zatváril spýtavo. Zamračí sa. Chvíľku mu trvá pojať to, čo mu hovorí - aj keď to nie je až tak nečakané a dokonca má aj pocit, že sa mu zastavilo srdce. Zastavilo a prasklo. + Beatrix ...

[Beatrix]

Promiň. +posmrkne, utírá si kapesníkem oči a vrtí hlavou+ Já...vždyť ani ty! +zoufale se na něho podívá+ Jsme spolu nešťastní!

[Kristián]

+ Zhlboka sa nadýchne a cíti, ako sa mu srdce opäť roztlouklo. Trochu bolestivo ovšem. + Ale ... + no nestačí nič namýtnout a na jej argument nemá čo povedať. +