Bauernhof Brandlhof

[Anne Stein]

[Beatrix]

+Upečou se Zuzkou dopoledne dort a strávijou odpoledne u mamky+

[Beatrix]

+Doveze děcka na víkend k mamce, ale na sobotu tam zůstane a učijou se dělat tvaroh. Pak je tam nechá a odjede si na neděli na Mýtinku.+

[Anne Stein]

[Beatrix]

+Se Žanetou vezme Zuzku a kluky na prázdniny na statek a pomáhají to tam nachystat na jaro. Děcka teda většinu času lítají u zvířat a provádijou nějaký klukoviny, ale je hezky slunečno a vládne tam dobrá nálada+

[Beatrix]

+De spat docela pozdě, protože ještě vyprovázela Žanetu na služebku. Zkontroluje zavřený dveře a okna, zapnutej alarm a s nakrčeným čelem koukne na mobil a pak ho zase položí na stůl. Vleze si do postele, zhasne a kouká do stropu. Venku je docela světlo, takže sleduje trámy na stropě a tak nějak o všem přemýšlí, když vrznou dveře. Nachvílu má pocit, že se jí zastavilo srdce, jak se lekla, no pak zaostří na malou postavu ve dveřích, která se plouží k její posteli+ Zuzka?

[Zuzka]

+Zastaví se jak přistižena při činu a dělá na Beu oči - což v té tmě stejně není vidět+ Já nemůžu usnouuut...+protáhne a capká tam bosá po studené zemi+

[Beatrix]

+Musí se usmát, protože i když Zuzce nevidí do tváře, tak je jí úplně jasný jaký xichty Zuzka dělá+ No jasně...pocem, než se nachladíš! +zvedne peřinu a Zuzka k ní skočí pomalu s rozběhem+ Notak...vyrazíš mně zuby...

[Zuzka]

Nevyrazíím! +se spokojeným úsměvem se natiskne zádama k Bei a studenýma nohama se zahřívá o ty její+

[Beatrix]

Jen aby...+přivine ju k sobě a pořádně kolem nich upraví peřinu, aby jim tam netáhla a trochu tiše zaskučí, jak ji Zuzka studí, ale statečně ji zahřívá+ Bože ty seš ledová! +chytne jí i studený ruky a zahřívá jí je+

Z: Babičce je taky pořád zima!
B: Jo, ona byla taky vždycky zmrzlá!
Z: Vidíš to mám určitě po ní!
B: +musí se tomu zase usmát+ Určitě. +ujistí ju s plnou samozřejmostí+
Z: Mami?
B: Mhm?
Z: +pootočí hlavu a chvílu Beu sleduje+ Lituješ toho, že sis mě vzala?
B: Co? +zamračí se nechápavě nad změnou tématu+ Proč bych toho měla litovat?
Z: No...+odrbává prstíkem peřinu+ Jedna paní v obchodě říkala, že sis mě vzala proto, že ti mě bylo určitě líto...a žes mě beztak chtěla dát do domova, ale už ses mě nemohla papírově zbavit....a že mě nikdy nemůžeš mít ráda jako svoje vlastní dítě. +posmrkne+
B: Zuzka! +tak nějak ji okřikne ale spíš je to její vlastní zděšení nad tím, nad čím Zuzka přemýšlí+ Co to je prosímtě za hlouposti? +sedne si a rožne lampičku, aby na Zuzku viděla a když vidí jak smutně se tváří a jak jí tečou slzy po tvářích, tak jí to úplně trhá srdce+
Z: Promiň...+sklopí oči+ Já budu hodná, slibuju, jen mě nedávej pryč....+utírá si rychle pěstičkama oči+
B: Proboha Zuzanko! +chytne ji a natiskne si ji co nejvíc k sobě a teď už tečou slzy aji jí+ Ty jsi to nejdražší a nejdůležitější co mám! Samozřejmě, že když jsme se viděly poprvé, tak jsem nevěděla co budu dělat, ale hned poté, co jsi mi několikrát dala jasně najevo jak ti lezu na nervy a že mě nikdy nebudeš poslouchat jsem věděla, že si tě nechám napořád! +usměje se na ni skrz slzy když se od sebe trochu odlepijou a dá jí vlasy za ucho+ Naopak mi dalo hodně práce si tě papírově nechat. +pohladí ji domlouvavě po vlasech+ A udělala jsem všechno proto, aby mi tě nikdo už nikdy nemohl vzít. Ta paní nemá vůbec tušení jak hrozně moc tě mám ráda. +pohladí ji po tvářičce+ Udělala bych pro tebe cokoliv. Cokoliv. To si pamatuj. +dá jí pusu na čelo a zase si ji k sobě přitiskne a trošku s ňou pohupuje+ Jsi moje dítě. Moje vlastní dítě!
Z: +prvně na Beu kouká tak smutně a zoufale, že by jí člověk dal poslední euro i s peněženkou, no když ji Bea tak přesvědčuje, tak trochu popokřeje, musí se taky usmát, když si vzpomene na jejich první společný dny a pevně Beu obejme+
B: Nikdy nebudu litovat toho, že jsem si tě vzala. Bylo to nejlepší rozhodnutí mýho života...+zašeptá a myslí to smrtelně vážně+
Z: +jenom se jí drží jako klíště a ještě chvílu obě synchronizovaně plačou, když pak Zuzka zašeptá+ Nesnášela jsem, že tě všichni mají rádi. Když jsme se potkaly. Tebe měli rádi všichni a mě nikdo.
B: Co? +koukne na ni a podá jí kapesníček, aby se vysmrkala a taky si smrkne, takže obě trochu zatroubijou jak dva sloni+
Z: Jo... Mě nikdo nechtěl a...+posmrkne+ Tys kolem sebe měla spoustu lidí, kteří se o tebe báli a starali. A mě se vždycky zbavili hned jakmile to šlo. Všude.
B: Ale Zuzi....+ohlazuje jí vlásky+ To... +povzdychne si+ Tvoje mamka to měla hrozně těžký a pak...se všechno pokazilo... Ona za to nemohla...
Z: Jednou mi řekla, že to byla chyba, že mě měla. Tak jako si všichni myslí, že byla chyba, že sis mě vzala.
B: Beruško moje... +zavrtí hlavou+ Maminka byla nemocná a určitě to tak nemyslela. Bylo jí špatně a smutno a řekla něco, co už nemohla vzít zpátky. Višchni si to nemyslí. A i kdyby si to někdo myslel, tak co je nám po něm?
Z: Mohli by tě přesvědčit, abys-
B: Nikdo mě nemůže přesvědčit! +zarazí ji rovnou+ Nikdo. Musíš mi věřit. +chytne ji za ručky, který už má zase studený a zahřívá jí je+ Vůbec-nikdo. +podívá se jí do očí lehce sugestivně+ Věříš mi?
Z: +Kouká na ni těma svýma velkýma očima a bojuje sama se sebou a se svýma zkušenostma...ale pak přikývne+
B: Gut. Protože někmu věřit musíš. Nemůžeš být na všechno pořád sama.
Z: Já nechci být sama...+vysmrká se zase a obejme Beu+
B: Taky nejsi. Máš nás, tvou rodinu. Ale musíš nám dovolit, abysme tvá rodina byli. Jo?
Z: +přikyvuje rychle, jako by musela hned odpovědět+ To chci!
B: To je dobře. My taky chceme. +povzdychne si nad tím, co to chudinu Zuzku trápí za myšlenky, a že se jich asi nikdy už nezbaví - což dost dobře chápe a zase si s ňou lehne zpátky, aniž by ju od sebe byť o centimetr pustila+
Zítra si spolu zajdeme do města jen my dvě, jo? A něco dobrýho a hezkýho si koupíme, hm? Co ty na to?
Z: +lehne si s ňou, no furt je taková zádumčivá, ale když slyší o městě a nakupování, tak jsou chmurný myšlenky rázem pryč+ Jo! A půjdeme do toho hračkářství naproti fontány?
B: +usměje se dost ulehčeně, že má svoje dítě zpátky ve svým živlu a zhasne lampičku+ No jistě! Musíš mi ukázat, co tam mají novýho!
Z: Mají tam toho spoustu! Mají teď novej jarní katalog! A vezmeš mě i do parfumérie?
B: +přesně to čekala - když dojde řeč na laky a rtěny+ Novej katalog? No teda.... No jistě, už dlouho sis nekoupila novej parfém, to musíme napravit. A pak si zajdeme na zákusek, jo?
Z: Chci indiánka..nebo ne, větrník! Ne! Rakvičku! Ty má rád strejda Amon!
B: Tak to abysme zašly i na oběd, když to chceš rozjíždět takhle ve vlekým...
Z: +rozzářijou se jí oči+ Do té restaurace s bílýma ubrusama? Vždycky mi tam říkají slečno!
B: jo...přesně tam...+usmívá se a ještě chvílu se Zuzkou plánujou co všechno zítra obejdou, než jí Zuzka vytuhne v náručí. Bea nějakou dobu ještě zamyšleně zírá do stropu a zpracovává to všechno a pak nejspíš únavou taky usne+