Cestou, necestou...

[Neferet]

+pobaveně se uculí, než se zatváří velmi velmi nevinně+ Já? +koukne na něj nevěřícně+ Nikdy! +zazubí se na něj vesele+ Nejsem si jistá, jestli teď mám lidi raději nebo ne. +rozesměje se vesele, než se o něj pohodlně opře a zvedne oči k obrovskému kolu před nimi+ Hmn... +broukne zamyšleně+ ...nemám s výškami veskrze problém... +zamručí zamyšleně+ ...ale vypadá to hodně... hodně vysoký. +koukne na něj s kousíčkem obav v očích+

[Isaac Walker]

Ty, nikdo jinej mě tu takhle nepokrytě nesvádí, *zasměje se, a rukama ji zlehka hladí po bocích.* Je to hodně vysoký, *potvrdí pobaveně.* Ale neboj, víš kolik lidí to jenom dneska už svezlo? Jaká je pravděpodobnost, že zrovna pod náma to spadne? To bysme tam museli pěkně divočit, *uchechtne se. Přijdou na řadu a tak ji zlehka dostrká do kabinky, usadí ji tam a vleze za ní.* Tak, a jedem, *pronese spokojeně.* A teď už mi nemůžeš utéct, *blýskne po ní jedním ze svých odzbrojujících úsměvů.*

[Neferet]

+tváří se dál stylem "já nic, já muzikant", ale poťouchle se přitom uculuje+ No právě. Kolikrát už se to muselo otočit kolem dokola. +zakroutí nad tím nešťastně hlavou, než se vesele zazubí a pokročí v řadě v před. nechá se dostrkat do kabinky, kde se usadí ke straně na sedačku a trochu vyjukaně sebou trhne, když se s nimi kabinka pohne+ Opravdu? Proč bych ti měla utíkat? +zvedne k němu nevinný pohled+

[Isaac Walker]

Mockrát. A otočí se to ještě minimálně jednou, *uzavře to pobaveně.* To já nevim, třeba jsem zlej a koušu, *zasměje se, a aby to dokázal, jak ji drží za ruku, přitáhne si ji ke rtům a zlehka ji kousne do hřbetu ruky.* Vidíš? *pohladí to místečko rty a pak jí dá ruku kolem ramen a přitáhne si ji blíž, líbne ji do vlasů a chvíli si jen tak užívá, že ji má u sebe, a kouká, jak země za okýnkem klesá a vzdaluje se.*

[Neferet]

Hej! +vyjekne překvapeně se smíchem+ Nekousat! +varuje ho pobaveně, než se u něj pohodlně uvelebí, a když uzná, že se s nimi kolo opravdu nezřítí, tak se po chvíli uvolní a zvědavě se rozhlíží kolem, než se dostanu pořádně vysoko+ Páni... +vydechne, načež se od něj odtáhne a vyhrabe se na sedačku, kde si klekne a zapře se rukama o hranu skla, aby líp viděla pod ně+ To je úžasný výhled. +usměje se na něj v očích nadšený jas+

[Isaac Walker]

*Její napomenutí přejde mlčením, ale v duchu si udělá poznámku, že jí při nejbližší příležitosti musí ukázat, že sem tam malý kousnutí není úplně k zahození. Na rtech se mu usadí něco mezi pobaveným a něžným úsměvem, když ji sleduje, jak s dětským nadšením tiskne nos na sklo a doslova vibruje nadšením, ale jenom na ni koukat dlouho nevydrží. Když se kabinka vyhoupne až úplně na vrchol, zahákne ji ruku kolem pasu a přitáhne si ji na klín.* Už jsme nahoře, *oznámí jí, i když si určitě stačila všimnout sama.* Pamatuješ na tu tradici, o který jsem ti říkal? Každej poutník tu musí dát svý bludičce pusu, *připomene jí, jen tak pro jistotu, a přiblíží rty k jejím, aby ji pořádně políbil dřív, než kabinka začne zase klesat.*

[Neferet]

+nadšeně sleduje okolí, od kterého se čím dál více vzdalují, facinovaná tím, jak něco takového mohl někdo vymyslet. bez protestů se mu pohodlně usadí na klín a zvědavě na něj koukne, o čem to mluví a když pochopí vesele se rozesměje+ Tak když je to ta tradice, tak jí nemůžeme porušit. +uculí se vesele, obejme ho kolem krku, přitiskne se k němu ještě víc a políbí ho. jemně a zlehka, vychutnává si každý pohyb rtů+ Tak co myslíš, splnili jsme tradici? +zajímá se vesele, když se pomalu odtáhne, cvrnkne ho do nosu a překvapeně vyjekne, když jejich kabinka sebou trhne a začne se snášet pomalu dolů na zem+

[Isaac Walker]

*Já bych řek, že do puntíku,* zazubí se a ještě jednou ji líbne, než drcnou zpátky na zem.* Tak pojď, musíme sem pustit další pusychtivý dvojice, *vezme ji za ruku a pomůže jí z kabinky a pak ji protáhne davem ven na hlavní promenádu.* A teď pojd se mnou, *najednou je tajemnej jak hrad v Karpatech a vede ji skrz snad celý park, párkrát zatočí a proplétá se s ní davem, až se zastaví před obyčejně vypadající budovičkou.* Byla bys ochotná ještě jednou zavřít oči? *zkouší to a upře na ni ten svůj kukuč*

[Neferet]

+opatrně vyleze z kabinky a protáhne se za ním v davu, když konečně zastaví, poněkud nechápavě koukne na nenápadnou budovu+ No já nevím... +protáhne a koukne na něj podezřívavě+ ... ale pokud mi odpřísáhneš, že mě tam nic nesežere, tak bych snad ještě jednou mohla. +mrkne na něj vesele, než oči ještě jednou zavře a zároveň nevědomky dá najevo, že mu důvěřuje více, než by sama chtěla přiznat+ Jen mě nenech narazit do nějakýho sloupu. +poprosí vesele+

[Isaac Walker]

Neboj, krásko, se mnou jsi v bezpečí, *zavrní jí u ucha a opatrně ji dovede dovnitř a pak přeruší kontakt.* Můžeš, *ozve se tiše odněkud, a když ona otevře oči, může se vidět, jak se odráží v desítkách zrcadel a jak se její obraz násobí do nekonečna do všech stran.* Už jsi někdy byla v zrcadlovym bludišti? *ozve se jeho svádivý hlas, ale nedá se přesně určit odkud.* Jestlipak bludička může zabloudit? *Zrcadly se mihne jeho obraz, ale než by stačila zjistit, odkud se vzal, je zase pryč.* Zkus si mě najít, *pořád ten vemlouvavý tón, který jako by zněl všude kolem.*